Po dvou dekádách se Andy Sachs vrací do redakce magazínu Runway a s ní celá ikonická čtveřice v čele s Meryl Streep, Anne Hathaway, Emily Blunt a Stanleym Tuccim. Otázka zní, zda má smysl rozdmýchávat oheň, který už dávno pohasl, či zda divákovi stačí příjemně strávené dvě hodiny ve společnosti starých známých. Pokračování slavného filmového hitu nabízí elegantní podívanou plnou luxusních kostýmů, kulis Milána i italského jezera Como, zároveň však upozaďuje to, kvůli čemu si jednička získala kultovní status. Ostré napětí, jiskřivé dialogy a ledový půvab Mirandy Priestly tentokrát nahrazuje smířlivá nostalgie. Výsledek hladí, dráždí jen málokdy a v paměti vydrží jen tak dlouho, než dojde popcorn.
Návrat, který diváky obejme, ale nepřekvapí
První snímek z roku 2006 fungoval jako ostrý průřez světem haute couture, kde jediné pozvednuté obočí dokázalo zničit kariéru. Dvojka funguje jinak. Připomíná spíš sraz spolužáků, kde záleží víc na tom, kdo přišel, než na tom, co se vlastně řeší. Režisér David Frankel sází na jistotu a první půlhodina staví výhradně na efektu shledání. Andy se po dvaceti letech kariéry investigativní novinářky vrací do Runwaye poté, co celá její redakce dostane výpověď přes hromadnou textovou zprávu. Ironický oblouk osudu funguje jako rámec, samotný děj se však nikam dramaticky neposouvá.
Miranda, která ztratila svůj dračí dech
Meryl Streep zůstává magnetem celého filmu, zároveň však její postava znatelně změkla. Tam, kde dříve mrazilo z jediného pohledu, dnes převažuje spíš mateřská únava a smířlivost. Šéfovat jako kdysi se v dnešní době zkrátka nesluší a film to dává najevo na každém kroku. Hrubě jednat se zaměstnanci by Mirandě prošlo v roce 2006, dnes by jí na krku visel personální odbor. Skutečnými padouchy se tak stávají bezejmenní korporátní manažeři odhodlaní proškrtat se k zisku přes mrtvoly tištěných stránek. Miranda nemá proti komu vytasit drápy, a tak je nevytasí téměř vůbec. Tahle lidštější verze ledové královny dává smysl po dvaceti letech zrání, film tím však přichází o své největší napětí.
Současná témata podaná s lehkostí, nikoli s tíhou doby
Snímek se rozhodl ošetřit palčivé otázky současnosti s nečekanou elegancí. Krize tištěných médií, nástup sociálních sítí, dominance technologických miliardářů, posun k udržitelnější módě či proměna genderových rolí v korporátním prostředí, vše prochází přes humor a sebeironii. Místo zoufalých monologů o konci civilizovaného světa přicházejí trefné poznámky a situační humor. Právě tahle lehkost zachraňuje film před patosem, do kterého by se mohl snadno propadnout. Kdyby se tvůrci pokusili vystavět vážné společenské drama, pokračování by se zhroutilo pod vlastní tíhou. Skutečným padouchem dnešní doby přitom není šéfredaktorka v lodičkách, ale anonymní investor ve fleecové vestě, což je trefný komentář k proměně mocenských vztahů v módním a mediálním průmyslu.
Proč je vývoj postavy Emily nejzajímavější ze všech
Skutečným tahounem celého snímku se překvapivě stala postava, která v jedničce sloužila jako komická kulisa. Emily v podání Emily Blunt prošla nejvýraznější proměnou ze všech hrdinek. Z neurotické asistentky, jež nervózně skákala kolem Mirandy, je sebejistá manažerka v křesle u Dioru, která konečně dostala šanci postavit se své bývalé šéfové z pozice rovnocenné soupeřky. Její jedovatý jazyk, ironický odstup a chuť pomstít si stará příkoří dodávají filmu drajv, jaký Andy ani Miranda nezvládají generovat. Škoda jen, že tahle linka dostává podstatně méně prostoru, než by si zasloužila. Pokaždé, když Blunt vstoupí do scény, příběh okamžitě nabere tempo.
Móda, slavná jména a tichý vypravěč příběhu
Vizuální stránka zůstává devízou celé série a kostymérka Molly Rogers, jež se podílela i na Sexu ve městě, opět odvedla precizní práci. Outfity hlavních hrdinek reflektují posun celé branže k civilnějším a udržitelnějším siluetám, takže přehlídka šatů působí dospěleji a méně exhibičně než před lety. Příjemným bonusem jsou cameo příchody módních návrhářů, modelek a celebrit, mezi kterými nechybí ani Lady Gaga nebo Karolína Kurková, jež dodávají scénám autentický nádech opravdové módní bubliny. Ulice Milána, italské jezero Como a samozřejmě New York tvoří kulisu, která hladí oko a dodává přesně tu eskapistickou dávku luxusu, jakou si diváci žádají. Móda zde funguje coby tichý vypravěč charakterů a často charakterizuje hrdinky přesněji než dialogy. Color grading však místy klame, některé záběry vypadají spíš jako nablýskaná streamovací reklama než hollywoodský snímek.
Spíš dárek pro pamětníky než plnohodnotný film
Po dvou hodinách odchází divák z kina s pocitem příjemně stráveného večera, ne však s touhou si snímek pouštět opakovaně. Dvojka stojí a padá s nostalgií, bez emocionální vazby na originál by zůstala jen průměrnou komedií o krizi médií. Pamětníkům jedničky nabídne shledání s milovanými hrdinkami, několik slušných hlášek a vizuální balzám, novému divákovi však sotva vysvětlí, proč se kolem značky utvořil takový kult. Snímek funguje jako vzpomínkový večírek pro fanoušky, kteří si chtějí ještě jednou užít atmosféru roku 2006 v modernějším kabátu. Jednou zhlédnout stačí, dojem zůstane vlažný, ale milý.
