12. listopadu 2009: sál DOXu naplněn očekáváním i čekajícími, ve
vzduchu visí zvědavé otazníky nejen nominovaných umělců. Organizátorem
večera jubilejního dvacátého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého je
Michal Pěchouček coby zástupce progresivního kulturního centra
Meetfactory.
Lehká jednoaktovka Michala Pěchoučka a Jana Horáka zpříjemnila extenzi
napětí, a snad uvolnila nominované svou přímočarostí a trefností.
Tematizovala především otázku smyslu samotné ceny a její pozici
v umělecké veřejnosti, v hodnotovém žebříčku mladých umělců
současné české scény. Má dnes Cena Jindřicha Chalupeckého ještě
nějaký smysl? Co vyjadřuje? Otázka není zcela beze smyslu, zvláště po
„chlapáckém“ gestu Ondřeje Brodyho a Marka Meduny je zcela na místě.
Brody s Medunou v krátké performanci Pisoár pomočili hrob Jindřicha
Chalupeckého. V tomto machistickém gestu chtěli snad vyjádřit svůj postoj
k institucionalizované ceně (spíše však nevhodně napadli památku
člověka, který se nemůže bránit).
Pěchoučkova a Horákova jednoaktovka je divadelně dílem nezávažným,
své těžiště v divadelním médiu z čistě formálních důvodů však
nezastírá. „Tak jestli vám na tý ceně nezáleží, já u toho vůbec
nemusim…“ hřímá z výšin balkonu postava Jindřicha Chalupeckého. Má
Jindřich pravdu? Proč se po něm tedy „hra na cenu“ jmenuje?
Svými portfolii obeslali porotce Jiří
Skála (1986), který se mezi nominovanými ocitl již potřetí, Alena
Kotzmanová (1974), která se představila v trochu netypické rovině prací
s objektem, Petra Herotová (1980), rozvíjející klasickými metodami kresby
a malby vlastní mytologické vesmíry, dvojice David Bőhm (1982) a Jiří
Franta (1978), kteří vykreslili 58 tuh, a Tomáš Džadoň (1981), známý
svým panelákovým diskurzem, vycházejícím z prostředí bratislavské
Petržalky.
Cenu předal prezident Václav Havel, který DOX navštívil se svými
přáteli Suzanne Vega a Lou Reedem (přicestovali do Prahy v rámci účasti
na Havlově koncertu, pořádaném k dvacátému výročí sametové revoluce
v bývalém kostele svaté Anny).
Václav Havel vyhlásil vítěze bez okolků: „Cenu Jindřicha
Chalupeckého za rok 2009 získává Jiří Skála.“ Práce Jiřího Skály
se pohybuje v sémioticko-textovém diskurzu, zpracovává látku blízkou
umění, avšak vymyká se apriornímu estetickému uvažování nad vlastní
tvorbou. Vyjádření poroty: „(Jiří
Skála) se nebojí pouštět na půdu nejistých uměleckých pokusů. Oproti
loňskému roku, kdy také patřil k finalistům Ceny Jindřicha Chalupeckého,
se ještě více odpoutal od jazyka výtvarného umění. Směřuje
k experimentálním formám literatury, ať už v podobě psaného textu, nebo
zvukových instalací.“ (cit. dle http://www.jchalupecky.cz/home.html,
11. 11. 2009)
Letošní (podobně jako minulý) ročník zůstal obsazen převážně
umělci konceptuálních tendencí. Otázkou zůstává, zda jde o sledování
trendu z vnějšku (umělci), či o intenční prostředek uplatňování moci
zevnitř (porotci). Hlavní otázka tedy zůstává nad příštími ročníky
viset i po udělení ceny. Dokud se neujasní pozice Ceny Jindřicha
Chalupeckého v milieu českého současného umění, těžko chtít po
umělcích, aby k ní zaujali přímočaré stanovisko.
Odkazy na stránky umělců a vyjádření porotců k dílům
laureátů: http://www.jchalupecky.cz/
Napsat komentář