Většinou jí stačí pár sekund. Jediné mrknutí oka. A už vás má. Ne
tak docela nepodobna přímočarosti a vlezlosti reklamy. Pomocí jednoduchých
sloganů a černobílých fotografií vytváří tato osobitá americká
vizuální umělkyně jedinečná díla, koláže, do kterých vtěluje
ducha doby.
Na počátku bylo slovo, píše se v Bibli.
Slovo jako mocný prostředek přesvědčování, nositel příběhů, pravdy,
historie a budoucnosti. Ve spojení s obrazem se dokáže často snad ještě
lépe zarýt do podvědomí. Toho využívá celý reklamní průmysl, tisk,
umění. A také Barbara Kruger.
I když je Kruger zvláště silná v oblasti práce s jazykem, obrazová
stránka je důležitá, neboť je součástí jejího specifického stylu,
díky kterému je snadné její práci identifikovat. Obraz zaujme. Slovo
přesvědčí, rozetne, definuje.
Kruger pracuje se slovy přirozeně, samozřejmě, jako by asociovala nebo
vyjadřovala cosi, co někde zaslechla. Je ale neobyčejně přiléhavá, někdy
ostrá, vtíravá, hravá i ironická. S přesností atomových hodin
interpretuje problematické momenty (nejen) americké společnosti, bryskně
analyzuje a v pár rychlých momentech jako vodoměrka, zlehka se pohybující
vodní hladinou, stručně, prostřednictvím několika málo slov vytvoří
zkratku, krátkou glosu, popíše podvědomé hnutí mysli o rituálech,
stereotypech, moci nebo konzumu.
Barbara Kruger se narodila v roce 1945 v Newarku v New Jersey,
vystudovala vizuální umění na Syrakuské univerzitě a v New Yorku potom
Parson School of Design. Pracovala jako hlavní grafik v časopise Mademoiselle
nebo jako výtvarná šéfka magazínu House and 
Garden. Proslavila se zejména svými
kolážemi.
První samostatnou výstavu měla v roce 1980. Od roku 1985 je jí domovem
newyorská galerie Mary Boone. Vystavovala už například také v Muzeu
současného umění v Los Angeles, v Tate Gallery v Londýně nebo
v galerii Yvon Lambert v Paříži. Žije v New Yorku a Los Angeles.
Netvoří pouze krátké, heslovité útvary. Je také autorkou esejů, video
nebo audio prezentací. V roce 1993 vyšla sbírka jejích esejů pod názvem
Remote Control. Kruger se v nich zabývá mocí, kulturami a světem podob.
V roce 2005 obdržela cenu za celoživotní dílo na benátském bienále.
V současnosti vyučuje na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Letos na
sebe upozornila instalací, nazvanou „Between Being Born and Dying“.
Její tvorba mi místy připomíná práci Douglase Gordona, který měl
nedávno výstavu v Praze. Součástí této expozice byly i nápisy na zdech
galerie, ve kterých Gordon předvedl neobyčejné umění v práci se slovem a
lidským (pod)vědomím. Právě tyto dva faktory hrají nezastupitelnou roli
rovněž v díle Barbary Kruger. Když její slogany čtete, vidíte,
vnímáte, jak se vám zarývají kamsi hluboko do duše. A zároveň jako by
odtamtud přímo vystupovaly. Jako by Barbara vynášela na povrch naši
intuici, přirozený zdravý rozum, cit a chápání 
světa, od kterého se, z nejasných
důvodů, odkláníme. Oklikou se tak přes její dílo vracíme sami k sobě a
znovu se začínáme poslouchat.
Barbařina díla, i když se někdy zdají zacházet ad absurdum a občas
balancují na tenké hranici oddělující kritiku od vyložené trapnosti (na
podobně tenké hraně se ale občas pohybuje velká část umění) rozhodně
provokují k přemýšlení o hranicích našich světů, naší osobní
svobody, vlastní vůle, konzumu, o tom, jak spolu vycházíme, čemu
podléháme a věříme. A to je správné. Přítomná realita vždy
ponechává mnoho prostoru pro výklad. A ať je pravda o nás kdekoli, je
třeba se o ni opřít, diskutovat její podobu a stále bojovat proti
stereotypnímu vnímání a chápání světa. Třeba i vytištěním té
jedné z mnoha možných pravd velkým bílým písmem Futura Bold Oblique na
červený podklad.
Napsat komentář