Lars Kepler – Hypnotizér

Po trilogii Milénium
švédského spisovatele Stiega Larssona vydává nakladatelství Host další
švédský kriminální román, který se netají svou inspirací v Larssonovi
a jeho tvorbě. Další z šesti plánovaných titulů tohoto autora chce Host
vydat již na podzim letošního roku. Pokud si Lars Kepler udrží laťku,
kterou nasadil v Hypnotizérovi na poli napětí a příběhu, mají
se čtenáři rozhodně na co těšit.

V noci vzbudí psychiatra Erika Barka telefon a kriminální inspektor jej
požádá, aby okamžitě přijel do nemocnice a vyšetřil těžce zraněného
chlapce. Když Erik dorazí na místo, zjistí, že hlavní důvod, proč jej
kriminalista sháněl, je jiný – chce jej přemluvit, aby hocha
zhypnotizoval. Chlapec totiž jako jediný přežil vražedný útok na svou
rodinu – otec, matka i mladší sestřička jsou mrtví. Jenže je tady
ještě starší sestra, která již žije sama a která se teď pravděpodobně
ocitla ve smrtelném nebezpečí. Vzhledem k vážnému stavu pacienta a
vzhledem k tomu, že Erik se dlouhá léta zabýval hypnózou, nabízí se tato
možnost jako jediný způsob, jak se pokusit sestru zachránit.

Hypnózou se ale spustí do chodu
složitý mechanismus, který má svůj původ v minulosti, a objevují se
netušené následky. Možná je tu však až příliš mnoho shod okolností a
nebezpečí. Čtenář je nucen pochybovat nad vším – ani malé děti
nejsou tak nevinné, jak by se čekalo, a nikde se nemůžeme cítit bezpečně.
Tento pocit je ještě umocněn tím, že se příběh odehrává před Vánoci,
a zatímco ostatní lidé shánějí vánoční dárky, hrdinové románu mají
zcela jiné starosti. Přehnané je také násilí, vulgarita a sexuální
motivy. Co by to ale koneckonců bylo bez těchto témat za thriller.

Kniha nemá jediného protagonistu, ale více hlavních postav, což je pro
kriminální romány výhodná strategie – kdokoliv se může stát
podezřelým, kdokoliv může být nakonec pachatelem. Kromě er-formy, což je
hlavní způsob, který se v románu uplatňuje, si autor vyzkoušel
i vyprávění v první osobě, kdy psychiatr Erik asi na sto stránkách
retrospektivy vzpomíná na období před deseti lety.

Závěr je typický pro podobné romány, kdy napínavý příběh skončí
během dramatické akce, poslední stránky jsou věnovány jistému uklidnění
a návratu přeživších k normálnímu životu a zůstává spousta
nevysvětleného. O dalších osudech mnohých postav tak čtenář už nic
nezjistí. Jejich výčet by byl sice zřejmě únavný, alespoň náznak
budoucnosti minimálně jedné konkrétní postavy však výrazně chybí.

Pokud bychom se pokusili nahlédnout pod
povrch napínavého příběhu, můžeme narazit na několik zajímavých
témat. Tak např. psychoterapeut zabývající se „zapomenutím“ obsahů
mysli, které člověk neunese, se sám dostane do role toho, kdo nepříjemné
zážitky vytěsnil. Otevírá se zde i otázka, zda se člověk, který
prožil násilí, může svého břemene vůbec někdy zbavit. Naznačuje se
také ambivalentní pohled na hypnózu – někomu pomůže, jinému může ale
ublížit. Pro znalce severských zemí může být zajímavý také trochu
nadřazený pohled na obyvatele „hlubokého“ severu. Z hlediska českého
překladu zarazí čtenáře překlad některých názvů ulic, za nímž se
snaží hledat hlubší smysl, zřejmě jej tam ale nenajde.

Lars Kepler, ve skutečnosti manželská dvojice Alexandra Coelho
Ahndorilová a Alexandr Ahndoril, napsal velmi chytlavou knihu, která vám
nedá pokoj, dokud ji nedočtete. Příběh je tak napínavý, že některé
drobné nedostatky, o kterých byla výše řeč, lze celkem snadno
přehlédnout.

Ukázka:

„Připadá mi, jako by pachatel věděl, že otec rodiny je na
hřišti,“ vysvětluje Joona. „Dělal rozhodčího při fotbalovém zápase.
Vrah si počkal, až bude sám, zabil ho, pak ho v záchvatu zuřivosti začal
rozřezávat na kusy, a nakonec vyrazil do domku povraždit zbytek rodiny.“

„Stalo se to v tomhle pořadí?“ zeptá se Erik.
„Podle mého názoru ano,“ odpoví komisař.
Erik si chvějící rukou otře ústa. Otec, matka, syn a dcera, pomyslí si a
pohlédne komisaři do očí.
„Takže pachatel chtěl vyvraždit celou rodinu,“ řekne potichu Erik.
Joona pochybovačně mávne rukou.
„A právě o tohle jde… je tu ještě jedno dítě, nejstarší dcera.
Třiadvacetiletá dívka. Nemůžeme ji nikde sehnat. Není ve svém bytě
v Sundbybergu ani u svého přítele. Vrah jde možná i po ní. Proto chceme
svědka co nejdříve vyslechnout.“

Lars Kepler, Hypnotizér, Host, Brno, 2010, překlad
Azita Haidarová.