Pokud se rozhodnete jít na Skrepla, připravte se na pecku –
nepočítejte, že se vám budou vystavené věci líbit. Jen tak si udržíte
odstup pro objektivní posouzení, nad něčím se zasmějete, nad něčím
mávnete rukou, nad něčím se zamyslíte. Osobitý projev této extrovertní,
energické a výbušné osoby však stojí za povšimnutí.
Vladimír Skrepl (*1955) se stal letošním laureátem Ceny Michala Ranného
za rok 2008, kterou MG v Brně vyhlašuje jednou za dva roky. Při této
příležitosti byla v Pražákově paláci téže instituce uspořádána
výtvarníkovi výstava. Skrepl je výtvarný samouk. V roce 1981 absolvoval
katedru dějin umění a etnografie na brněnské filozofické fakultě. Nyní
působí jako vedoucí Malířské školy II. na Akademii výtvarných umění
v Praze.
Výstava zahrnuje díla z posledních dvou let: malby, kresby a šest
trojrozměrných objektů, které byly pro prostor Pražákova paláce
speciálně upraveny nebo nově vytvořeny. Hned ve vstupní místnosti se
nacházejí mj. tři velkoformátové obrazy s tajemným názvem: Miss Kosmos
B. Š. Autor prozradil, že B. Š. znamená Barbora Škrlová. Nijak explicitně
se v nich však k případu nevyjadřuje a s výjimkou prvního díla tohoto
minicyklu se vesměs podobají ostatním.
Styl malby je skoro až přemrštěně
expresivní, figury mají jednoduchou anatomii připomínající dětské kresby
do písku nebo na zamlžená okna v autobuse. Nespoutaná, jasnými odstíny
hýřící malba je pastózní, autor se nevyhýbá šplíchání barvy na
plátno přímo z tuby. Některé obrazy vyhlížejí, díky reliéfnosti
povrchu a barvě, jako malby do bláta.
Objekty jsou vytvářeny z různých materiálů: polystyrenu, těsnící
pěny, plastelíny a dalších, nejspíš tak, jak se tvůrci v danou chvíli
připletly pod ruku. Např. velká ležící figura je doplněna zapíchanými
kartáčky a hřebíky. Z objektů asi nejsilněji působí instalace nazvaná
Poslední vlak. Zahnuté překližkové desky poskládané do kruhu
naznačující koleje. Na nich je postavená taška naplněná kachličkami a
botou; poblíž položený hákový kříž nesporně odkazuje k transportu do
vyhlazovacího tábora.
Autor otevřeně vyjadřuje svůj názor na svět, své pocity a myšlenky.
Přesně podle názvu výstavy nastavuje zrcadlo svému nitru a nechává
diváka nahlédnout do jeho myšlenek, názorů, představ. Bez jakýchkoli
zábran zobrazuje sexuální akt (Fuck my L., Do you Love Me?), své pocity (Po
terapii někdy brečím, Save, Sad), řeší vztah k rodičům –
především matce (Mother´s hell, Eat your parents, Happy mother), jednoduše
nic nezakrývá. V obrazech se objevují zvláštní figury ohavných
princezen, kterým z očí, boků a úst něco stříká, postavičky
trpaslíků, ďábla a další podivné bytosti.
Popartově se vyřádil také na objektu-figuře Mír, kterou popsal nápisy:
Ježíš # 1, lékárna a láska zvítězí vole atp. Na počmáraných a
popsaných plakátech zesměšňuje poprockové hvězdy a jejich mediální
prezentaci, imituje nevkusný způsob vystavování zboží na tržnicích a
v levných pouličních obchodech.
Často používá jednoduché
symboly jako pěticípou hvězdu, α, Ω, symboly ženského a mužského
pohlaví. Nápisy (názvy, vročení, mluvící bubliny a především podpisy)
zaujímají na obrazech velmi důležité místo. Je zřejmé, že autor usiluje
o to, aby jméno jeho osoby nebylo možné přehlédnout, jako by se bál, že
přes veškerou expresivitu, naléhavost hesel bude přehlédnut nebo zapomenut.
Obrazy tedy doslova křičí, až má člověk pocit jakési křeči. Skrepl
sám je středobodem malby a výtvarného vyjádření, tvorba je pro něj
prostředkem prezentace svého já.
Přesto stojí za to jít se na výstavu podívat jako na možný způsob
výtvarného vyjádření extravagantního umělce, i když mnoho objevného
ani převratného – co do výrazu ani co do témat – nenajdeme.
MG: Pražákův palác, Brno
Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle
6. 3.–28. 6. 2009
Napsat komentář