Do Galerie Josefa Fragnera na Betlémském náměstí doputovala z Brněnského centra architektury výstava nesoucí název Výjimečné domy. Jedná se o přehlídku odvážných experimentů na poli individuálního bydlení s datem výroby posledních 15 let. Z obyčejných domů se stávají domy výjimečné za použití netradičních materiálů, originálních prostorových konceptů, neobvyklých konstrukčních postupů nebo chytrého využití prefabrikace. Výběr projektů se také lehce dotýká oblasti mobilního bydlení, tématu, které již odnepaměti nedá spát všem snílkům-stavitelům.
Experimentální prostorový koncept a prefabrikace
Hned zkraje zaujme zdařilý projekt „Villa NM“ v americkém státě New York, za kterým stojí mezinárodní skupina mladých architektů se sídlem v Amsterodamu, vystupující pod názvem UNStudio. Rafinovaně překroucené objemy dvou těles, které vilu tvoří, definují vzrušující volný vnitřní prostor, který neuchopitelně plyne mezi dynamickými stěnami. Ty se v jemných křivkách stáčejí tak, že pozvolna přecházejí do rovin podlah a stropů. Tento „Fluid design“ navíc nijak neprodražuje realizaci projektu – náklady snižuje vhodná prefabrikace konstrukčních prvků.
Jiný silný prostorový koncept doprovázený prvky modulové unifikace a prefabrikace je návrh vily v Berouně od atelieru HŠH – jedna z prvních realizací mladých pražských architektů Hájka, Šépky a Hradečného. Život obyvatel je svázán v ocelovém rastru, který tvoří 24 krychlí. Přísný prostor je členěn vložkami ze sendvičových betonových 
desek, popřípadě skleněnými rámy vkládanými do pravidelné konstrukce. HŠH na sebe v posledních letech upozornili také zdařilým projektem arcidiecézního muzea v Olomouci, puristicky oddělujícím staré a nově vložené prvky se strohou atmosférou asketického minimalismu. Poněkud bizarní prací byl potom návrh na novou národní knihovnu na pražské Letné v podobě stříbrného vejce.
Nápaditě si počíná Shigeru Ban ve svém projektu Dům-nábytek, ve kterém funkci nosné konstrukce přejímají prefabrikované skříně a police – to má za následek značnou úsporu materiálu a lidské práce. Tento věhlasný experimentátor mezi japonskými architekty se proslavil také používáním papíru jako konstrukčního materiálu.
Movitosti
Jedním z příkladů popření „nemovitosti“ bydlení je „Plovoucí vila“ – projekt nizozemského architekta Hermana Hertzbergera. Když Hertzberger na konci 50. let dokončil univerzitu v Delftu, vstupoval do dekády utopických vizí. Plovoucí vila (první návrhy z konce 80. let) snad ještě nese stopy nezkrotné fantazie britské skupiny archigram. Od 60. let Hertzberger sleduje téma individualizace (sociálního) bydlení, které se rodí v Holandsku v souvislosti s myšlenkovým proudem strukturalismu.
„Plovoucí vila“ je velkolepý třípodlažní house-boat držený nad hladinou pomocí masivních přístupných dutých rour o průměru 2 m, zajišťujících přesné vyvážení a stabilitu této náročné stavby. Majitel sice bude postrádat zahrádku, kde by pěstoval tulipány, zato může podle libosti řídit orientaci svého domu – například podle dráhy 
slunce natáčet obytné fasády nebo se třeba z rozmaru obrátit „zády“ k protivnému sousedovi tak jako pohádková chaloupka na kuří nožce. V nejhorším případě lze zapřáhnout remorkér a pohodlně přesídlit do jiné zátoky.
Dalším zajímavým mobilním konceptem je „Dům-ruksak“ mnichovského umělce Stefana Eberstadta – černá parazitická forma domu-sochy se nasaje na fasádu hostitelského domu a rozšíří tak obytnou plochu bytu o 9 m2. Při změně bydliště se krychle o rozměrech 3x3x3 metry snadno „zbalí na cestu“ a může následovat na tahači majitele do jeho nového domova. Dva „Ruksaky“ již visí na činžácích v Lipsku a v Kolíně nad Rýnem. Stejné rozměry 3x3x3 metry má také cestovní „ready-made“ – dům „Fred“ od architektů Johanese a Leo Oskara Kaufmannových. Krychle dřevěné konstrukce je nákladním vozidlem dopravena na určené místo a jeřábem osazena do kýžené pozice. Po napojení na elektrický proud se automatickými písty vysune menší vložená krychle a rozšíří tak užitnou plochu na dvojnásobek.
Nevěřte architektům
Při vší úctě je nutno poznamenat, že běžně povolená šířka nákladního vozidla je 2,5 m (oproti 3 m výše zmíněných prací), čemuž odpovídá starší, léty osvědčený vynález – plechová unibuňka – rovněž „mobilní dům“. Tím chci naznačit, že životní realita a umění se pohybují v poněkud odlišných vodách. Přestože doprovodné texty vystavovaných projektů a přiložená „osvícená“ schémata navozují pocit, že jsme svědky přelomových technických objevů, není tomu tak – jedná se většinou o drahou uměleckou exhibici bez širšího uplatnění v praxi. Tento poznatek budiž rozšířen i mimo zdi Fragnerovy galerie – nevěřte architektům, kteří přinášejí řešení, mající za cíl předstihnout stupeň technického vývoje lidstva. Řada architektů má za to, že snědli všechnu moudrost světa – ve své nabubřelosti fušují do jim zcela cizích oborů a výsledky mohou být katastrofální. Technické novinky budiž doménou inženýrů v zázemí laboratoří, amen.
Unylý experiment
Výstava představuje navýsost zajímavé projekty a architekty, to však samo o sobě k úspěchu bohužel nestačí. Problematicky vidím sám klíč k výběru prezentovaných prací, který na mě působil spíše nahodile než koncepčně – snad za použití metody „co dům dal“ nebo „co se mi v poslední době líbilo v časopisech“. Dále – k prezentaci výjimečných experimentálních domů by snad neškodilo využít méně konvenčních a všedních prostředků, než jakými jsou zavěšené prezentační panely. Ve Fragnerově galerii jsme často zvyklí vídat neotřele řešené výstavy, ta poslední však postrádá jakýkoli „vtip“, který by originálně pracoval s konkrétním prostorem, který galerie nabízí a který by povýšil návštěvu galerie na něco atraktivnějšího, než je pouhé listování v publikaci.
Napsat komentář