Kreslíř ornamentů v brněnské Moravské galerii

Chladný podzim si mohou obyvatelé i návštěvníci Brna zpříjemnit
prohlídkou jedinečné výstavy, která v těchto měsících probíhá
v Moravské galerii v budově Uměleckoprůmyslového muzea. Výstava je
věnována tvorbě jednoho z nejvýznamnějších českých umělců, který
svým talentem otevřel cestu novému uměleckému směru – secesi. Jde
o prezentaci děl Alfonse Muchy.

Výstava je koncipována jako průřez tvorbou od raných začátků
kreslířských až po autorovy slavné plakáty Sarah Bernhardtové a alegorie
ročních období. Prostor navazující na atrium Uměleckoprůmyslového muzea
nabízí pohled právě na dvoumetrové úzké plakáty se Sarah Bernhardtovou,
údajně největší herečkou přelomu 19. a 20. století. Mucha pro ni
vytvořil sedm sošných plakátů. První z nich, vytvořený v roce
1894 pro inscenaci Gismonda, mu v Paříži získal jméno a také významné
zakázky.

Kurátor výstavy Petr Štembera v katalogu k výstavě píše, že se
Muchovi podařilo dokonale vystihnout podobu velké herečky a její
charismatické osobní kouzlo, ale kritizuje umělce za to, že ve svých
plakátech stvořil jakési klišé; pro obrazy Sarah Bernhardtové vždy
používal obdélníkový výškový formát, a sošný postoj herečky
obměňoval pouze kostýmy a gesty. Jenže snad právě v opakování
vlastních znaků je ukryta i část kouzla Muchových prací.

Muchův známý rukopis je rozpoznatelný právě na základě neustálého
opakování vzorů a ornamentů. Jeho plakáty zobrazují figury ve zkroucených
pozicích, doplněné květinami, ze kterých Mucha na základě své dokonalé
kresby mistrně utvářel nejrůznější organické dekorativní vzory, ty
repetoval a tím utvářel prostor pro své výjevy. Zdobnost je zakomponovaná
do všeho, co se v obrazech či plakátech nachází. Některé ornamenty jsou
jen prázdnou skupinou tvarů bez hlubšího
podtextu – tak tomu je u jeho návrhů na kalendáře. Divadelní plakáty
jsou naopak naplněny obsahem dramatu.

Nejnápaditěji je vyprávěn příběh antické tragédie Médea. Zde
tvoří hlavní ornament mrtvá těla, zkroucená přes sebe do příjemných
linií. Celý výjev je laděn do rudého temna, které naznačuje děj
tragédie.

Muchu vždy také fascinovaly lidové motivy – zobrazuje slovanské dívky
v krojích, z těchto studií pak vychází i při tvorbě alegorií
Slovanů. Jeho lásku k vlasti, krom nikdy nevyčerpaného tématu
slovanského, dokládá také tvorba státního znaku, kreslil i plakáty pro
charitativní sbírky a vlastenecké projekty.

Tak trochu stranou v malé místnosti jsou vystavena Muchova raná díla.
Zde se krom autorova životopisu nalézají díla, kde se Muchův rukopis hledá
obtížně. Myslím, že zde se návštěvník výstavy opravdu setká
s něčím novým, s něčím, co obohatí jeho vědomosti o secesním
géniovi. Nacházejí se zde kresby, na kterých je patrná pilná práce.
Mucha, malující především ženské tělo, vyhledával v duchu
ornamentální secese nejrůznější polohy lidského těla. Figuru studoval
v různých pokroucených pozicích či záklonech. Jeho dokonalé zvládnutí
kresby je patrné i v jeho nejslavnějších dílech.

Velice mě zaujalo Muchovo realistické dílo. Přes kresby ženských těl
doputuje divák až k náčrtům slavných plakátů – kalendářům, kde je
krom něžně zobrazeného poloaktu možné sledovat i realisticky pojednaný
les či palouk, což pro tvorbu Muchy není typické. Na protější straně pak
visí ukázka barokizující kresby – na baroko odkazuje kulatá modelace
lidského těla, dynamismus v obraze a také znázornění oblak.

Nejvíce mě zaujala menší kresba nazvaná Studie k obrazu Cyrila a
Metoděje. Tento obrázek nemá se secesním pojetím malby
společného téměř nic (krom autora). Jedná se o kresbu dvou starců,
z nichž jeden stojí a ukazuje prstem vzhůru a lehce za sebe – gesto
i rozvržení postav nápadně připomínají citaci slavné Athénské školy
od Rafaella Santi. Pokud se gestem necháme svést a podíváme se za rameno
stojícího muže, spatříme zamračenou oblohu, jejíž oblaka jsou mistrně
vytvarovaná, a jeden z těchto hustých šedivých mraků má tvar člověka
zobrazeného po prsa. Tento stín tak nevtíravým a originálním způsobem
naznačuje přítomnost boha, před kterým druhý stařec, oděný ve světlém
hávu, padá na kolena.

Výstava Muchových plakátů, obrazů a kreseb nazvaná Český mistr Belle
Epoque je příjemným rozptýlením do šedivých dnů začínající zimy,
není zaměřena pouze na milovníky secesního umění či obdivovatele Muchy,
svým rozsahem osloví každého, kdo se rád kochá krásou.

Moravská galerie Brno, 16. října – 24. ledna 2009; kurátoři: Marta
Sylvestrová a Petr Štembera