|
Heizung
Stopy
mých chodidel
stírají se
pod nánosy bahna
tak ožehnuté od kamen
kamna
pocity skrývají
v útrobách plechu
k mým nohám
však
přichází chlad
chlad
od mé duše
která
nastydla od jiných …
Das Geld
Ztrácíš
se v tmách
v tmách
života
v tmách
kde sami
jsme si zhasli
v tmách
nekončících
papírů
poskvrněných
krví
Země –
listy
chybí na stromech
které nám
s ochotou
dávaly možnost
žití –
teď chceš spatřit
chrousta
co obdivuje
tvoje
bezcenné fávo
a místo toho
se jen tvá ústa
naprázdno
otvírají
… ztratil jsi
hlas …
Neobjevím
už nic nového
stokrát
to tu bylo …
… nebo snad tisíckrát
není pro to
čísla
ale někdo vyvolený
bude jednou
poslední
a shoří
spolu
s lehkými těly
plnými
těžkého
a nerozkladného masa
v nekončícím
tunelu
spolu s posledním
produktem
nabarvené epochy
kde barvy byly
znelíbeny
přírodě
v tunelu
kde duše
lidské
nejsou více
k mání …
Vzkřísila jsem vosu
Vzkřísila
jsem
vosu
snad
život
nevyzpytatelný –
alegorie
zvířecího pudu
Stojím
před oknem
jedním dechem
vnímám barvy
zelené
barvy trávy
která úkosem
útočí
na moje smysly …
Chci nabrat
vodu
však protéká mi
mezi prsty
jak stín
proti namířené ruce …
pomoz mi
chvěje se jaro –
to snad vidím
v blouznivých dnech
do ruky
nabídne se mi
sklenička –
velikonoční obrázky
vyzařují
posměšnou nadějí
chce se ti
teď spát?
Sklenička
už objímá
vodárenský produkt
a rostliny
ve vyprahlém okně
ke mně
chtivě natahují
vybledlé listy …
Požehnám
mrtvé vose
která ve vyprahlé
skleněné poušti
hrob
sama pod mojí
ostnatou
našla si
a pak
dopřávám květinám …
Hodina
nezdá se
hledám tlející
hmyz
Snad
květiny
tomu tak chtěly
a vypustily
kapku životní vláhy
či vzřísila jsem
vosu
snad já?
|
Vlak
Vzpomněla
jsem si
na hračku
která rozbila mi
duši
mění se mi
v čase
a teď tu čekám
na vlak …
Přijede dřív
než
mé stáří?
Nemám nic
a jsem
jak bezedný hráč
s příliš
riskantním
životem …
Káva zdarma
káva zdarma!
káva jinotajem
od bodrého maďara
v příliš suchém
čekání
na cílové město
… dostala jsem
trochu
homoru
který nepálí …
Na trase
co život mi
nastiňuje
lehkými tóny
někdo ztratil roky
mezi živými
a já je tu
hledám …?!
s posměšnými
koutky
vzlédnu –
parodie
pomíjivé
jistoty
Pojď do postele, prosím
"Pojď
do postele
prosím" –
"nic mě nehřeje
jen nasává
zbytky
ranních usrkávání
z mlčících šálků
a pak
když tma obepíná
těla
přistrkuješ
pro změnu
láhev vína …"
Tma
ticho
mlčící bozi
pějí
neslyšný chorál
a vysmívají se
skrz
vrstvy pekla
"Tak vstaň
a vzhlídni ke dveřím" –
mohla bych puknout
smíchy
ale ztuhlá grimasa
je cejchem času
co vryl se
mi
do tváře …
Čekám rozednění
jak chléb s máslem
ale plačící děcko
je skryté
v čase
ten tón
sama vyloudím –
pak
zatnu pěst …
Nikdo mě neprosil
jen fráze
z povrchu kůže
zpocena byla
a já můžu v klidu
dál
sama
usínat …
Hostitel
List
spadl ze stromu
jak umíráček
který odzvání
zánik
zpruzelé kůry …
Šlápota
se zaboří –
dotkne se jen tence
špičkou podpatku
okraje
špinavého chodníku …
a les se chvěje
tak vzdálen
všemu
ale blízko zániku
zvuk
jen jak zpoza mraku
přiblížen
očima vidoucího
nastíní scénu –
stínohru
těl
co v závanu noci
v závalu nucené
vášně
měly chuť
opuštěné stromy
navštívit …
Chrám
kde hudba
a pohostinnost
volná jest
místo
kde podávají si
ruce
neutrální buřiči
scénáristových klišé
a odměna nepřipadá
hostiteli …
A kůrovec
vzdochobřich
ještě jednou do kůry
zakousl se
z ironické radosti …
|
Napsat komentář