Některé výstavy jsou překvapivé tím, že pro nás objeví autora, kterého jsme neznali a přece měli znát, jiné odkryjí jiný možný úhel pohledu na výtvarné dění, jiné zase šokují novostí a radikálností prezentovaných děl. Výstava Současný český kubismus, která probíhala do minulé neděle ve Staroměstské radnici, překvapila hlavně tím, že šlo o vtip.
Když jsem se ve druhém patře Staroměstské radnice byla podívat poprvé, trochu jsem se pousmála nad tradičně nabubřelým, ale jinak inteligentně působícím doprovodným textem a v expozici jsem se vesměs bavila, i když musím uznat, že jsem již dost zocelena výstavami nového umění a máloco mě vyvede z rovnováhy, nebo snad dokonce přivede k rozhořčení nad aktuálním stavem výtvarného umění. Potom mě ale napadlo zajít si na prohlídku s kurátorem Václavem Magidem – a tam jsem zjistila, jak jsem naletěla. Dozvěděla jsem se totiž, že celá expozice byla koncipována jako ironická reakce na sílící vliv kurátorů v umění; na situaci, kdy si kurátor ke své brilantní myšlence (jako třeba, že existuje něco jako současný český kubismus, což je samozřejmě nesmysl) prostě najde ilustrace a vytvoří konstelaci, která potvrzuje jeho ideu. To, že jsem původně vůbec nepoznala, že celý koncept je nesmyslný, bylo každopádně velmi poučné – domnívám se totiž, že nejde jen o prostý důkaz mé naivity, ale i toho, jak moc jsme ovlivnitelní, zvláště tím, co se tváří dostatečně seriózně avantgardně. Sám kurátor se vyjádřil v tom smyslu, že vlastně neuspěl, protože už mu dost lidí říkalo, že jeho text je lepší než většina z těch, které jsou myšleny vážně, a že to tedy napsal až moc dobře na to, aby byla ironie patrná – a protože text teoreticky podpírá expozici, je jasné, že se drtivá většina návštěvníků (ostatně ani uměleckých kritiků) neodvážila ani pípnout proti vystavenému mišmaši všeho, co alespoň trochu, ať už formálně či obsahově, připomíná kubismus a, jak se říká, spolkla to i navijákem 😉 (Pro upřesnění je třeba dodat, že výstava, která již skončila, byla součástí cyklu Hustý provoz, v jehož rámci na Staroměstské radnici proběhlo a proběhne ještě několik výstav mladých umělců a kurátorů – jako příští se od 23. 4. do 1. 6. představí neméně vtipná skupina Guma Guar.)
V pátek bylo tak krásně, že jsem si řekla, že bylo dost poučných výstav, a raději se celý den procházela po parcích, přičemž jsem narazila na Reonovu magickou jeskyni na Petříně. Vzpomněla jsem si, že už jsem o tomto podivínském umělci zaslechla, a vstoupila do jeho světa snových dimenzí, kouzel, draků, víl a satyrů, a i když jsem si celou dobu byla naprosto vědoma toho, že by uměleckým kritikům vlasy hrůzou stály na hlavě a v mozku blikalo varovné „kýč“, výlet do magického doupěte jsem si užila (i když podle fotek si myslím, že v Bretani se vyjímalo ještě lépe). V následující konverzaci s Mistrem jsem se dozvěděla o návštěvě ředitele Knížáka, který nedávno přivedl zástup svých věrných na Petřín a vykřikoval před vchodem do galerie, že zařídil a dále se postará o to, aby Reonovy obrazy v Praze nikdo nevystavil – ne snad proto, že by mu záviděl či ho neměl rád, ale čistě proto, aby české umění ochránil od zhoubných vlivů a vkus českých diváků od zkažení…!
Tak aby bylo jasno, nikdy nikomu nevěřte, že umění je třeba chránit a očišťovat. Je to stejné jako třeba s čistotou rasy – jsou to kecy. Jestli něco umění potřebuje, tak zbavit svých samozvaných ochránců. Jestli existuje něco jako (občanská) svoboda, pak spočívá v tom, že si můžeme vybrat sami a ne že za nás někdo provede jakýsi „předvýběr“. Mám ráda všechny úlety, mimoně, zvláštnosti a podivnosti a nechci, aby je někdo eliminoval proto, aby zůstaly jen striktně progresivní trendy s patřičnou uměleckou a následně přirozeně i tržní hodnotou. We don´t need your education, a to ani od těch, kteří v mládí rebelovali, aby se pak na stará kolena stali úplně stejnými diktátory, jako byli ti před nimi – a je úplně jedno, jestli jde o punk, romantiku, anebo alienoidní architekturu, protože jde čistě o právo na vlastní projev, pluralitu názorů a možnosti výběru. Ponaučení zní: nenechte si vnutit ničí dobrý vkus – mohlo by se vám pak taky lehce stát, že ani nepoznáte, až si z vás budou dělat srandu.
A do třetice k výtvarné výchově, neboli metodě, jak se vyhnout všeobecnému posměchu: možností, jak se vzdělat v současném výtvarném umění, je navštívit Karlín Studios, kde do 20. dubna probíhají hodiny Výtvarné výchovy Evy Koťátkové, tedy cyklus přednášek známých českých umělců: ještě stihnete Jiřího Skálu, Igora Korpaczewskiho, sourozence Hoškovy či skupinu Ládví a Rafani – a nudit se ve školních lavicích tentokrát s největší pravděpodobností nebudete.
Galerie{gallery}nekultura07/vytvarne_umeni/vytvarna_vychova{/gallery}
Napsat komentář