Jestli máte rádi filmy Davida Lynche a jejich specificky temnoněžnou atmosféru, na výstavě Gregory Crewdsona byste si mohli přijít na své. Ostatně tento americký fotograf se nikdy netajil tím, že ho Lynch, podobně jako Hitchcock či malíř chladných kompozic Hopper, velmi inspiroval.
Hvězda newyorské umělecké scény Gregory Crewdson se narodil 26. září 1962 v Brooklynu, jako teenager byl členem punkové skupiny The Speedies, která vyprodávala newyorské kluby s hitem Let Me Take Your Foto, no a protože se mu zřejmě podařilo pár lidí k focení opravdu přemluvit, nakonec se místo do hudby ponořil do fotografování. Jeho aranžované fotografie zachycující nejčastěji typické interiéry či předzahrádky amerických domácností tak, jak je vídáme právě třeba v Lynchových filmech, i s příslušnou nevysvětlitelně tíživou atmosférou. Jestli jste někdy chtěli dosáhnout dokonalosti, běžte se podívat, jak to může dopadnout – je to horor.
Kurátor výstavy a autor eseje Temná strana amerického snu Stephan Berg označuje Crewdsonovy fotografie za film o jediném záběru. Gregory Crewdson vystupuje opravdu spíše jako režisér, který úkoluje početný, až stopadesátičlenný tým. Dokonce i zmáčknutí spouště u fotoaparátu přenechává hollywoodskému kameramanovi. Veškeré svícení mají na starosti osvětlovači, záběr mnohdy vzniká až dva týdny a náklady se mohou vyšplhat i k milionu dolarů. Va výsledných snímcích nenajdete žádné náhodné detaily, žádný prostor pro neplánované. Hyperrealistické zvětšeniny, které jsou díky digitálním zásahům ve všech místech obrazu ostré, předvádějí svět spořádané a hygienické rezidenční čtvrti, kterou však plíživě prorůstá to, co z ní bylo vytěsněno, ať už je to divokost přírody anebo nepředvídatelnost a prudkost lidských emocí – anebo prostě čas, který v těchto zamrzlých výjevech představuje sílu zkázy.
Výstava v Galerii Rudolfinum zahrnuje většinu autorových důležitých sérií – počínaje cyklem Natural Wonders (1992–1997), přes Hover (1996–97), Twilight (1998–2002) a Dream House (2002), až po Beneath the Roses (2003–05). Na všech vládne zmiňovaný zoufalý pořádek, ticho před bouří, anebo snad první vteřina po katastrofě, která ještě nikomu nedošla, i když to, co se stane, je nevyhnutelné. Zároveň je díky mnoha pečlivě připraveným detailům stále co objevovat. Divák může ostřit na detaily, anebo poodstoupit a nechat na sebe působit celou kompozici. „Přehrávat“ si film, který by se v takových kulisách mohl odehrávat. Snad jediné, co by se autorovi dalo vytknout, je to, co je patrné zvláště v sérii Dream House, jenž vznikla na zakázku pro The New York Times a představuje známé hollywoodské herce; že totiž stejná idea začíná působit formálně, šablonovitě a vypočítavě. Stejné osvětlení, stejná přesnost záběru, stejná atmosféra nejistoty a neklidu, stejný „zamrzlý“ film – jenomže ani velcí režiséři nemohou ve svém vývoji ustrnout na tom, co se jim jednou povedlo. Jedna věc je otázka stylu, nezaměnitelného rukopisu, který Gregory Crewdson jistě má, ale věc druhá je nebát se času a vývoje, i když to může znamenat konec dokonalosti…
Galerie Rudolfinum; 20. 3.–25. 5. 2008
Napsat komentář