Poezie Kocoura, autora nejen básní, ale i povídek a fotografií, vás
příjemně povznese a jeho vzletné veršování vás osvěží. Někdy
čtenáře nechává hloubavě se zamýšlet a jindy, při čtení milostných
děl, nezůstane vaše oko suché. Každý si určitě najde ten svůj šálek
čaje, a pokud byste měli chuť přečíst si další Kocourovu tvorbu,
můžete navštívit jeho vlastní publikační webové stránky www.rajumelcu.cz, kde dává prostor
i jiným amatérským autorům psaného slova a fotografie.
Závin
Povídalo jabko jabku,
zdali nevidělo škrabku.
Že tu cítí skořici
a má z toho zimnici.
Že ho děsí struhadlo,
to děravé zrcadlo.
„Podříznu se, dej mi kudlu,
nechci padnout v oběť štrůdlu!“
„Nějak bylo, nějak bude,“
uklidňuje jabko druhé.
„Štrůdl, plíseň, nebo červy,
je to jedno, neměj nervy!“
Pražené zrnko kávy
Láska tak, jako černá káva,
tajemná…
Bez cukru, hořká, jenom tak,
příjemná…
Nakláníš hlavu nad šálek,
přivoníš…
Dopíjíš, ještě nemáš dost,
žadoníš…
Omamná pára stoupá výš,
zasnění…
Sedlina ulpívá na stěně,
věštění…
Pražené zrnko kávy,
nevyklíčí…
Ucpaná píšťalka konvice,
nezakřičí…
Den co den, šálek za šálkem,
je jich mnoho…
I dnes se vaří voda na kávu,
pro jednoho…
Narozeninová
…aneb zásadně neslavím…
Ťapy ťap,
hraby hrab.
Na jaře
stébla trav.
Ťapy ťap,
hraby hrab.
Přes léto,
na seno.
Ťapy ťap,
hraby hrab.
Podzimní
sběr listí.
Ťapy ťap,
hraby hrab.
Rok co rok,
hraby hrob…
Strasti z pasti
Někdy slastí,
někdy strastí,
myš na půdě
tiše chrastí.
Tiše chrastí,
tiše hryže,
ohryzává
staré lyže.
Past na myši
stojí výše,
nedaleko
myší chýše.
Myš se plíží
do své skrýše,
našlapuje,
sotva dýše.
Hlavu plnou
strastí z pasti,
ubírá se
do propasti.
Ucítila
kousek sýra,
osychá tam,
samá díra.
Dohryzala,
už nechrastí,
past se pro ni
stala pastí.
Tisíce andělů
Tisíce andělů,
v mém srdci jediný.
Tisíce údělů,
má naděje už řídla.
Z tisíce andělů
chtělas mi uletět.
Pro tisíc úniků,
já zlámal jsem Ti křídla…
Tisíce andělů,
můj byl jen jediný.
Hoď po mě kamenem,
Ty, kdo jsi bez viny…..
Napsat komentář