Je drobná a žlutá jako sýrová návnada na pastičce. Stojí za to se do ní zahryznout? Zachutná čtenáři? Bude zvědavec příjemně omráčen, nebo si zlomí vaz? Jedna z nejopěvovanějších mladých českých prozaiček Petra Hůlová vydala svoji čtvrtou knížku s názvem Umělohmotný třípokoj.
Hned na začátku je třeba říct, že sýr, který na nás Petra Hůlová nalíčila, není žádný navoněný eidamek, ale pořádný plísňák, pěkně uležená niva. Proto není určitě určená pro ty, jejichž chuťové pohárky raději sladké. Hlavní hrdinkou stopadesátistránkové novely je bezejmenná prostitutka, která nám v ich-formě líčí svůj život, který se z větší části točí okolo její profese. Třicetiletá prostitutka, která patří k těm nejluxusnějším, nám popisuje, jak to chodí, když přes týden ve svém umělohmotném – dobře omývatelném – třípokoji přijímá klienty roztodivných zaměstnání a nejrůznějších tužeb, jejichž povaha je nezřídkakdy prapodivná. Prostitutka beze jména se s ironizujícím nadhledem pouští do úvah o svých klientech, o povaze jejich životů, do podrobna rozebírá důvody, které je ženou do jejích tenat. Dozvídáme se, co u ní prožívají a jakou roli v jejich životě prostitutka hraje. Až vieweghovsky šokující jsou pestré popisy sexuálních dobrodružství, do kterých se prostitutka se svými klienty pouští. Bez uzardění hovoří o genitáliích svých i svých klientů. Textem jak na promenádě bez ustání defilují mokvající zandávky (vagíny) a různě se metamorfující rašple (penisy), které se vztyčují, odkapávají, explodují, vyměšují a zase plasknou. Hůlová se s popisy sexu a někdy i obscenit rozhodně nepáře a může si být jista, že napsala v tomto smyslu jednu z nejotevřenějších a čtenářem nejvíce otřásajících knih. Při četbě Umělohmotného třípokoje se často vybaví jiná kontroverzní kniha z pera Williama S. Burroughse, Nahý oběd, i když jeho košilatosti zdaleka nedosáhla. Košilatá je ale dost a dost. Šokovat by ovšem na dobrou knihu, kterou novela Umělohmotný třípokoj bezesporu je, nestačilo. Přesah knihy lze najít v konfrontaci prostitutky, která vede společností neakceptovatelný život, a okolního světa (digi-světa, jak ho trefně nazývá), který jí prostřednictvím hloučku sousedek svíčkobabských těžkozadnic opovrhuje. Prostřednictvím zábavných a trefných komentářů a lechtivých úvah, podložených příklady ze života, postupně pochopíme, že tahle promiskuitní rajda není o nic horší ani lepší než její klienti, manželky jejích klientů, pavlačové drbny a celý digi-svět.
Za trochu problematický recenzent považuje fakt, že prostitutku, třebaže jednu z těch čistších a luxusnějších, obdařila autorka těžko uvěřitelnou inteligencí a přílišnou sofistikovaností, což se zrcadlí jednak v super-bystrých postřezích a jednak v neuvěřitelných (ovšem velmi zábavných) slovních konstruktech a novotvarech, ve kterých si Petra Hůlová libuje a které umí výborně napsat. Lze to ovšem považovat za záměr, který zapadá do celkové poněkud nadsazené atmosféry knihy, o které lze říct, že je velmi dobrá a svým zaměřením a způsobem, jakým je napsaná, nemá v našich krajinách obdoby.
Napsat komentář