Jako první se v hlavní soutěži objevil dánský snímek Martina Petera
Zandvlieta Potlesk. Ten do svého celovečerního debutu obsadil herečku
Papriku Steen. Obsazení hlavní role vysvětluje takto: „Paprika Steen byla
klíčovým prvkem. Od začátku jsme ji chtěli pro tuhle roli. Byla psaná
přímo pro ni.“ Film byl připravován v úzkém kruhu dlouholetých
přátel – scénář napsal režisér se scenáristou Andersem Friethofem
Augustem, produkce se ujal Mikael Rieks, jehož je Steenová manželkou. Ve
filmu hraje i jejich malý syn Otto.
Ačkoli Zandvliet teprve na poli celovečerního filmu debutuje, není ve
filmové branži žádným nováčkem. Dlouhá léta se věnoval střihu a jeho
dokumentární film Andělé z Brooklynu získal v roce 2002 dánskou
výroční cenu Robert za nejlepší dokument. Není náhodou, že Zandvliet je
původní profesí střihač. Jeho skladba scén a samotných záběrů pomáhá
gradaci celého snímku a postupnému se noření do psychiky hlavní postavy.
Scény z osobního života slavné herečky They režisér prokládá záběry
z inscenace hry Kdo se bojí Virginie Woolfové, ve které Thea snad každý
večer v divadle hraje. Je zajímavostí, že se jedná o záběry ze
skutečné inscenace jednoho kodaňského divadla, kde Paprika Steen v této
slavné Albeeho hře ztvárňuje postavu Marty. Propojení mezi osobním
životem slavné herečky a tím, co prožívá její divadelní postava, pak
vytváří bohatší obraz hlavní postavy. Podobnosti jsou například
v konfliktu s manželem, kterému Thea vyčítá jeho samaritánství, ačkoli
ho využívá. Thea však nakonec manželovu starostlivost uznává a zachová
se smířlivě. V tomto se od postavy Marty odlišuje – v postavě, kterou
hraje, se tedy poučí.
Thea je sice slavná herečka, která ve své profesi
sklízí potlesk, ale v jejím osobním životě jí něco neustále chybí,
propadá depresím, ulehčuje si neustálým kritizováním své mladé
garderobiérky a má problémy s alkoholem, kvůli kterému nebyla schopná
vychovávat své dva malé syny. Ti byli proto svěřeni do péče otce (Michael
Falch), který se podruhé oženil. Nyní si však Thea po protialkoholní
léčbě (ale to neznamená, že by přestala pít úplně) připadá
silnější, ale také šíleně osamělá. Snaží se proto se svými dětmi
znovu navázat kontakt. Ty jsou k ní nejprve nedůvěřivé a jejich lásku si
musí získávat postupně. Vídává je jednou týdně po dvě hodiny, což jí
brzy nestačí a chce získat možnost podílet se více na jejich výchově.
Její exmanžel se jí sice snaží pomoci, ale tohle dovolit odmítá. Thea po
svých dětech opravdu touží, kupuje jim různé dárky, snaží se obnovit
jejich náklonnost. Svému bývalému muži vyčítá, že z jejich dětí
udělal „baby“. Proto s nimi hraje třeba fotbal nebo na vikinskou bitvu.
Tím si kluky bezmezně získá. Když to vypadá, že by mohla využít obliby
svých dětí při argumentaci na sociálce, aby děti dostala do své péče,
odveze je na výlet, kde jim sdělí, že musí na hodně dlouho odjet. Přesto
je ale bude vždycky milovat. Vzdá se tak toho, po čem nejvíce toužila.
Obraz filmu je syrový, mírně zrnitý – koresponduje tak s obsahem
psychologického dramatu. Takto intenzivní dramatické herectví, jaké
předvádí Paprika Steen, je dnes málokdy k vidění a patří jí za to můj
obdiv. Kamera často zabírá detaily tváře hlavní hrdinky – dokonce jako
by i sebemenší její pohyb měl svůj smysl a přibližoval nám Theiny
pocity. Dle mého názoru by mohla být Paprika Steen horkou kandidátkou na
hereckou cenu karlovarského festivalu.
Paprika Steen
Paprika Steen se narodila v roce 1964 v dánské Kodani. Na hereckou
školu v Odensee se údajně hlásila celkem třináctkrát, než byla v roce
1988 přijata. Byla velmi aktivní ve filmech tvořených dle prohlášení Dogma 95. Proslavila se
zejména rolí Heleny v Rodinné oslavě (1998) Thomase Vinterberga, u nějž
hrála již v jeho debutu Největší hrdinové (1996). Lars von Trier ji
obsadil do filmu Idioti (1998) a dal jí také menší roli v Tanci
v temnotách (2000). Herecká ocenění v podobě dánské ceny Bodil získala
za role ve filmech režisérky Susanne Bier – Ten jediný (2000) a Otevřená
srdce (2002). Za hlavní roli (Nete) ve snímku Jespera W. Nielsena Okay (2002)
získala obě v Dánsku udělované prestižní ceny – Bodil i Robert –
a byla rovněž nominována na Cenu Evropské filmové akademie. Později ji
diváci mohli vidět například ve filmech Ukrást Rembrandta (režie Jannik
Johansen, 2003), Adamovo jablko (Anders Thomas Jensen, 2005) či v hororovém
dramatu Oleho Bornedala Vikaren (2007), kde si zahrála tak trochu nenormální
učitelku. Paprika Steen působí však nejen jako herečka: napsala scénář
televizního seriálu Lex a Klatten (1997) a již dvakrát se sama chopila
filmové režie – Aftermath (2004) a With Your Permission (2007). Natočila
i řadu televizních filmů a seriálů.
{youtube}pFdLe_DlHfU{/youtube}
Potlesk (Applause, Dánsko, 2009)
Režie: Martin Pieter Zandvliet
Scénář: Anders Frithiof August, Martin Pieter Zandvliet
Kamera: Jesper Tøffner
Hudba: Sune Martin
Výtvarník: Rasmus Cold
Střih: Per Sandholt
Produkce: Mikael Chr. Rieks
Hrají: Paprika Steen, Michael Falch, Sara-Marie Maltha, Shanti
Roney
Délka: 86 minut
