Myslíte si, že česká architektura je v krizi? Že je bez nápadu, nudná, šedivá a jen poplatně plní zadání ziskuchtivých developerů zajímajících se pouze o kvantitu? Tvrdíte, že prosklená architektura ve tvaru krabičky není příliš nápadité řešení a že postrádáte jakýkoliv ideový rámec? Myslím si to také, ale jak by řekla teta Kateřina: Neházejme všechny do jednoho pytle, neboť jsou výjimky potvrzující pravidlo.
Na výstavu do Fragnerovy galerie jsem se vypravil s celkem jasnou představou o tom, kdo Zdeněk Fránek je. Je to jeden z nejuznávanějších a také nutno říci nejodvážnějších českých architektů dneška. Teprve až v posledních letech jeho jméno proniklo do povědomí širší české veřejnosti a díky nedávnému zařazení do mezinárodního architektonického katalogu i odborné veřejnosti zahraniční. Narozdíl od většiny české architektonické obce totiž patří do úzké vrstvy těch několika, kteří dokáží osobitě přistupovat k zadaným tématům a nebojí se experimentovat. Hledání nové formy, která by kromě estetické kvality uspokojující oko diváka a každodenního uživatele v sobě obsahovala i zajímavá prostorová řešení nabízející nevšední perspektivy pohledu a zážitek z užívání, je jedním z charakteristických rysů jeho tvorby.
V polovině 90. let začal využívat své zkušenosti ze studia barokních klenutých staveb J. B. Santiniho. Ty mu umožnily tvořit plastické formy jednoduchými tradičními metodami a obohacovat je modernistickými poznatky a soudobými materiály. Jak se sám vyjádřil – pracuje na řadě staveb velmi expresivních, ale jednoduchých forem, inspirovaných převážně nearchitektonickými podněty – hudbou a soudobým výtvarným uměním. Metodou jeho práce je modelace základní ideje a její zjednodušování až na minimální organickou hmotu.
Prezentace projektů probíhá v obou místnostech galerie. Entreé nad schodištěm symbolicky obstarává interaktivní projekce známého designu konferenční místnosti ve studiu Zdeňka Fránka. Následuje sled projektů, mapujících práci architektova studia od začátku devadesátých let. Kromě staveb rodinných domů zde naleznete stavby občanské vybavenosti i velké obytné komplexy převážně z posledního období jeho činnosti. Vše doprovází svižná jazzová hudba, která vytváří atmosféru podtrhující architektonické formy. Můžete zde zachytit jejich různé způsoby pojetí, které se mezi sebou často prolínají a spolupůsobí. Expresivnost, často až skoro sochařská (rodinný dům v Hodoníně), není ale jediná výrazová poloha. Nalezneme zde i občasné příklady opaku – klidu a střízlivosti přímých linek odkazujících k modernismu. Zcela nový přístup k práci s hmotou ve Fránkově podání představuje modlitebna Církve bratrské v Hodoníně z tohoto roku.
Pokud budete mít ještě na odchodu chuť na další porci architektury, tentokrát nerealizované, můžete se ponořit do velikého portfolia ukazujícího nejpovedenější projekty studentů, které vznikly v průběhu minulého roku v ateliéru Zdeňka Fránka na Fakultě umění a architektury při Technické univerzitě v Liberci. Témata některých úkolů pro studenty odpovídají experimentátorské osobnosti architekta. Například zadání domu na jedno použití, ideový rámec rozvoje města Dubaj (které vzniklo ve spolupráci se studenty Zahy Hadid) a další.
Povedená je instalace organického tunelu s technicistním nádechem, ve kterém probíhá průřezová prezentace studia na monitoru. Přes tuto drobnost samotná výstava bohužel nemá příliš nápaditou koncepci. Architektura, jejíž charakteristickým znakem je hravost formy, by si zasluhovala poutavější instalaci, a ne jako v tomto případě klasickou prezentaci prostřednictvím šedých velkoformátových desek a modelů. Doprovází je sice řada skic, jsou ale nešikovně zastrčené mezi vizualizacemi projektů. Určitě by si na výstavě zasluhovaly samostatnou prezentaci třeba prostřednictvím knihy.
Ačkoli jsou umístěny v nejprestižnější pražské galerii architektury, jsou Fránkovy Perspektivy přeci jen výstavou pro širokou veřejnost. Nečekejte tedy podobný výstavnický zážitek, jaký jste si mohli odnést z Fragnerovy galerie loni na podzim, kdy tu probíhala výstava Big Ideas. Přesto se domnívám, že pro ty z vás, které zajímá současná architektura, dozajista návštěva této výstavy ztraceným časem nebude.
ZDENĚK FRÁNEK – PERSPEKTIVY
19/10–25/11
Napsat komentář