Není snadné zvát na událost, která již proběhla. Přesto bych se o to
chtěla pokusit. O co se jedná? V prvé řadě o projekt Evy Koťátkové
nesoucí název Výtvarná výchova. Pak také o server, nebo chcete-li
internetovou televizi artyčok.tv, která by neměla ujít vaší pozornosti.
A to nikoli nutně v tomto pořadí.
Možná jste o tom slyšeli. V březnu a dubnu již zvolna míjejícího
roku 2008 se v Karlin studios konal cyklus lekcí výtvarné výchovy.
V prostoru galerie kvůli tomu vznikla důkladná replika školní třídy
zahrnující mimo jiné židle, lavice, tabuli a v některých případech
i květinu na kantorově stole. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby
současně za katedru neusedli známí výtvarní umělci a do škamen
veřejnost, tak široká, jak až to nezbytná odvaha dovolovala.
Vzpomeneme-li si na vlastní zkušenosti
s institucionalizovaným vzděláváním, ať už jsou dávné či nedávné,
je ihned jasné, že muselo dojít k zvláštnímu spojení. Ne nadarmo se
autorka projektu v tiskové zprávě dovolává osnov pro základní školy.
Stojí v nich, že žák čtvrté třídy, za předpokladu, že poctivě
navštěvuje všechny hodiny výtvarné výchovy, dbá pokynů učitele a
vnímavě a osobitě plní školní zadání, bude schopen přiměřeného
zobrazovacího i výtvarného projevu a výtvarného vyjádření způsobem,
který jej uspokojuje. Jde o kulantní shrnutí, v němž lze cítit onu
nemožnost dosáhnout v lavici skutečně volné tvořivosti. Mezi snahou
o pochopení vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, rozeznávání
základních rozdílů lineární kresby a jinými „důležitými“
vnějšími aspekty tvorby se mimo jiné ztrácí důraz na ponor do vlastní
psýché. Shrnuto a podtrženo, bonbónek nakonec: žák musí být schopen
uvést po skončení práce své pracovní místo do původního stavu.
Některé lekce v Karlin studios zákonitě proběhly v antagonistickém
duchu k tomuto všeobecně známému modelu. Michal Pěchouček se pustil do
„diletantské“ terapie. Jiří David se pokusil o úskok stranou v podobě
„suplu“, který se nakonec zvrhl v dlouhý monolog. Anežka a Jakub
Hoškovi uspořádali malý koncert na povzbuzení negativních emocí. Došlo
i na vrhání rajčat na katedru. Krátké sestřihy jsou k vidění na
zmiňovaném webu artyčok.tv. Najdete je porůznu roztroušené v záložce
artprojekty, jejichž název vždy uvozuje sousloví „Výtvarná
výchova“.
Na tato mírně toporná videa se lze dívat
několikerým způsobem. Pro ty, kteří lekce skutečně navštívili, půjde
v prvé řadě o připomenutí zážitku. Pro ostatní může být sledování
zajímavou příležitostí vidět tvůrce v jiných souvislostech než jen
skrze artefakt. Umělec a divák jsou zde v obráceném vztahu. Jde o jakousi
demokratickou situaci, v níž byli výtvarníci nakonec těmi, kteří
přihlížejí, procházejí mezi lavicemi a nahlíží do cizích
výkresů.
Zavítáte-li na zmiňované stránky, nezapomeňte se porozhlédnout. Kromě
rozhovorů, které se vážou k probíhajícím, častěji ale spíš
proběhnuvším výstavám, zde naleznete rozrůstající se soubor krátkých
filmů, kupříkladu temný loutkový „Obývací pokoj“ Josefa Bolfa, který
tak můžete zhlédnout zcela soukromě v teple svého obývacího pokoje.
Výtvarná výchova, autor projektu Eva Koťátková, hledejte zde: http://artycok.tv/…rt-projects/
Napsat komentář