V útrobách nedobytného hradu Špilberk můžete nyní najít díla
výtvarníka subtilně jemných krajin, Michala Ranného (1946–1981). Muzeum
města Brna touto výstavou splácí pomyslný dluh jak umělci samotnému, tak
jeho nedávno zesnulému otci, malíři a grafikovi, Emanuelu Rannému st.,
který muzeu daroval na tři sta prací z tvorby svého syna. Výstava se
navíc časově protíná s představením děl letošního laureáta ceny
nesoucí Ranného jméno, a sice s výstavou Vladimíra Skrepla v Pražákově
paláci MG.
Cena Michala Ranného je udělována umělcům, jejichž dílo a myšlení
výrazně ovlivňuje nastupující generace. Nejspíš byste co do výrazových
prostředků nenašli tak rozdílné umělecké projevy, jako se setkávají
právě zde.
Michal Ranný pocházel ze
Štěpánovic u Tišnova. V šedesátých letech studoval na pražské AVU
v Praze u prof. Oldřicha Oplta a prof. Františka Jiroudka. Jemu i jeho
kolegům (manželům Kopalovým, Miloši Cvachovi a dalším) byl kromě Josefa
Šímy vzorem především Jiří John, jehož ateliér v Praze navštěvovali.
Na Ranného navíc působili oba rodiče – matka byla malíř-samouk, otec
vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně.
Výstava je umístěna v prostorách druhého patra západního křídla
hradu a je pojata chronologicky. Hned v první vitríně na chodbě, kde
výstava začíná, jsou umístěny fotografie Ranného, jeho rodiny a rodného
domu. Fotografie nejsou samoúčelné: ukazují prvotní podněty a zdroje
inspirace, které mu vydržely po celý jeho život. Další dvě vitríny
prezentují dosud vyšlé publikace o umělci a nejnovější katalog vydaný
k této expozici.
Nejstarší vystavená kresba je z roku 1959, kdy bylo Rannému třináct
let. Nese název Za klavírem a jedná se o pohled z okna do sadu. Už
v nejstarších pracích mladého výtvarníka je možné pozorovat tíhnutí
ke střídmosti vyjadřovacích prostředků ve formě i v barevnosti a jeho
neklidý rukopis. Tehdy ještě kreslí kromě přírody portréty (Hlava
starce, Strýc Jan), zařízení domu (Interiér) nebo zátiší (Kytice).
To se mění se vstupem na Akademii
v roce 1965. Tento rok je počátkem prudkého vývoje, jehož jsme svědky.
V polovině šedesátých let se krajina výrazně abstrahuje. Mizí veškeré
stopy stromů, jež se v dílech dosud objevovaly.
Během svých studií absolvoval několik pobytů v zahraničí — ve
Francii (Paříž, Belle Ile), Itálii, Jugoslávii. První z nich — na
ostrově Belle Ile — měl na něj největší vliv. Odtud pramení také jeho
zaujetí horizontálními křivkami. Motiv skal, pobřeží a moře ho pak
provází až do smrti a opakuje jej, jako by hledal nějaké ideální
vystižení. Ke konci šedesátých let, přibližně v době pobytu
v jugoslávské Crikvenici, se v akvarelech začíná vedle šedých a
hnědých odstínů objevovat i červená. Postupem let přibírá do palety
i další barvy, hlavně modou se žlutou.
V sedmdesátých letech definitivně mizí rozpoznatelnost krajin, na které
ukazují už jen názvy. Ty se mění v abstraktní znak (tak některé přímo
označuje), organické tvary přecházejí ke geometrizujícím (Bez
názvu, 1977).
Rok 1977 je datace nejnovějších
z vystavených děl. Autor v posledních letech života trpěl psychickými
obtížemi, které mu v tvorbě bránily. Nutno říci, že v poslední fázi
tvorby se autor opakoval nejen v námětech, ale i ve formách, prudký vývoj
se takřka zastavuje. Právě v této době však k vrcholu přivádí
techniku kresby smývané tuše, kterou obohatil proud české abstraktní a
lyrické malby sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.
Kresby a akvarely doplňují malby na plátnech umístěné na světlých
azurových panelech evokujících barvu moře. Jejich odstín respektuje
střídmý výraz ostatních děl. V jedné z místností je několik prací
položeno na desce téže azurové barvy vybíhající ze zdi nízko od
podlahy — symbolické přímořské molo. Osobu Ranného dokresluje
i betonový trojrozměrný objekt připomínající prostorové graffiti a
busta autora od jeho kolegy ze studií Miloše Cvacha.
Výstava je zasloužilou a reprezentativní poctou brněnskému
rodákovi.
Muzeum města Brna, hrad Špilberk, II. patro západního křídla,
16. 4.–9. 8. 2009
Napsat komentář