Afrika. Divoká zvířata, nepřátelské etiopské kmeny, poetická příroda a pohled "Očima bohů". To jsou hlavní témata výstavy National Geographic nazvané Divočina v srdci. Uznávaní autoři snímků se nám snaží představit černý kontinent ze všech možných úhlů. A není divu – Afrika je skutečně světadílem rozporů.
Důvodů proč výstavu navštívit je hned několik. Předně je to náš domov – odtud, jak všichni víme, pochází Homo sapiens. Afrika nám nabízí pohled na jednu z posledních necivilizovaných částí světa, v níž přežívá silnější; a také pro čistou lidskou zvědavost. A proč by měla být Afrika kontinentem rozporů? Myšlenky na ni se nám totiž překrývají. Jedny jsou příjemné a hezké, druhé mrazivé a strach vyvolávající. Narážíme zde na kouzelnou divočinu nespoutané přírody, po níž pochodují domorodci s kalašnikovy v ruce; vidíme mnohočetná stáda zeber, antilop a žiraf hledající pastvu a zároveň si uvědomujeme, že nejčastějším důvodem úmrtí lidí zde je stále AIDS. Drsné války mezi kmeny, vysoká negramotnost a kojenecká úmrtnost do jednoho roku, zabíjení divokých zvířat pro kly a kůži. To všechno je Afrika a to všechno se nám fotografové této výstavy snaží vypovědět.
První částí výstavy je projekt "Očima bohů", jenž nám nabízí pohled na Afriku shora. Jsou to snímky pořízené z letadla a helikoptéry. Jeho autorem je Robert B. Haas. V jeho části můžete spatřit jemné tvary písečných dun; síťovité záhony, v jejichž středu se nachází studna; hromady soli na břehu v přístavu, hejno plameňáků a stáda žiraf, buvolů a také třeba fotografii nazvanou Stádo zeber a osamělý pakůň, na které se můžete pokusit najít pakoně, protože to není nic snadného. Druhou částí jsou obvyklejší fotografie z dílny šéfredaktora National Geographic, Chrise Johnse, dále pak M. Nicholse, J. Brandenburga a F. Lantingy. Tito autoři, a zejména pak Johns, nám ukazují i druhou stránku kontinentu.
Kromě obrázků hrocha koupajícího se v bažině a prachové koupele slona v parku Chobe zde narážíme na "silnější" snímky. Mezi ně rozhodně patří sloní chobot, který se máčí ve své vlastní krvi; požáry buše, jež zakládají sami pastevci, aby získali travnaté pastviny; dva gepardy, kteří při lovu topí antilopu (obvykle své oběti zardousí); domorodce s levhartí kůží přes záda jako maskování, s kalašnikovem v ruce, nebo šestiměsíční embryo slona, jeh
ož matka byla zabita. Přesto vás zcela jistě zaujmou i uhrančivé pohledy dvou goril anebo lov chameleóna, jenž se při svém manévru drží větévky i obtočeným ocasem.
Fotografie zaměřené zejména na život válkychtivých kmenů sídlících kolem řeky Omo v Etiopii přináší bývalý fotograf Jana Pavla II. Gianni Giansanti. Ženy těchto kmenů se krášlí hliněnými destičkami vsunutými mezi chrup a dolní rty. Matky pak ke kreslení válečných barev na svých synech používají prázdných nábojnic a muži na každé fotografii třímají již zmiňovaný samopal. Silná nevraživost se dá vyčíst snad nejvýrazněji z jejich pohledů. Oči mají skelné a tvrdé.
Výstava Divočina v srdci v pražském Karolinu potrvá až do 3. září 2006 (více informací na www.national-geographic.cz/divocinavsrdci). Při návštěvě výstavy se můžete zároveň podívat i do středověkého podzemí Karolina, které bylo zrekonstruováno. Na výstavě vás určitě zaujme mnohem více fotografií než těch pár, které jsem zde zmínil. Navíc si u pokladny můžete zakoupit průvodce výstavou (což bych vám ale příliš nedoporučoval, neboť vše, co je v něm vytištěno, se dozvíte i uvnitř výstavy), plakáty Afriky či vybrané fotografie z výstavy anebo motýla, a když hezky poprosíte (tedy – to byl můj případ), můžete si odnést i mapu Egypta s krátkou historiografií. Při odchodu navíc dostanete jeden ze starších výtisků časopisu National Geographic. Skutečně stojí za to tuto expozici vidět. Ať už pro předesílané zamyšlení anebo prostě pro zábavu.
Napsat komentář