Roberto Saviano – Opak smrti

Mezi tituly vydávanými
v současné době českými nakladatelstvími najdeme překladů z italštiny
jen poskrovnu. A to i přesto, že současná italská literatura má
českému čtenáři co nabídnout. Roberto Saviano je italský autor a
novinář, kterému vyšly v České republice již dvě knihy. Přestože se
ani v jednom případě nejedná o čistou fikci, obě rozhodně stojí za
povšimnutí.

Roberto Saviano na sebe upozornil v roce 2006 knihou Gomorra
(česky vyšla o dva roky později, byl podle ní natočen i stejnojmenný
film), jejímž tématem je rozpínavost Camorry, zločinecké organizace
působící v Neapoli a okolí. Kromě slávy mu toto dílo zajistilo také
policejní ochranu, pod níž od roku 2006 žije kvůli vyhrůžkám od vedení
organizace, o které jeho kniha tak nelichotivě referuje.

V listopadu 2010 se Roberto Saviano
objevoval na televizních obrazovkách. V televizním pořadu Pojď se mnou
pryč (Vieni via con me), který vysílala stanice Rai 3, dělal
jednoho ze dvou moderátorů. Tvůrci se v tomto pořadu snažili ukázat
problémy Itálie a informovat veřejnost o málo známých a ožehavých
tématech, se kterými by však obyvatelé země měli být obeznámeni. O tom,
jaký úspěch sklidili, svědčí i obrovská sledovanost, které pořad
dosahoval.

Roberto Saviano nezapře ani ve své povídkové knize, že je novinář.
Obě povídky, které jsou v knize obsaženy, dávají tušit, že autorovi je
žurnalistický styl přece jen bližší. To ale povídkám na kráse
neubírá – právě naopak. Způsobem, jakým jsou příběhy podávány,
získávají na naléhavosti a věrohodnosti. Čtenář navíc nemůže dojmy a
informace, které četbou získá, jen tak „odhodit“ či zapomenout,
protože je více než jasné, že pokud se to nestalo přesně tak, jak to
autor popisuje, stalo se to přinejmenším velmi podobně.

Saviano zůstává svému rodnému kraji a jeho problémům věrný
i v Opaku smrti. První povídka, jejíž titul nese i celá kniha,
věnuje pozornost novému jihoitalskému fenoménu, který se v posledních
letech rozšiřuje mezi mladými muži – účast na zahraničních
válečných operacích, která zajišťuje slušný výdělek, a tím
i možnost založit si rodinu a žít důstojně bez nutnosti zaplést se
s mafií. Pokud ovšem voják přežije.

Druhá povídka se věnuje „systému“,
jak sami cammoristé svoji organizaci nazývají, konkrétně pak problematice
pomst a vendet. Msty se mohou dotknout kohokoliv, kdo má jakkoliv vzdálenou
spojitost s osobou, jíž je třeba se pomstít. Ti, kdo pomstu vykonávají,
se někdy musí spokojit s opravdu vzdálenými známými, aby mohli svým
bossům ukázat odvedenou práci. Mají přece také rodiny, které je
třeba živit.

Obrázek, který Saviano o italském jihu podává, působí tak trochu jako
z dalekého světa, minimálně z jiného kontinentu. Přesto se jedná
o realitu, která nám není co do počtu kilometrů až tolik vzdálená.
Rozdíl mezi vyspělým italským severem a chudým jihem je dodnes propastný.
Praktiky, které fungují v okolí Neapole a jižněji, si v našich
podmínkách téměř nedokážeme představit. Robertu Savianovi proto patří
velký dík za to, že seznamuje svět s problematikou svého kraje a
nezavírá oči před nepříjemnými skutečnostmi, které se ostatní tolik
snaží maskovat či přehlížet.

Ukázka:

Jsou místa, kde už narození s sebou nese vinu. První nadechnutí a
poslední zachroptění mají stejnou hodnotu. Hodnotu provinění. Nezáleží
na tom, jakou vůlí jste se řídili, je jedno, jaký život jste vedli.
Ještě menší hodnotu má myšlenka, která vám bloudila mezi spánky, a tu
úplně nejmenší pak city, které jste vynaložili, možná, někdy během
obyčejného dne. Záleží jen na tom, kde jste se narodili, co máte napsáno
v občanském průkazu. Místo známé jen těm, co tam bydlí, protože
viníci se mezi sebou znají. Všichni jsou vinni, všichni jsou viny
zproštěni. Zato ti, co nejsou zdejší, to místo neznají.

Roberto Saviano, Opak smrti, Paseka, Praha – Litomyšl 2010, překlad
Alice Flemrová.