V Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně v těchto dnech
probíhá prezentace tvorby Jiřího Davida s názvem Předběžná
retrospektiva. V lehce zmenšené verzi přicestovala výstava do Brna
z Prahy. Spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví na brněnské expozici prezentuje
rozsáhlé, rozmanité a rozhodně neuzavřené dílo, které diváka překvapí
svou pestrostí. Umělec ve své tvorbě zasáhl snad do všech odvětví
vizuálního umění.
Jiří David je umělec, u kterého se nevyhneme otřepanému výrazu
všestranně nadaný. Je autorem, který má opravdu široký záběr a ve své
tvorbě okusil snad ze všech pokrmů výtvarného umění. Tato renesančnost
je jistě velmi zábavnou pro tvůrce, někdy je však na škodu dílům. Méně
znamená více, proto je lepší se neustále zdokonalovat v jedné oblasti
než zkoušet ustavičně nové. Přílišná roztěkanost pak často vede
k tomu, že ze všeho je vidět kousek, ale zároveň nic pořádně.
V případě Jiřího Davida neplatí tato skutečnost úplně, nicméně
místy je patrné, že některé vystavené exponáty jsou zdařilejší
než jiné.
Ve vstupním atriu klečí socha nazvaná Artmasturbation, která uvádí
celou výstavu. Jde o realisticky zpracovanou sochu klečícího muže,
jejímž modelem byl tvůrce sám. Socha má čtvero rukou, první pár je
menší a věnuje se – dle slov umělce – „vlastnímu mužskému
klínu“, druhé dvě jsou v gestu vzdávání. Na zádech je jakoby bičem
vyšlehané slovo Art. Umělec se tímto snažil demonstrovat, že umění
může (ale nemusí být) jistým druhem onanie a zároveň i údělem.
Po přivítání samotným umělcem se ocitneme mezi neuvěřitelnou spoustou
obrazů, objektů, instalací a fotografií. Je zde možné spatřit
i předměty, které by do výstavní síně nemusely patřit, nicméně
20. století nás tak nějak naučilo akceptovat „ready mades“ a přijímat
je jako umělecká díla. Vzhlížíme k těmto věcem z obyčejného života
jako k uměleckým objektům jen proto, že je před nás postavil někdo, koho
označujeme za umělce. Některé „obyčejné“ instalace k nám pak mohou
promlouvat svou „obyčejnou“ estetikou. Bohužel u těchto předmětů se
většinou setkáme se snahou tvůrce diváka šokovat, a to především
něčím naprosto nevkusným či nechutným (například umělohmotné panenky,
embrya, zmačkané hadry, předmět ze stavební pěny či naturalisticky
zobrazené pohlavní orgány).
Výstava Jiřího Davida však kromě instalací různých objektů
představuje i zajímavější díla. Třeba figurativní i abstraktní
obrazy. Umělec mistrně ovládá techniku zobrazování a jeho obrazy
promlouvají nejrůznější řečí. Některé dýchají tajemnou večerní
atmosférou, jiné pobaví, v některých lze číst kousky příběhu, který
divák skládá sám. V abstraktní malbě zaujme hra s barvou a geometrickou
přesností narušenou náhlou nesymetričností. Široký rozhled tvůrce
připomene i přiznaná inspirace světovými malíři, jako například
Gerhardem Richterem – překreslená fotografie je vystavena o kousek dál
než malovaný obraz podle ní vzniklý. K zajímavým dílům patří
i rozměrné plátno na začátku výstavy, které zobrazuje Duchampa
(průkopníka ready mades). K tomu umělec odkazuje i na dalších místech
výstavy: Duchamp zobrazen sedící za stolem naproti ženě, jejíž linie
nejsou tak ostré jako jeho, což evokuje vizi umělce setkávajícího se se
svou múzou. Plátno je posypáno vyhořelými sirkami – též
namalovanými.
Umělec ve svých dílech koketuje i s vírou a církví, na obraze
kříže z domina se objevuje znakovou řečí nápis I.N.R.I.,
v levitujícím objektu ze stavební pěny se zjevuje obličej Krista. Umělec
odkazuje na středověké umění, které vznikalo v těsném sepětí
s církví. Na obraze Zmrtvýchvstání tak sledujeme odkaz na deskový obraz
Mistra Třeboňského oltáře z doby kolem roku 1380. Jiří David ve svém
obraze zachovává středověkou spirituálnost: Krista, jenž je v originále
ztvárněn jaksi nadpozemsky, zobrazil pouze v jeho obrysu. Naturalismus
vojáků z původní předlohy pak vložil do portrétu postavy v levém
spodním rohu. Celý výjev je degradován soustavou barevných namalovaných
žárovek, které překrývají siluetu Krista a odkazují tak k současnému
pojetí církve, kdy se papež a významné cirkevní osoby stávají jakýmisi
pop star.
V průběhu celé výstavy potkáváme i fotografie. Fotografie
černobílé i barevné; inscenované i dokumentární. Některé patří
k větším cyklům. Některé jsou opravdu výjimečné, jako například
snímek Daniel na blond. Klasická černobílá fotografie přitahuje pozornost
prací se světlem, které modeluje mužskou postavu, navíc se zde světlo
tříští v kapkách vody, která spolu s částečným osvětlením tělem
tvoří příjemný estetický prožitek.
Umělec vyzkoušel i video art, jeho snímky se promítají v samostatné
místnosti. Od sledování filmu i z muzea samého mne vyhnala klimatizace,
která z celého interiéru vytvořila uprostřed teplého srpna velice
chladné prostředí.
Výstava neplýtvá slovními popisky k jednotlivým dílům. Divák může
ze štítků vyčíst název díla, materiál a techniku, také rok vzniku,
další sdělení je již ponecháno řeči samotného uměleckého objektu, se
kterým může každý komunikovat po svém. A tak si z výstavy Jiřího
Davida lze odnést to, co si v jeho dílech sami najdeme.
Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně,
26. 6.–20. 9. 09; kurátor: Marek Pokorný
Napsat komentář