Frank González–Crussi – Věci viděné, neviděné a obscénní. Jak se díváme.

Kniha láká
potencionální čtenáře uhrančivým obrázkem na obálce, stejně tak jako
názvem. Pokud jste odolní vůči takovým vábničkám, ale přesto knihu
zkusíte otevřít, po přečtení první kapitoly ji už neodložíte. Autor
totiž namíchal poměrně chutný koktejl z pikantních příměsí,
především však hodně zábavný.

Frank González–Crussi, v současné době emeritní profesor patologie na
Northwesternské lékařské univerzitě, prošel za svůj život porodnickou
i patologickou lékařskou praxí. Je autorem i několika dalších knih
(např. Krátká historie lékařství, Pět smyslů). V této knize
se snaží postihnout co nejvíce aspektů spojených s tématem zraku:
zaměřuje se na různé způsoby dívání, hledá odpovědi na otázku, proč
nás přitahují právě výstřední scény, ale dotýká se i filozofických
otázek jako teorie vidění apod..

Crussi neopomíjí ani pojetí pohledu jakožto vyjádření Boží
přítomnosti, moci pohledu, schopnosti uhranutí, hypnotismu, materiální
síly zraku a schopnosti zrakem manipulovat předměty. Z pozice lékaře se
zaobírá pohledem na pacienta, tzv. klinickým pohledem, jímž je stanovována
diagnóza, a pohledu na věci nepatrné, mikroskopické.

Z knihy je patrné medicínsky
věcné hledisko autora. Projevuje zjevný nezájem o filozofické úvahy na
téma vidění a sám na jednom místě přiznává, že „tyhle esoterické
byzantské interpretace“ jsou nad jeho chápání. Stejně tak v části
popisující teorie vidění označil možnost vidění na základě existence
nějakých éterických entit za „fantasmagorické“.

Množství shromážděných informací a postřehů je proloženo četnými
příběhy a historkami z dobové literatury a beletrie, ale i osobními
příhodami autora. Tyto vsuvky přispívají ke čtivosti knihy, ale spolu
s širokým tematickým rozsahem narušují její konzistenci. Bylo by lépe,
kdyby se autor zaměřil na úže vymezený okruh témat, anebo do hloubky
propracoval již zvolená témata.

Např. v kapitole o zrcadlech se dotýká námětu lidských dvojníků
viděných labilními jedinci. Tyto zrakové vjemy jednoznačně řadí mezi
psychické poruchy, úplně však opomíjí případy malých dětí, které
mívají občas podobné „halucinace“ a u kterých bychom stěží mohli
hovořit o duševní poruše.

Stejně tak v poslední kapitole
se autor dlouze rozpomíná na svého učitele, neurobiologa a histologa S. R.
Cajala. Vypráví o jeho skvělých pozorovacích schopnostech, aniž by se
zmínil o dalších osobnostech s neméně dobrým pozorovacím talentem.
Popisuje estetickou krásu mikroskopických preparátů, ale už nepřináší
širší informace o inspiraci a použití mikroskopických struktur ve
výtvarném umění.

Nehomogennost knihy je zapříčiněna taktéž stylem stavby jednotlivých
kapitol a rozdílnou dynamikou textu. Zatímco u některých převažuje
líčení příběhů a vyprávění, jinde spíš shromažďuje fakta a
zamýšlí se nad daným problémem. Na dalším místě zase reprodukuje
literární příběhy. Poněkud zdlouhavě působí část Zastřené vidění
ve francouzské renesanční literatuře: autor vybral několik příběhů
z renesanční literatury, často humorného a zároveň lechtivého
charakteru, které ovšem k hlubšímu pochopení tématu nepřinášejí nic
nového. Celá kapitola tak nabývá rázu jednoho velkého extempore.

Po technické stránce vydání obsahuje typografické nedostatky. Dokonce
i sám autor se dopustil několika faktických nepřesností, které
překladatel odhalil a opravil. Překlad je navíc obohacen četnými odkazy na
literaturu, která se k příslušným tématům vztahuje.

Crussi se ukazuje jako poutavý vypravěč obratně nakládající
s jazykem. Osvědčuje poměrně široký rozhled v oblasti umění
i literatury, je poučný a zábavný. I přes výslovné tematické
zaměření knihy na věci obscénní se někdy neubráníme dojmu, že
některé historky zacházejí za hranici vkusu a zbytečně odvádějí
pozornost od podstatných detailů.

UKázka:

Mrtvoly se vystavovaly nahé, jen vnější genitálie se dekorativně
zakrývaly kouskem látky. Za každým neboštíkem visely na stěně jeho
svršky a osobní věci. Skončil zde každý, kdo zahynul při pouliční
nehodě, kdo se stal obětí násilného či kriminálního činu či kdo
spáchal sebevraždu utopením v Seině.

Frank González-Crussi. Věci viděné, neviděné a
obscénní. Jak se díváme, Triton, Praha, 2008, překlad
Václav Petr.