Největší výstavní instituce v Brně – Moravská galerie –
připravila ambiciózní projekt zaměřený na amatérskou inscenovanou
fotografii. To samo o sobě je počin více než chvályhodný. Navíc téma
bylo uchopeno komplexně a návštěvníkovi je dána příležitost vnímat
vystavené fotografie v kontextu tehdejší politické a kulturní situace.
„Člověk v zahrádce se jmenuje fotografická soutěž, kterou
vypisuje ÚV Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu v rámci
oslav 30. výročí Vítězného února.“ Takto a podobně zní titulky
článků vyvěšených na panelu vstupní místnosti výstavy. Dokreslují
atmosféru doby, v níž vznikaly vystavené fotografie.
Výstava nabízí přes 200 fotografií
38 autorů z bývalého Československa, ale i Polska, Lotyšska, Litvy,
Finska, USA a Belgie (za všechny např. R. Košťál, M. Tůma, M. Gordin).
Expozice je doplněna ukázkami z filmů 60. a 70. let (např. V.
Chytilové), plakáty a reáliemi spojenými s provozem salonů umělecké
fotografie, i několika díly tradičního výtvarného umění — sochou,
obrazy a grafikami.
První dvě místnosti slouží návštěvníkovi jako pomyslná orientační
mapa celé výstavy: naznačuje rozčlenění fotografií do jednotlivých
tematických celků, nabízí k přečtení dobové články vztahující se
k tématu, dále diplomy, sborníky a plakáty oficiálních výstav,
i krátký film Generace 70, který dokumentuje způsoby prezentace děl mimo
oficiální sféru. Stěna tapetovaná výstřižky z novin neotřelým
způsobem instalace a typickou dobovou letorou přibližuje návštěvníku
situaci, za níž fotografie vznikaly. Uzavřený monolit čtyř stěn lze
navíc vnímat i symbolicky: jako překážku ohraničující prostor, kam by
tvůrci a jejich publikum neměli vkročit.
Fotografie pokrývají široké spektrum
témat, jichž se tehdejší tvorba dotýkala. V žádném případě nejde
o motivy triviální. Autoři ve svých snímcích řeší vztahy muže a
ženy, člověka k životnímu prostředí, konfrontují ho s daností
totalitního zřízení, ptají se po jeho vyhlídkách na budoucnost. Na druhé
straně směřují k tématům nadčasovým: ženskému aktu, snovým,
romantickým a tajemným výjevům, občas působícím až mysticky.
To vše se snaží vyjádřit jazykem plným symbolů a náznaků. V tomto
směru amatérští fotografové 70. let nejvíce navazovali na surrealizmus a
symbolizmus a využívali jejich výtvarných prostředků. Kompozičně a
tematicky však čerpali i ze zdrojů starších: při pohledu na secesní
obrazy (které jsou na výstavě též přítomny) můžeme vidět stejná
gesta, stejný pohled plný patosu jako na fotografiích. Inscenovaná
fotografie 70. let přitom reaguje i na konceptuální tendence dobové
fotografie a na oficiální požadavek naprosté autentičnosti a
humanizujícího poselství.
Charakteristické je, že nenacházíme
přímou reflexi doby, ale jakoby její odraz za zrcadlem. Z fotografií, díky
jejich specifické obrazové mluvě, čiší bezčasovost, podobné by de facto
mohly vznikat i dnes. A přece to zcela neplatí. Velkou měrou je to dáno
i technickými možnostmi. Také dnes sotva najdeme tak palčivou, naléhavou
touhu po sdělení, po přesahu, uniknutí do jiného světa mimo realitu. Proto
je třeba mít stále na paměti ony články z tapetové zdi, jinak má
člověk tendenci vnímat fotografie jako součást nějakého snu, občas
hrozivého, jindy velmi krásného.
Ústředním momentem je vždy člověk a lidské tělo, mění se jen
souvislosti. Častým a oblíbeným typem je umístění lidské tváře do
prvního plánu – nejčastěji z ánfasu, na pozadí pak osoby zabrané
z profilu.
Pro dnešního diváka by bylo jistě
zajímavé dozvědět se i něco o použitých technických postupech, neboť
v době digitální fotografie si jen těžko můžeme představit, jak
podobných efektů dosáhnout klasickou cestou. Jisté však je, že největší
kus práce se dříve odehrával před objektivem. Je však celkem
pochopitelné, že tato stránka je ve srovnání s estetickou zcela
nepodstatná a vedlejší.
Je pozoruhodné, že přes velký počet zastoupených autorů je výstava
zcela kompaktní. K tomuto dojmu přispívá i to, že fotografie jsou
téměř všechny černobílé, více však používání jednotné
výtvarné řeči.
Moravská galerie se fotografii 70. let věnovala již dříve, a to ve
výstavním projektu Třetí strana zdi. Tady jsme mohli vidět skutečný,
reálný svět politických kádrů v šedých oblecích — pravý opak
Příjemných závislostí. Současná výstava svou šíří odhaluje význam
amatérské tvorby a rehabilituje ji jako plnohodnotný sbírkový artefakt.
Moravské galerie v Brně, Pražákův palác, 17. července —
18. října 2009; kurátor: Jiří Pátek
Napsat komentář