Pan architekt – světově uznávaný, v Británii žijící –
Kaplický řekl XY: „Samozřejmě to mezi lidmi nebude stoprocentně
populární, ale to je mi jedno.“ K čemuže ta věta patří? No
samozřejmě k jeho obří chobotnici. Tak totiž bude vypadat nová Národní
knihovna českého národa. Druhá (po první městské knihovně – okolo
1920) stavba, určená od svého počátku pro skladování knih. Kniha, produkt
největšího vynálezu všech dob! Knihovna, místo, kde se schraňuje
vědění lidstva! V Čechách oboje bude bydlet v bříšku obří zelené
chobotnice.
Co mají pro všechno na světě společného Češi a chobotnice kromě
chobotniček z druhého patra? Pan největší architekt neví, že Čertovka
není moře? Budova bude vypadat jako hromada zeleného slizu – brzy se mezi
studenty a ve vědeckých kruzích nejspíš rozšíří hlášky typu: „Tak
co, jdeš dneska do Slizky?! Takhle kniha je ze Slizky, nebo odkud?“ atd. Jak
říká Lister, je to věc vkusu – Kryton s ní půjde na rande a Steve
McQueen by ji zastřelil.
„Je tu pár kulatých okýnek, jako by šlo o green submarine (Beatles by
měli radost), a jedno obří oko ke koukání ven, ale co chudáci čtenáři
uvnitř!“
Bojím se, aby si návštěvníci Letné nepletli národní knihovnu se
stanem Berousků, Kludských nebo s cirkusem Humberto. Jaký vztah ke knihám
si odnese do života dítě, které chtělo jít na tygry a skončilo mezi
bichlemi, i když s chobotnicí. Pokud v ten moment nepřijedou Američani,
aby zneškodnili knihovnu v domnění, že Mars útočí, bude asi dítě
zklamáno a kdo ví, jestli na knihy po zbytek života nezanevře. Na to by pan
Kaplický nejspíš odpověděl: TO JE MI JEDNO. Ale národní knihovna, to je
čest a ne nějaká exhibice v poušti. Zvlášť pokud jde o tvář
nejkrásnějšího města světa. Napadá mě, co třeba referendum, když to
bude stát 2 000 000 000 ze státního rozpočtu (to je nul co, vypadají
děsivě, ale člověk si takové množství peněz dokáže představit asi
stejně tak jako nekonečnost vesmíru).
Národní knihovna je jako národní divadlo, protože si to platíme
všichni, tak proč bychom neměli mít právo se taky všichni vyjádřit. Bude
reprezentovat náš národ, další kulturní svatostánek. I když u nás je
to s těmi stánky všelijaké a hlavně ty svaté přeochotně dáváme
chudému Římu, jako bychom měli katedrály na rozdávání. Národní
knihovna na Letné není na nábřeží zastrčený Tančící dům
(v porovnání s letenským kolosem je na nábřeží naprosto neviditelný a
mimochodem mně se hrozně líbí) nebo tolik diskutovaný obarvený Pomník
druhému odboji na Malé Straně (který se mi mimochodem hrozně nelíbí).
Je sice úchvatné, že každý čtenář bude mít díky podzemnímu
systému svou knihu v ruce do pěti minut (všichni víme, že to je nadsázka
s prominutím úsměvná, a jak to bude doopravdy, je nám jasné), ale jak
chce odůvodnit návrh nepatřičně oblých tvarů rozevláté plachty (další
podobnost vykazuje objekt s plachtou uvnitř Velké archy v La Défence
v Paříži)? Jak koresponduje, pořád nedokážu použit honosné slovo
budova, forma s obsahem? Není snad jednota těchto dvou principů zárukou
alespoň částečného úspěchu? Počítačový náhled na Prahu v roce
2011 mi způsobuje mrazení v zátylku a cukání v ruce (možná totální
cukaturu). Navíc, všimněte si, jak málo oken knihovna má. Je tu pár
kulatých okýnek, jako by šlo o green submarine (Beatles by měli radost), a
jedno obří oko ke koukání ven, ale co chudáci čtenáři uvnitř! To zase
bude prosvícené energie, neměli bychom se snažit šetřit a trochu to slunce
využít, když je zatím ještě zdarma?
Ale protože verdikt byl vynesen a Bůh to nejspíš dopustí, jako už
ostatně dopustil i horší věci, nezbývá než „Čau ve Slizce!“ a na
závěr téma k zamyšlení: Vážně stačí BÝT „jen“ ZCELA JINÝ? To je
totiž důvod Kaplického vítězství podle slov Evy Jiřičné, předsedkyně
mezinárodní poroty. S největší pravděpodobností měla porota rozhodovat
o tvaru klece na laboratorní myšky v EU, ale někdo jim donesl
jiný šanon.
Napsat komentář