Do 17. února bude v galerii Anderle otevřena výstava obrazů Jiřího
Anderleho s názvem Konec starých zlatých časů. Za nostalgickým povzdechem
vidíme jeden významný proud současného umění, kterého se již dříve
několikrát dotkl ve svých obrazech a grafických listech i Jiří Anderle.
Nejde o nic méně významného než o zdánlivě samozřejmé a prosté
konstatování, že součástí dnešního umění mohou být i prosté lidské
city, naděje, touhy, zklamání a bolesti, tak jak je přináší každodenní
život. Tento proud reaguje na extrémně spekulativní intelektualismus často
převažující části umělecké produkce, která se za větší míru
laskavého obdivu či dojetí často stydí a nahrazuje nedostatek citovosti
agresivní ironií. Proud, o němž je řeč, si je dobře vědom toho – a
je to i případ cyklu Konec starých zlatých časů -, že moderní umění
leccos lidsky podstatného odsunulo na okraj zájmu a ponechalo to napospas
banálním populistickým uměleckým klišé komerčního kýče.
Fotografické ukázky pořídil Martin Fryč
Napsat komentář