Ve fiktivních příbězích a postavách se zachycují naše příběhy a postavy. Efektivní způsob, jak někomu ukázat jeho svět, je nastínit podobný, leč trochu odlišný svět. Petr Kolář, který píše o životě všeobecně a o celém lidstvu, posunul svůj děj do odlišnějších situací než ty, které známe z běžného života. Imaginární města, podivná jména, lehce odchylná fyzičnost některých hrdinů, jiné hodnoty a vymyšlené politické a sociální poměry tvoří zdání pohádkového, možná až hororového neznámého místa.
První kniha začínajícího autora Mortadej představuje soubor povídek, samostatných příběhů, které jsou propojeny mystičností, nadpřirozeností a děsivým mrazením v zádech. Vypráví historky z různých prostředí a všechny mají nádech něčeho tajemného, něčeho, o čem občas každý z nás přemýšlí, o přítomnosti jiných bytostí ve vesmíru, o přítomnosti Boha, Ďábla, o tom, kam dál se bude vyvíjet budoucnost. Všechny tyto hypotézy autor vtělil do jednoho „tady a teď“. Veškerým fikcím, ať už jsou sebevíc hrůzostrašné, dal punc reálnosti a přiblížil je našemu životu.
Sice se to nápaditostí filosofických myšlenek v textu jen hemží, ale autor své ideje schoval do příběhů, které mají spád. A ten spád je nabit rychlostí a překvapeními. Jednotlivé obrazy připomínají oko kamery, obzvlášť na začátku každé povídky je čtenář vnořen rovnou do děje a první, co „vidí“, je detail, a tak jako se kamera posouvá dál a divák může zhlédnout širší záběr, tak se i čtenář povídek Petra Koláře postupně dozvídá hlubší souvislosti. 
Autorovo velké kouzlo tkví, mimo jiné, v jeho citu zachytit věci opravdu takové, jaké jsou. Skutečnost rozbaluje po tenkých slupkách, což nejlépe aplikoval na dialozích, které z počátečních banálních témat směřují někam hlouběji. Autorovi nechybí přesnost a do jisté míry v tom hraje skutečnost, že studoval matematickou informatiku, logiku a filosofii. Ve svých povídkách staví filosofické otázky a přesné matematické výpočty do sporu. Protikladné aspekty utkávají síť úvah mezi sněním a bytím, životem a smrtí.
Jeho způsob psaní má v sobě něco netradičního. Vypravěč se občas proměňuje z ich-formy do er-formy a střídá se s autorskou řečí a s vnitřními dialogy postav, což přispívá k větší informativnosti a představivosti čtenáře. Ale i přes nabitost textu občas nechává prostor čtenářově fantazii a konec zůstává dokořán. Navzdory náročnosti tématu a složitosti zpracování nás Mortadej velmi rychle pohltí.
Součástí knihy je předmluva Arnošta Lustiga Knížce na cestu, ve které neskrývá sympatie k novému literárnímu talentu. Všichni, kdo chtějí zažít neobvyklý strach a zároveň se zamyslet nad celou společností a nad bytím, by si neměli nechat ujít šanci a zamířit do nejbližšího knihkupectví.
Ukázka:
Vy nevíte, vlastně ani nemůžete vědět, jaké to je, být odříznutí. Izolovaní. Na Vídrholci. Bez možnosti kontaktu s někým mimo sebe samých. Opuštění. Zatraceně osamělí. Přesně tak žijeme my, tady u nás doma.
„Tomuto říkáte seminární práce z psychogeografie?“ zahřímal doktor Lionel Boques, v současnosti odborný asistent na katedře vědeckých metod a v budoucnosti, daleké, daleké budoucnosti, o níž pochopitelně neměl ani páru, kultovní autor beletristických ujetin, které co do intelektuální hodnoty nesahaly jeho raným vědeckým pracím ani po kotníky.
Napsat komentář