Jsme zvyklí chodit na výstavy do tichých a vyhřátých galerií, dívat se na díla decentně osvětlená z takových úhlů, aby se minimalizovaly optické deformace, zvykli jsme si spojovat umění a pohodlí. Čas od času se nám však připomene, že umění je také dobrodružství a risk. Příležitost k takovému připomenutí mají milovníci divoké krásy ve vysočanské galerii Trafačka.
Tramvaj číslo 3 vyloží návštěvníky na zastávce Ocelářská, kde se před jejich užaslými zraky rozvine panorama Vysočan, které jsou z tohoto úhlu pohledu modelovou industriální periferií v pozadí s monstrózní Sazka arénou. Zvláště za soumraku v mrazivém podvečeru, jako třeba 29. listopadu, kdy proběhla v galerii Trafačka vernisáž výstavy artonautů Tichoně a Cimaly, zde vládne syrová a temná atmosféra. Jedinou veselejší věcí široko daleko je graffiti fasáda galerie. Na odvážné tvůrce se přišli podívat neméně odvážní návštěvníci čelící mrazivé zimě, ostrému průvanu a zvukům podobajícím se velrybímu kvílení ozývajícím se z objektů Michala Cimaly. Nakonec stejně všichni skončí před vchodem do galerie, kde se nahřívají u barelu, v němž plane pár nalezených latí. Atmosféra periferie je tak dokonalá…
Co se však děje uvnitř? Pavel Tichoň zde kromě svých expresivních obrazů a surrealistických projekcí představuje projekt LogoWord, který vznikl na základě knihy No logo od Naomi Clain – z notoricky známých logotypů mezinárodních koncernů a firem vytváří krajinky a zátiší, popřípadě jiné hezké nápisy – a také své návrhy na zápisy do Guinnessovy knihy rekordů. Jeho pokus o světový rekord v hodu kompaktním diskem, v nejdelší jízdě na kole bez držení spojené s olejomalbou a nejvýbušnější socha na světě (Semtínská Venuše) se bohužel do knihy rekordů nedostaly, jde však podle mého názoru o velmi důstojné pokusy! (Jak se dozvídám ze starších rozhovorů s tímto tvůrcem, nápad vyplynul z koupě zažloutlé Guinessovy knihy rekordů z roku 1972, v níž si oblíbil zejména muže, který si na obličej připevnil nejvíce kolíčků na prádlo…) Tichoň, který studoval intermediální tvorbu v ateliéru Milana Knížáka a design na VŠUP a jehož dílo je naplnění vize, že umění je vše, se k tomu vyjadřuje takto: „Umění je o bláznivé zarputilosti, není o tom vytapetovat galerii obrazy, chcete-li něco skutečně dokázat, musíte se pustit“ (pro začátek třeba řídítek).
To absolvent ateliéru Kov a šperk na pražské VŠUP Michal Cimala je výraznou postavou současné výtvarné i hudební scény. Známý je především designově prudce originálními hudebními nástroji, na které i sám hraje, ale věnuje se i malbě, sochařství, designu či videu (například jeho krátký film Čistič se stal vítězným amatérským filmem Aerokraťasu 2006). Je navíc frontmanem skupiny Roxor, a aby toho nebylo málo, také asistentem Jaroslava Róny na AVU. V Trafačce předvádí typickou kombinaci akustických, vizuálních a materiálních vjemů, kromě dvou jeho vystavených znělých skulptur elegantních linií zaujme i do prostoru galerie zasazené zábradlí, které vkusně doplňuje nápis z cyklu LogoWord vytvořený Pavlem Tichoněm.
Přesvědčit se můžete do 16. 12. denně kromě pondělí od 15.00 do 19.00 hod.
více info:
www.trafacka.net
www.michalcimala.cz
www.ticho333.net
www.hisstoryOf.com
Napsat komentář