Obdrželi jsme do redakce báseň, jež tepe v rytmu jazzu stejně jako srdce jejího autora. Nechte se unést verši, které rezonují v dutině saxofonu a kloužou po strunách kytary. A nezapomeňte na autora, který lační po vašich ohlasech.
Říkal jsem si
až tuhle hudbu dokážu někde v srdci
pojmenovat – stanu se opravdovým muzikantem
ne polenem, chci být třískou
co může oheň zapálit, ale také nemusí…
Jen ať se přidá ságo…
Nafouknuté tváře prořezávající modrý kouř…
Pak tupá kytara…
Zkrvavené prsty sebe sama…
Průhledné klávesy…
Černobílá romance vanoucí jarem…
Palčivé bicí…
Tlukot srdce a pulzující osud…
A melancholicky moudrá basa…
Soused klepe ve tři ráno na dveře a prosí o pohlazení…
A dál jen doby a vlečou se a běží, utíkají, třesou se, padají, stoupají
chvíli jsem čekal až přejede po ulici auto
a pak jsem se otočil a do prázdna zašeptal
Tak tohle je ten jazz… lásko
Napsat komentář