Významná česká fotografická škola, Institut tvůrčí fotografie
v Opavě, připomíná své životní jubileum výstavou, na které jsou
k vidění práce současných studentů a nedávných absolventů. Expozice je
do 11. června otevřena v pražské galerii GAMU. Výstava je skvělou
reflexí deklamovaných principů I. T. F. – působí jako pestrá směsice
různorodých pohledů na svět a fotografii jako výrazový prostředek. Své
slovo na výstavě má dokument, ale i inscenace. Obojí ve vysoké
kvalitě.
S kolektivními výstavami bývá potíž. Zvláště pokud se jedná
o díla velkého počtu autorů, které nespojuje podobné téma nebo způsob
zpracování. Na takových výstavách jedno často křičí přes druhé,
dochází k zahlcení množstvím a různorodostí – je to, jako kdybyste
chtěli ochutnat všechny druhy zmrzliny, které v cukrárně mají, najednou.
Výsledkem je otupění, které se dostaví po páté příchuti a naprostá
neschopnost rozpomenout se na jednotlivé druhy zmrzliny. Někdy ale není na
výběr a takový ochutnávací pokus se podstoupit musí.
V případě výstavy Dvacátý rok Institutu tvůrčí fotografie FPF
Slezské univerzity v Opavě naštěstí k pocitu zahlcenosti nedochází.
Expozice je svou výpovědí dobře vybalancovaná na dělicí čáře
vychutnávání a otupění. Celkovým dojmem zde není roztříštěnost,
spíše jednohubková rozmanitost.
Expozice se otevírá detailními záběry plastového kuchyňského
vybavení z magisterské diplomové práce Jana Mahra. Čisté, barevně
klidné fotografie doplněné o typografický prvek působí téměř
abstraktně. O kousek vedle se nachází osobní, výrazně výtvarně 
působivá výpověď v díle Evy Málušové
z cyklu Malé noční návštěvy.
Další část výstavy je věnována především stylizované, portrétní
fotce. Návštěvník zde nalezne vynikající, hravé módní fotografie Báry
Prášilové, která nedávno obdržela cenu Fotograf roku v rámci
Výročních cen Akademie designu ČR Czech Grand Design. Krátce je zde
připomenuto také dílo Terezy Vlčkové a její cyklus Two, zobrazující
identická dvojčata, zasazená do zajímavých exteriérů. Dalším povedeným
projektem je cyklus Zástupní od Barbory a Radima Žůrkových. Na jejich
fotografiích jsou zachyceny neznámé děti, stylizované jako světově
známé osobnosti. Působivé jsou také rodinné portréty Jaroslava Kociána.
Hned ve svém úvodu se tak expozice pokouší bořit mýtus o I. T. F. jako
o instituci, kde se učí především dokument.
Ten na výstavě samozřejmě také najdeme, ale až docela vzadu, po
zhlédnutí zmiňované sekce, ve které dominují portréty, a po další
části, ve které nalezneme například snímky 
Markéty Dlouhé-Márové, které působí jako
demonstrace podivné instantnosti a téměř všudypřítomné odcizenosti
dneška – jsou na nich vyfoceny dvě postavy v bondage oblecích
v pokojích hotelů. Sekce dokumentu je velice silná. Působivé jsou
černobílé fotografie Jiřího Žižky z psychiatrické léčebny v Opavě,
mistrně komponované a vizuálně velmi působivé jsou snímky Petra Nagyho
z cyklu Veřejné bazény, vyzrále působí také série Roberta Kisse
z hotelu Diplomat a výjimečný je mimo jiné také cyklus Luboše Fojtíka
nazvaný Absurdistán (na pražské výstavě pouze jako součást
videoprezentace), ve kterém autor zachytil drobné groteskní výjevy ze
života v ČR.
Výstava nabízí fotografie znamenité kvality v mnoha možných pojetích
fotografické tvorby a dvacetiletý I. T. F. na téhle výstavě podává
působivou zprávu o své vyzrálosti.
Dvacátý rok Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity
v Opavě, 4. května – 11. června 2010, Galerie GAMU, Malostranské
nám. 12
Napsat komentář