Zahajovací a závěrečný film festivalu bývá obvykle velkou neznámou.
Bývají to filmy nejen dlouho očekávané, ale zároveň takové, které mohou
oslovit široké publikum. Vždyť v sále sedí nejen filmuchtiví diváci,
ale také řada sponzorů a jiných prominentů. Je tedy nutné se jim
zavděčit a příliš nezatěžovat komplikovanějším či artovějším
snímkem. Přesto by to měl být film kvalitní. V případě filmu Dar
(The Greatest) debutující režisérky Shany Festeové jsem však na
velkých pochybách, pokud jde o kvalitu snímku.
Dar doprovází dobrá pověst z uvedení na nejvýznamnějším festivalu
nezávislých filmů Sundance. Ale co je na tomto debutu, který se divákovi
až nesmyslně podbízí, vlastně nezávislého? Snad jen fakt, že
třiatřicetileté režisérce prý trvalo celých deset let, než si na něj
vydělala peníze. Vše podřídila svému cíli natočit svůj první film, a
proto pracovala v různých profesích – dle svých slov si vydělávala
například jako servírka, učitelka, prodavačka perských koberců či
chůva. Při práci chůvy napsala i scénář tohoto filmu. Festeová však
pracovala i jako filmová producentka – obvykle u krátkých filmů dle
svého scénáře. Režírovat sama se zprvu ostýchala, protože má na
Americkém filmovém institutu vystudovanou produkci, nikoli režii.
A producentské schopnosti zřejmě opravdu má. Vždyť komu by se podařilo
získat pro svůj první film herce takového kalibru, jako Susan Sarandonovou,
Pierce Brosnana či Carey Mulliganovou? Snad právě hvězdné obsazení
přimělo karlovarské organizátory k uvedení Daru na úvod festivalu
(v evropské premiéře), neboť není zrovna obvyklé, aby festival
„áčkové“ kategorie zahajoval filmový debut.
Dar začíná docela slibně a citlivě. Sledujeme dlouhou scénu prvního
milování dvou mladých lidí, se vším ostychem při svlékání, lidí,
kteří se milují. Poté přijde krátký záběr, jak spolu mluví v autě, a
pak prásk, střih! Do auta v plné rychlosti narazilo jiné auto. Pak již
vidíme Pierce Brosnana v roli otce, jak leží v posteli, v ruce drží
budík, a když zazvoní, jen ho zaklapne. Susan Sarandon, která se vedle něj
probudí, se dá okamžitě do pláče. Mladík, který se svou milou v autě
seděl a při autonehodě zemřel, byl jejich syn Bennett. Festeová
nepotřebuje k otevření filmu téměř žádná slova, je sympatické, kolik
dokáže říct samotným obrazem, sledem záběrů.
Scéna pohřbu, kam přijde i Bennettova dívka (pouze se zlomenou rukou), a
následné dlouhé záběry na pozůstalou rodinu – matka, otec, bratr –
jak jede z pohřbu domů, stále ještě dávají doufat, že Dar bude filmem
pozorně se nořícím do nitra lidí v těžké situaci. Ale co nastane
později, je jen vykonstruovaným ždímáním emocí. Ve filmu je
přespříliš scén, při kterých se má divák dle plánů tvůrců dojímat.
Ale tyto scény působí příliš uměle, než aby divák skutečně
s postavami pozůstalých rodičů, bratra a milenky spoluprožíval. Jako by
hlavním cílem bylo vykřesat z diváků proudy slz. Sledujeme, jak těžce se
rodina se ztrátou Bennetta vyrovnává. Kdyby Festeová nepřehnala
emocionální útok na diváka, gradovala příběh pozvolněji a zůstala
u přesné psychologie postav, umožnila by i Středoevropanovi silný
emocionální zážitek.
Festeové se zároveň nedá upřít, že vnímá mnoho detailů z toho, co
člověk při ztrátě milované osoby cítí a jak se chová. Například
matka, která po nocích hledá v domě svého syna, nebo otec, jenž se
snaží zůstat silným, aby svou ženu podržel, a který propukne v silný
pláč až v nemocnici, kde leží po fyzickém vyčerpání, neboť dlouhé
týdny téměř nespal a myslel na svého syna. Film je tedy studií samotného
truchlení, bohužel podbarvenou sladkobolnými písněmi a melodiemi.
Příběh uzavřeného smutku rodičů je brzy narušen příchodem
Bennettovy dívky (Carey Mulliganová), která Bennettovu otci sdělí, že je
ve třetím měsíci těhotenství – tedy otěhotněla tu noc, kdy Bennett
zemřel. Dá tedy rodičům jakousi naději v narození „nového Bennetta“.
Zatímco otec (Pierce Brosnan) ji vítá téměř s otevřenou náručí, matka
(Susan Sarandonová) je velmi proti, nechce se smířit ani s tím, že
v životě jejího syna byla i jiná žena, než ona – matka. Dívka přes
rozpory Bennettových rodičů začne žít v jejich domě a snaží se
zpětně poznat Bennetta blíž, neboť o něm mnoho nevěděla. Po čtyři
roky se platonicky milovali, každý den se jen potkávali na školním
schodišti, avšak promluvili spolu až poslední den školy. A když jejich
vztah konečně začal, Bennett záhy zemřel. Podobnými srdceryvnými
skutečnostmi je však film přesycen. Film končí smířlivě cestou do
porodnice, při které se nastávající maminka s porodními bolestmi
vyptává na Bennetta, na detaily z jeho života, a narozením dcerky. Tedy
vlastně happy end.
Herecké výkony také neuhranou. Susan Sarandonová v trpitelské úloze
již nikoho nepřekvapí, je známé, že tyto polohy umí. Obsazení Pierce
Brosnana, někdejšího Jamese Bonda, je o něco zajímavější. Vydal se
konečně na cestu k postavám s podrobnější psychologií, ale postavu otce
ve Festeové Daru bohužel k plné uvěřitelnosti dovést nedokázal. Snad
nejlépe se své úlohy zhostila mladá britská herečka Carey Mulliganová,
která tak nebyla jen pouhou sekundantkou svých slavnějších kolegů, ale
jejich výkony dokonce předčila.
Karlovarská projekce nebyla v České republice poslední možností vidět
tento film, neboť ho již do distribuce zakoupila společnost Bontonfilm.
V případě zájmu si tak bude moct každý brzy přijít do kina poplakat a
dojmout se silným, ale nepříliš dobře natočeným příběhem.
Dar (The Greatest, USA, 2009)
Režie: Shana Feste
Scénář: Shana Feste
Kamera: John Bailey
Hudba: Christophe Beck
Střih: Cara Silverman
Výtvarník: Bradley Schmidt
Produkce: Lynette Howell, Beau St. Clair
Hrají: Pierce Brosnan, Susan Sarandon, Carey Mulligan, Johnny
Simmons, Aaron Johnson, Michael Shannon
Délka: 99 minut
Premiéra v ČR: do Vánoc 2009
Napsat komentář