
Studijní pobyt mě zanesl až do dalekých Atén, kde je k vidění mnoho
zajímavého umění. Tomu modernímu je vyhrazen prostor i v Museu Benaki.
Nová červená budova se nachází lehce stranou hlavního centra Atén, mnohé
z expozic jsou přístupné veřejnosti zdarma a s uměleckými díly se lze
setkat doslova na každém kroku: exponáty visí na chodbách, v kavárně
i v obchodě. Mým cílem bylo navštívit výstavu fotografií nazvanou Naked
City. Ve velké budově jsem se však ztratila, a tak viděla mnohem více, než
jsem původně zamýšlela.

V atriu muzea se nachází expozice sochařského díla Yiorgose Lambrou.
Jde o retrospektivní výstavu, která mapuje čtyřicet let tvůrčího
vývoje sochařské práce tohoto umělce pocházejícího ze Skyrosu (jednoho
z řeckých ostrovů). Řecký historik umění Chrysanthos Christou se o něm
vyjádřil slovy: „Výjimečný kreslíř, osobitý malíř a nadevše
pravdivý sochař Yiorgos Lambrou dokázal úžasným způsobem dát tvář své
vnitřní zkušenosti a vnějšímu poznání svého života i našeho
světa.“ S těmito slovy musím souhlasit.
Sochy umístěné v atriu by se daly rozdělit na jakési tři okruhy,
které snad kopírují etapy v umělcově tvorbě: téma ženy, téma
autoportrétů – život umělce a téma moře. Sochy jsou obklopeny
plastickými obrazy tvořenými drátem. Linie tvaru je znásobená až
pětkrát, na jednom obraze jde o abstraktní tvar, ze druhého vystupují
lidská těla.
Více mě však zaujalo umělcovo
sochařské dílo. Prostoru vévodí obrovská hlava (umělcův autoportrét),
z jedné strany „otevřená“, odhalující svůj obsah: hlavu koně, osla a
buvola. Všechny vystavené autoportréty-obličeje jsou doplněny o myšlenky
zhmotněné kolem hlavy nebo v jejím interiéru. Individualita člověka
obklopená chaosem našeho světa – busta obklopená malými figurkami
„v pohybu“. Nahá žena drží kladivo a snaží se trefit umělcův
spánek. Tvůrce se věnuje svému vnitřnímu světu, světu sochaře,
v některých dílech se objevují nádherně zpracovaná sochařská
náčiní. Jeho ostrovní původ prozrazují častá zobrazení rybích ocasů,
která vrcholí zobrazením příběhu Stařec a moře.
Dalším nikdy nevyčerpaným tématem se stala i pro tohoto umělce žena.
Yiorgos Lambrou svým zobrazením ženského těla ironizuje a zároveň
oslavuje pohled na ženu jako na objekt tělesné touhy, jeho alegorie jsou
vtipné a neotřelé (poprsí zasazené do bulky jako hamburger). Na všech
objektech je patrná zkušená a talentovaná ruka – hladké opracování
materiálů v kombinaci s netknutou částí. Tato „technika“, využitá
u sochy muže v národním kroji, který se jakoby začíná rozpadat, je
zdařilým příměrem toho, jak se s globalizací ztrácí individualita
jednotlivých národů.
V posledním patře budovy jsem našla
výstavu, kterou jsem měla v úmyslu původně navštívit. Výstava
představuje osmdesát „nahých“ fotografií publikovaných v časopise
LifO – týdenním průvodci městem. Známí fotografové na nich zachytili
řecké umělce. Po skončení výstavy budou fotografie vydraženy ve prospěch
„Pisti“ – nadace pro děti s rakovinou. Snímky jsou barevné, což je
pro práci s uměleckým pojetím nahého lidského těla méně obvyklé.
K vidění jsou skupiny i jednotlivci, dvojice i rodiny, lidé různých
věkových vrstev. Každý zobrazený je charakterizován pomocí atributu,
který částečně ukrývá jeho nahotu. Velkou roli zde hrají i zvířata.
Nechybí samozřejmě odkazy na antiku, která je v Řecku přítomná na
každém kroku: nazí muži sedící v kruhu kolem pokrmů nápadně
připomínají výjevy na antické keramice. Jako cizinka jsem nedokázala
odhalit všechny významy jednotlivých zobrazení, prostředí, předmětů a
póz. Snad jen hudebníky jsem identifikovala správně díky jejich
nástrojům.
Jedním z neotřelých námětů je muž
se psem uprostřed kuchyně plné nádobí; nahý muž i pes se natahují po
kusu nějaké potravy s otevřenou tlamou/pusou. Fotografie je nabitá
dynamikou – symbolizuje honbu za potravou, touhu lovit. Postavy jsou
zachyceny v rychlém pohybu, jakoby ve výskoku, přesto je fotografie dokonale
ostrá, až na onen kus jídla, levitující nad tlamou psa. Další fotografie,
která utkvěla v mé mysli, si hraje s námětem kočky nastavující se
slunci na okenním parapetu. Kočka (v tomto případě žena) se zavřenýma
očima natahuje hlavu směrem ke slunečním paprskům, dopadajícím na její
tělo skrze zatažené žaluzie. Známá/často užívaná parafráze je spojena
s precizní prací fotografa, který pomocí slunečních paprsků a stínů
modeluje prostor fotografie.
Benaki museum, 138 Pireos Street, Atény



Napsat komentář