Pokud vám bude váš oblíbený knihkupec doporučovat k přečtení staro-nový román Trumana Capoteho Letní plavba, důrazně odmítněte a svého knihkupce obratem vyměňte. Věřte, že je to nechutný a zlý sadista. Také se může stát, že na román narazíte v knihovně nebo vám ho někdo nevinně daruje k Vánocům či k významnému životnímu jubileu. Oslava skončí, hosté se rozejdou a vy se ocitnete s Letní plavbou úplně sami. Zapřísahám vás, neotvírejte ji!
„Tato kniha je v každém slova smyslu ztracený a znovu nalezený poklad, který si zaslouží místo v knihovnách všech Capoteho fanoušků“ – snaží se nám namluvit záložka. O pokladu nemůže být bohužel vůbec řeč. Kniha, oděná do atraktivního obalu znázorňujícího New York, kde se děj odehrává, je od samého začátku čirým násilím na čtenáři, který od autora ceněných děl, jako je Snídaně u Tiffanyho, Chladnokrevně nebo Strom noci, očekává další strhující zážitek, místo toho ovšem dostane ránu palicí. Od prvních stránek musí i ten nejtrpělivější knihomol vynaložit nadlidské úsilí, aby v průběhu četby udržel svoji pozornost na uzdě a nezačal přemýšlet o tom, co má nakoupit nebo jestli by třeba neměl znovu vytapetovat. Banální děj knihy se sune kupředu jako opiem omámený hlemýžď, ničí čtenáře svojí plytkostí, aby po době delší než pliocén zdechnul vyčerpáním. Téma, které slibuje zajímavý příběh – dospívající dívka pocházející z prostředí newyorské smetánky padne do osidel židovského hlídače parkoviště – Capote rozpliznul do nezajímavé vyprávěnky o ničem.
Rodiče sedmnáctileté Grady McNeilové, Lucy a George, odjíždějí na začátku parného léta na dovolenou do Evropy, kde mají dům, a nechávají mladou dceru samotnou v New Yorku v hotelovém apartmá. Matka Lucy má se svojí mladší dcerou velké plány. Po návratu z Evropy ji chce uvést do velké společnosti a najít pro ni odpovídajícího ženicha. S dcerou si ale evidentně nerozumí. Kdyby tak byla jako její starší sestra Apple, která sice není tak pohledná jako Grady, jež proto bude snáze hledat bohatého a vysoce postaveného samce, ale už je vdaná, a také mnohem poslušnější. V přístavu se s rodiči kromě sester ještě loučí celoživotní potrhlý kamarád Grady jménem Peter Bell. Rodiče odjedou do Evropy, sestra nebydlí v New Yorku, sedmnáctiletý žabec osamí. Brzy se ale rozkouká a seznámí se s bývalým vojákem, nyní hlídačem parkoviště Clydem. Stanou se z nich milenci a tajně se vezmou. Grady záhy zjistí, že je těhotná. Po setkání s Clydovou rodinou, kde po prozrazení svatby dojde ke konfliktu, odjíždí do azylu k své sestře Apple. Manžel ji ale vyhledá a Apple vše řekne. Grady odjíždí s Clydem a jeho kamarádem Gumpem zpátky do New Yorku. Grady neví co dál a rozhodne se pro konečné řešení, které od sedmnáctileté dívky nevyznívá nikterak originálně. Konec.
Z vyprávění o setkání dvou mladých lidí pocházejících ze dvou zcela odlišných světů nevykřesal Truman Capote téměř nic. Styčné body příběhu vyplnil uspávajícím balastem popisů vágních pocitů, které hrdinové prožívají, a prostředí, ve kterém se pohybují. I když je na těchto úsecích vidět jistá zručnost, která je, jak tvrdí nakladatelé knihy, předznamenáním autorova talentu, který se má projevit v jeho dalších pracích, nelze na jejich základě vzít Letní plavbu na milost. Tyto někdy až mravenčí popisy pocitů hrdinů totiž vůbec nepřispívají k jejich psychologickému vykreslení. Čtenář se ani s jedním nemůže ztotožnit, protože se o nich po bezmála sto stranách nic nedozví. Nakonec se ho zmocní pocit, že spíše než novelu připomíná Letní plavba stylistické cvičení nebo slohovou práci, jakýsi pokus o prozaické dílo, který snad autor ani nemohl myslet vážně. A má pravdu. Ten, kdo si zaslouží pokárat, totiž není Truman Capote, který Letní plavbu nikdy nemínil vydat, ale správci jeho literární pozůstalosti, kterým se rukopis novely v pěti školních sešitech dostal do spárů před dvěma lety. Příběh se táhne od roku 1966, kdy Truman Capote opustil takřka ze dne na den svůj brooklynský byt a nařídil domovníkovi, aby věci, které v bytě zanechal, hodil do popelnice. Domovník ovšem neuposlechl a krabici, která obsahovala dopisy, několik fotografií a jakýsi rukopis, si ponechal. V roce 2004 se jeho synovec rozhodl tuto „Capoteho krabici“ vydražit. Správcům spisovatelovy pozůstalosti se ji podařilo získat. Objevili tak nikdy k vydání nezamýšlený román, a i když uznávají, že „není dokonalý “, rozhodli se jej „pro jeho pozoruhodné literární kvality“ vydat. Dokázali tím, jak ošemetné je nedbat na umělcovu vůli a hrát si na Maxe Broda. Obávám se, že čtenář, pro něhož bude Letní plavba prvním setkáním s Trumanem Capotem, nemusí dohledat jeho rodící se talent, ale jednoduše Capoteho odsoudí jako špatného spisovatele a už se k němu nikdy nevrátí. Horlivá snaha vydávat všechno, co kdy autor napsal, může tedy vyznít i dost kontraproduktivně.
Napsat komentář