Re-romantic jako noví romantici nebo jako návrat k tomuto směru. Jeho
znaky se neustále znovu vynořují, protože kořeny těchto pocitů sahají
hluboko do minulosti. Koncepce výstavy je jasná, realizace však rozpačitá.
V čem hledat problém?
V tiskovině k výstavě se dočteme, že
„…klíčovým tématem romantizmu je hledání vlastní svébytné
individuality“. Jakkoli je tvrzení pravdivé, musíme přihlédnout
k historickým souvislostem. Zjistíme, že z pozice dnešního člověka je
tento rys romantizmu spíše upozaděn. Hledání individuality se pojí
k obecnému jevu odcizení člověka ve věku techniky a nového
(kapitalistického) uspořádání společnosti. K pojetí člověka jako
individua romantizmus významně přispěl. Od té doby se však tato představa
promítá do všech sfér lidské společnosti, stala se jedním z jejích
charakteristických znaků. Z toho důvodu není dnes možné označovat
hledání individuality v umění za rys romantizmu.
Romantizmus se spíše spojuje s jistou sentimentalitou, s vyhledáváním
exotických krajin a se snivostí. Samozřejmě na výstavě nechybí díla
tohoto charakteru, iritující je ovšem ona skrumáž děl vypadávajících
z konceptu a děl příhodných, což budí rozpaky a zmatenost.
Na malém prostoru jsou svými díly zastoupeny skoro dvě desítky autorů.
Kurátor Jan Zálešák tvrdí, že i v omezenosti a fragmentárnosti může
být postiženo něco z podstaty obecně lidské zkušenosti. Ovšem práce
s fragmentem má mnohá úskalí a existuje velké riziko, že kýžený
přesah fragmentu se nedostaví.
Výstava musela být v rámci budovy rozdělena do dvou podlaží;
v Galerii mladých se ona zlomkovitost projevuje daleko více. Kvůli
širokému vymezení tématu se vedle sebe ocitly velkoformátový abstraktní
obraz dvojice Kláry Ambrůzové a Tomáše Bárty, fotografie domu rodičů
Jana Nálevky a humorné video od Rafanů, v němž je postava muže fackována
ráznou ženou na pozadí romantické krajiny. Romantické pocity se
nedostavují ani u obrazů robůtků Petra Cabalky, ani u některých zcela
věcných fotografií Terezy Kabůrkové.
K zařazení obrazu Kláry Ambrůzové a Tomáše Bárty mezi exponáty vedl
kurátora následující myšlenkový řetězec: ideál osobitého umění se po
čase dostal do konfliktu s pojetím umělce jako osoby dávající svůj
talent do služby společnosti. Odtud není daleko ke kolektivní práci.
Najednou nevíme, jak to s tím prve zdůrazňovaným individualizmem
vlastně je…
Přechod do Galerie Kabinet v prvním patře přece jen přináší jisté
zadostiučinění. I zde jsou sice díla, která jako by se sem propadla
z přízemní galerie (například kovová mříž Martina Horáka nebo hravě
matoucí otázka Václava Stratila „Máneš nebo Aleš?“), většina
exponátů však ideál romantičnosti naplňuje, nebo mu dává nový
rozměr.
Milovníci klasické romantiky jistě
potěší diaprojekce snímků rozbouřeného Baltského moře Pavla Doskočila,
kterou navíc mohou sami ovládat. Požitek z valících se vln je pro
středozemce stále uhrančivý. Martin Zet zase prezentuje výběr z cyklu
kreseb a textů vytvořených během putování pohořím Himálaje nazvaný
Zrychlený tep. Mapka na zdi zaručuje, že se v horách neztratíte.
U lehkých črt horských masivů připomínajících kardiogramy jsou
strojopisně vysázené verše, které jako by vypadly z pera čínského
básníka.
Některé práce posunují tradiční představu romantiky do ironizující
roviny, zachovávají však její kouzlo. Například v koláži Daniela
Pitína je přednáškový sál i s posluchači přenesen na břeh řeky; na
fotografii zachycující akci Pavla Magdy Pražáka nazvané Konec světa se
mužská postava plazí k vrcholu kopce – k horizontu ze znaků ženského
pohlaví.
Pozoruhodné jsou též fotografie ženy od Teri Varhol svojí temnou
atmosférou a tajemností. Video Terezy Sochorové a Filipa Ceneka zachycuje
příběh mladých lidí a jejich osamělost v neosobních prostorách hotelů
a letištních hal. Je promítán na průmyslové televizi, což způsobuje
jistý pocit voyaerství a špatnou kvalitu zvuku.
Záleží tedy, s jakým očekáváním návštěvník na výstavu
přichází. Pokud je to touha ponořit se do romantické nálady, měl by
přímo zamířit do Galerie Kabinet. Pakliže se nenechá zmást lákavou
nálepkou, může si z výstavy odnést příjemný zážitek.
Galerie mladých a Galerie Kabinet Brno, 4. listopadu – 2. prosince
2009; kurátor: Jan Zálešák
Napsat komentář