U Teutatise! Ta chřipka teda řádí. Jak se s ní vypořádat? Náš příspěvek do Asterixománie na NeKultuře vám sice asi odpověď nepřinese, ovšem můžete se inspirovat u hlavních postav tohoto příběhu. Zatímco Obelix by pravděpodobně chřipku zajedl kancem, Asterix by se pro boj s touto otravnou chorobou posilnil kouzelným nápojem Panoramixe. A Majestatix by ji zas poslal na své nosiče. A co že vám to vlastně přinášíme za text? Jedná se o variaci na dvě strany z komiksu Asterix a Obelix v Helvetii, jejíž cílem bylo přenést komiksový formát do prozaické podoby tak, aby se zachovaly všechny informace, které poskytuje obrazová podoba. Snad vám to trochu zlepší náladu i v případě, že se právě „odchřipkováváte“.
Byl krásný slunečný den a všichni v galské vesnici měli dobrou náladu. K úplnému štěstí jim chyběl jen zástup Římanů před hradbami, aby si měli s čím hrát. Tuto idylickou pohodu náhle jak blesk přeťal hněv náčelníka Majestatixe.
„Jste k ničemu! Jeden jako druhý! Ať už vás nevidím,“ křičel, až se jeho obydlí otřásalo v základech. Asterix s Obelixem se tomu jen divili, ale vše pochopili, když z Majestatixových dveří vyšli jeho dva dvorní nosiči. Portix a Bringix.
„A hele! To jsou přece nosiči našeho náčelníka Majestatixe!“ trochu si je dobíral Asterix.
„No jo, propustil nás. A to byl ještě ráno v dobré náladě, dokonce si liboval, jak je hezky…“ Než to však Portix stačil dopovědět, skočil mu do řeči Bringix. „Tak jsme se zaklonili, abychom se taky podívali na nebe…“
„A když jsme se zase narovnali, náčelník už na štítu nebyl,“ oplatil mu Portix skočení do řeči.
„Dělá chybu, že se zbavuje podpory zdola,“ pohrozil na dálku náčelníkovi Bringix a oba odešli.
Asterix s Obelixem se za nimi chvíli s úsměvem dívali a chtěli se opět pustit do své práce, když vtom je vyrušil Majestatix.
„Asterixi! Obelixi! Rozhodl jsem se prokázat vám tu čest a jmenovat vás svými nosiči!“ pronesl nesmlouvavě. Oba jmenovaní se na něho překvapeně podívali a téměř jednohlasně, ale především zděšeně vyhrkli: „Nás?!“
Hned jak se probrali ze šoku, pokusili se z nastalé situace nějak vymluvit. „Ale Majestatixi, náčelníku náš…“ začali, jenže než stačili říci svou obhajobu, náčelník je rázně přerušil. „Dost řečí a do práce!“ rozkázal.
Nezbývalo než poslechnout. Oba se tedy chopili čestného nosného štítu, na kterém již náčelník stál, a pomalu ho zvedli. Jenže naskytl se malý nebo možná spíše velký problém. Obelix přeci jen narostl do trochu větších rozměrů než Asterix, a tak náčelník musel na štítu dost balancovat, aby nespadl. I když to ustál, byl stále hodně nakloněn a držel se jen silou vůle. Toho si všimli také vesničané a propukli v záchvat smíchu. Nešetřili ani různými narážkami na ojedinělý úkaz nakloněného Majestatixe.
„Hi, hi, hi! Šlo by to líp, kdybyste ho nesli po úbočí!“ dobíral si je dokonce i Senilitix, nejstarší válečník ve vesnici.
„Nezdá se ti, že je dnes náčelník nějak zvlášť nakloněn?“ ptal se kovář Smithix svého pomocníka Kladivixe, kterého se musel držet, aby smíchy neupadl, když viděl blížící se nosiče s drahocenným nákladem. I Kladivix měl co dělat, aby rozechvělou bránici donutil spolupracovat při vydávání hlásek, a tak ze sebe jen vykuckal: „Obelix by měl lézt po kolenou,“ a pokračoval v záchvatu smíchu.
To náčelník již pochopil, že se stal vesnickou atrakcí. „Sundejte mě, mládenci. Mám dojem, že si z nás utahují!“ řekl trochu nakvašeně.
Asterix však přišel s nápadem, jak vše rychle vyřešit. „Bude lepší, když tě Obelix ponese sám, ó náčelníku,“ pronesl co nejpokorněji, aby náčelník nepoznal jeho zaječí úmysly.
Majestatixovi se však nápad zas až tak nelíbil. „Sám?“ zeptal se se zděšením v hlase. „Jenže
náčelník na plný úvazek má právo být nošen dvěma válečníky…“ pokračoval svým typickým panovačným tónem. „Připadal bych si ošizen…“ dodal s výrazem zklamaného dítěte.
„A já musím leštit menhiry,“ nelíbil se Asterixův nápad ani Obelixovi. Jeho poznámka však náčelníka rozčílila do nepříčetnosti. „U Teutatise! Ty mě snad odmítáš nosit?!“ fénoval náčelník Obelixe.
O chvilku později se Obelix již promenádoval po vesnici jako číšník s tácem, ovšem na něm měl místo svého oblíbeného kance postaveného Majestatixe, který s hranou vznešeností pozoroval své poddané. Ti se však opět smáli, jelikož jejich náčelníka takto ještě nikdo nikdy nenosil. Jen druid Panoramix na zjevenou scénu hleděl nevěřícně. „No tohle… Co to má být?“ zeptal se opodál stojícího Asterixe.
„Obelix nosí nešizenou míru,“ odvětil mu se šibalským úsměvem. Měl totiž radost, že se mu povedlo dostat se z náčelníkových služeb.
Napsat komentář