Uvítala mě velká tlustá paní, která se tady o všechny starala. "Tady, ta maličká, ta má smůlu na chlapy, ta brečí, pořád jen brečí, teda, abych byla přesná, ona když nebrečí, je plná smíchu, ale to je jen maska, to je takový převlečený pláč." Uprostřed místnosti jsem viděl hezkou malou holku, co jí jiskřily oči a všechny pohledy se v ní utápěly. Vstal jeden muž a šel k ní. "Jsi dobrá, jsi hrozně dobrá, ty se mi líbíš." Té maličké se nahnala krev do hlavy, vyskočila a řvala: "Jdi někam, jdi si s těmi zasranými lichotkami někam."
Velká tlustá paní se mě zeptala, s čím tu jsem já. "Má matka mi říká, že nic nedokážu, je to peklo, já jsem nikdy neměl dost síly se do ničeho pustit, furt ten velký mrak matky za mnou a neodbytný šepot o tom, že to nedokážu." Styděl jsem se, všechny ty pohledy se začaly vpíjet do mě, ty zarudlé oči se na mě dívaly s potěšením, přiběhla za mnou ta maličká, chytla mě za ruku a řekla: "Ty hlupáčku, taková prkotina, pojď, já vztahům rozumím, všechno ti vysvětlím, všichni tady kolem mají něco, s čím se neumí poprat, ale já je rozveselím, mě totiž všichni milují, každý chlap na světě mě miluje. Že jsem hezká, že ti na mě nic nevadí, že není nic, pro co by mě měli opouštět?" Velká tlustá paní mě vzala za ruku a dotáhla do mého pokoje. "Tady budete spát, spí se od šesti do osmi. Pak půjdete do té místnosti a budete o tom mluvit a budete tam s tím, jen s tím, nic jinýho řešit nemusíte."
V pokoji byla jen postel, holý stěny a nic víc. "A jak dlouho tu budu?" Velká tlustá paní se rozesmála tak silně, že mě to tlouklo do spánků. "Už pořád, nezapomeňte, vstává se v osm, v osm, vstává se, už je osm, vstává se…"
Tlouklo mě to do spánků, nade mnou stála matka a smála se. "Už je osm, vstává se." Bylo mi špatně, celý ten sen se mi uhnízdil v žaludku, ve střevech, v mozku a hlodal. "Až se nasnídáš, skočíš pro brambory, udělám ti k tomu kuře, slyšíš, vstávej. Už je osm."
Abych se nějak představil, je mi třicet pět let, žiji s matkou, otec odešel, když jsem ještě byl v kolíbce, matka vzala všechno do svých rukou a nikdy nechtěla od nikoho pomoc, od doby mýho narození se od chlapů držela dál. V mládí byla krasavice, byla to taková ta malá roztomilá holčička, co jí muži padali k nohám. Když otěhotněla, asi po třech měsících známosti, tak si ji ten její rozhodl vzít a koupit jim byt, byl to asi padesátý chlap v jejím životě, co ji stejně opustil, i přesto, že jí kdysi tvrdil, že ji miluje, a že já jsem měl pár měsíců. "Za pět minut u stolu, jinak ti vystydne čaj." Za pět minut ležím v navoněných peřinách a nechci zas do toho dne plnýho matky.
"Vstává se v osm." Stála nade mnou ta velká tlustá paní a zhasla světlo. Potmě jsem našmátral peřinu.
Ráno všichni seděli na svých židlích a poslouchali tu maličkou, která stála na židli, v růžových šatech, navoněná a všem vysvětlovala, jak je hezká. V ruce měla bílé víno a kouřila davidovky. "Tady se smí pít? A už od rána?" Velká tlustá paní se opírala o má ramena zezadu, jako malého chlapečka mě tiskla k sobě. "Tady se smí hodně, všechno, co jsi, co tě spojuje s tvým trápením, sis mohl přinést, copak to nevidíš, že ta maličká potřebuje alkohol, cigarety a svou krásu, aby to tu vše mohla říct. A chlapy, potřebuje chlapy, aby jim to řekla."
Na chvíli ta holka odběhla a vrátila se v novým make-upu a v černým obtáhlým triku s výstřihem a červený sukni. Stála opile na židli a ukazovala všem výstřih, kroutila se a nechávala si od chlapů zapalovat cigarety a každému dala pusu. Velká tlustá paní si mě otočila k sobě a řekla, že se budeme věnovat mně. "Vy tedy říkáte, že z té maličkaté bude vaše matka?" "To jsem neřek." "Vaše matka byla taková, jako je tahle. Vy to o ní nevíte?" Má matka je hodná, stará se o všechny, o mě. Není jak tahle. "Nevím." Velká tlustá paní mě vzala za ruku a odtáhla do pokoje. "Už je zase deset, musíte spát, tady se hodně spí. Den je příliš dlouhý a vzhledem k tomu, že tu nesmíte dělat nic jinýho než řešit vaše problémy, musíte hodně spát, abyste se tím nepřecpali." Zhasla světlo.
Ráno všichni seděli na svých židlích a poslouchali tu maličkou, která stála na židli, v růžových šatech, navoněná a všem vysvětlovala, jak je hezká. "Copak se tu nedělá nic jinýho?" Velká tlustá paní mě zezadu hladila po vlasech. "Nedělá, tady si máte ohmatat vaše problémy, my tu nic za vás nevyřešíme, tady se těch vašich problémů můžete nadejchat, jak moc chcete, copak o tom nechcete tam venku furt jen mluvit a nikdo vás neposlouchá, tady jste to, co vás nejvíc trápí, tady nemáte žádný masky. Ty jsi ten malý chlapeček, co nic neumí a co chce donýst snídani do postele." Ta malá holka, právě říkala, že jsou všichni chlapi na nic, mě zpozorovala a už se hnala ke mně. "Podívejte se všichni, už je tady zase. A jak je malý, menší než já, s ním si můžu dělat, co budu chtít. Přines prosím, maličký, cigarety, včera jsem je dokouřila."
Stál jsem na chodbě a hledal jsem automat na cigarety. Když jsem se vrátil, byla ta malá už nepříčetná, křičela na všechny, ať si teda jdou, že ona má svýho malýho chlapečka. Šel jsem k ní a podal cigarety. "A teď už se jdi nasnídat, maličký, slyšíš, já ti udělám k obědu brambory."
Napsat komentář