Tom Hodgkinson – Líný rodič

V době vzkvétajícího fenoménu
profesionálních matek, kdy z nejen bulvárních časopisů pokřikují
celebrity, že rození potomků se stalo naplněním jejich života, jež je
neskutečně baví a kterému nejlépe je se plně obětovat a nic jiného
v životě už nedělat, přichází Tom Hodgkinson s odvážným tvrzením, a
to sice: člověk by na jednu stranu měl své děti respektovat, na stranu
druhou kvůli nim ale dobrovolně nemusí – a co víc: NESMÍ – praštit
se vším, co dělá jeho existenci na světě šťastnou. Jen šťastný a
vyrovnaný jedinec podle autora totiž vychová zase šťastné a
vyrovnané lidi.

Hodgkinson si nehraje na žádného
odborníka, psychologa amatéra nebo zasloužilého rodiče, svou knihu sestavil
de facto stylem pivní rady porady jednoho mírně ztahaného tatíka, co už
něco zažil a nebojí se o tom promluvit nahlas a veřejně. Čím ale
jednodušeji a s vytříbenějším smyslem pro ironii přistupuje k dosti
ožehavému tématu rodičovství, tím zábavněji a s přehledem dokazuje,
že se dneska péče o děti skutečně přehání, dík plkavému
zobecňování autorů milionů pseudoodborných článků podceňuje, celkově
zbytečně hysterizuje a neskutečně ždímá ve věci komerčního
využití.

Kladem Líného rodiče je jeho nenáročnost a přitom zvláštní
moudrost spočívající v jednoduchosti a přímočarosti argumentů.
Hodgkinson píše čtivě a své rady glosuje nekompromisně drsným humorem.
Některé z jeho myšlenek jsou ale skutečně tristně dnešní generací
opomíjené: kdy jsme například začali rozdělovat práci a zábavu? A proč
nás práce nesmí ze zásady bavit? A jak to, že se péče o dítě
nepočítá za opravdovou práci? I když jde ve velkých uvozovkách
o odbornou příručku, celkem se jako červená nit táhne příběh autora a
jeho ženy, kteří pro své děti zapomněli na sebe a pak složitě hledali
kudy z rodičovského vakua ven.

Kniha je rozdělená do devatenácti
tematických kapitol, kdy se každá snaží znovu připomenout funkčnost
selského rozumu člověka. Hodgkinson se ve svých úvahách týkajících se
výchovy i celkového přístupu k dětem vrací zpět do minulosti, popisuje
své dosavadní rodičovské zkušenosti, hledá inspiraci u „méně“
vyspělých společností, přírodních kmenů i v odborné literatuře.
Čtenáře sice někdy překvapí snad až přílišná jednostrannost autorova
vnímání (například cituje-li Rousseaua, který své vlastní děti dal do
sirotčince), idealismus nebo zbytečná povrchnost. Vysvětlit to ale lze
rozdílným kulturním prostředím: zatímco Hodgkinson je doma ve Velké
Británii, velmoci, která v nedávné minulosti nečelila žádné společnost
masově manipulující diktatuře, nám takových odkazů v zátylku číhá
ještě i dnes více než dost, a proto si dáváme pozor na věci
zavánějící jakoukoliv propagandou.

Nejlépe je pak pro nás brát Líného rodiče, jak byl
napsán – s humorem jako nový možný a hlavně neotřelý pohled na
život, neodmítnout ho ihned pro chvilkovou povrchnost, vzít autorovy názory
do diskuze. V jádru jde totiž o publikaci, která připomíná důležitost
smyslu života každého jedince a zároveň to, jak zbytečné je se nejen jako
rodič obětovat a vyžadovat pak na ostatních po celý život vděčnost,
která nepřichází. S tím nelze než souhlasit.

A zpráva závěrem pro všechny více či méně náruživé čtenáře: na
konci tohoto srpna vychází v České republice druhá kniha profesionálního
lenocha Toma Hodgkinsona Jak být líný aneb Nicnedělání
je dřina!

Ukázka:

Manifest líného rodiče

– Odmítám myšlenku, že rodičovství je dřina.
– Budu své děti nechávat na pokoji a ony pak nechají na pokoji mne.
– Odmítám vlezlý svět konzumu a drahých hraček, který obklopuje mé děti
od jejich narození.
– Budu číst dětem fantastické příběhy a horory bez jakéhokoliv
morálního ponaučení.
– Náš dům bude plný hudby a smíchu.
– Nebudu zbytečně utrácet za drahé zájezdy, když je v naší zemi tolik
krásných míst, která děti ještě neviděly.
– O víkendu se budeme válet v posteli, co nejdéle to půjde, a poslední
v pyžamu vyhrává.
– Nevnucujeme jeden druhému svůj názor a své koníčky.
– Čas je mnohem důležitější než peníze.
– Šťastný nepořádek je lepší než smutné naklizeno.
– Důležitost školních známek se přeceňuje.

Tom Hodgkinson, Líný rodič aneb Lenošením a
nečinností k lepšímu rodičovství, Jota,
Brno, 2010, překlad Lívie Bencková a Petr Cajthaml.