Kurt Vonnegut jr. – Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane

I na pouhých sedmdesáti stranách
titěrného formátu provětral Kurt Vonnegut jr. mnohé ze svého pověstného
satirického talentu a černého humoru. Satira aktuálních témat je sice ve
Vonnegutově knížce balena v humoru, i přesto je její charakter často
velmi kriticky laděný. To vše se tak stalo v jeho nejnovější česky
vydané knize Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane.

Sbírka miniútvarů takzvané
vonnegutovské fiktivní žurnalistiky je zasazena do nezvyklého rámce –
ten je dán nemocničním lůžkem, ze kterého autor vyráží vstříc
posmrtnému životu, aby pohovořil s již zemřelými osobnostmi. Tím, kdo mu
pomocí přesně vyměřených uspávacích injekcí takové výlety umožňuje,
není nikdo menší než slavný zastánce euthanasie Jack Kevorkian. Základní
téma tedy opět zavání sci-fi, ale je pouze podkladem pro vtipné,
sarkastické a téměř vždy trefné glosování soudobé společnosti a její
historie.

A s kýmže to Vonnegut kdesi mezi modrým tunelem a nebeskou branou
hovoří? Hitler touží po vlastním kamenném kříži s nápisem
„Entschuldigen Sie“, Newton posmrtně lituje, že nechal teorii relativity a
evoluci objevit Einsteina a Darwina – jak jen mohl být tak slepý? Tyto
nejznámější vyslýchané osoby doplňují i ty méně známé –
čtenář je tak vedle rozhovorů s masovými vrahy a geniálními vědci
obohacen i o informace o balónovém létání či o tom, jaké to je být
manželkou námořníka.

Tím, co spojuje všechny
roztodivné rozhovory, je Vonnegutův nekompromisní humanismus a zároveň
schopnost střílet si i z tohoto pro něj nejsvětějšího principu.
Autorovi také nechybí talent vytvářet drsně vtipné a kontroverzní
paradoxy a kontrasty. To je znát i na názvu celé knihy – co by třeba
řekl „pánbůh“ na požehnání člověku, který pomáhá jiným
ke smrti?

Vonnegut tedy v útlé knížce Pánbůh vám požehnej, doktore
Kevorkiane ve zhuštěné podobě předkládá směs svých odvážných
názorů na otrokářství, politiku, náboženství, ale i válku či trest
smrti. Ty vkládá do úst slavných i méně proslavených historických
postav. Celý text pak stojí na umění zkratky a zručně připravené cesty
k závěrečné pointě každého z dílčích textů. Přestože kniha
oplývá všemi těmito pozitivy, působí na čtenáře spíše jako poznámka
na okraj k celé autorově tvorbě. Jedná se ale o poznámku bezesporu
trefnou.

Ukázka:

Pokud mě nepotká nějaká nová komplikace, já už se na žádnou
další cestu, byť se zaručeným návratem, nechystám. Naopak se v zájmu
rodiny snažím obnovit zdravotní a životní pojištění, tedy pokud je to
vůbec možné. Jiní žurnalisté a možná i turisté si ovšem tohle
bezpečné cestování na věčnost a zpět, jehož průkopníkem jsem se stal,
jistě rádi dopřejí. Prosím je jenom, aby se spokojili tak jako já
s rozhovory, které je jim umožněno vést v onom zhruba stometrovém
neutrálním pásmu mezi vyústěním modrého tunelu a nebeskou
branou.

Kdybyste totiž nebeskou branou prošli, ať už by vás zpovídaná
osoba lákala sebevíc, jak jsem se o tom sám na vlastní kůže
přesvědčil, znamenalo by to riskovat, že by vás ten starý mrzout svatý
Petr taky nemusel pustit nazpátek. Jen si pomyslete, jak byste zarmoutili své
přátele a příbuzné, kdybyste projitím brány kvůli rozhovoru řekněme
s Napoleonem spáchali de facto sebevraždu.

Kurt Vonnegut jr., Pánbůh vám požehnej, doktore
Kevorkiane, Argo, Praha, 2009, překlad
Zdeněk Beran.