David Foenkinos – Erotický potenciál mé ženy

David Foenkinos je autor
u nás téměř neznámý. A především nevydávaný. Bohužel. Přitom ve
Francii patří mezi nejoceňovanější současné spisovatele. A to zcela
právem. Erotický potenciál mé ženy je první kniha, která od Foenkinose
vyšla česky. Určitě ale není poslední. Tedy doufejme, že se nevyplní
předtucha jednoho z názvů jeho knih: Kdo si vzpomene na Davida
Foenkinose? Román Erotický potenciál mé ženy totiž ukazuje
na velký Potenciál svého autora.

Cosi jako život. Cosi jako manželský život. Cosi jako úpadek. Cosi jako
smyslnost. Tak zní názvy jednotlivých částí knihy Davida Foenkinose.
A o mnohém vypovídají. Třeba o tom, že autor se nebude bát rozrušovat
tradičně zažité představy o jednotlivých pojmech. Foenkinos k takovému
zpochybňování a ironizování využívá prostředek nadmíru
vstřícný – humor.

Onen „život“ je tak
v případě hlavního hrdiny Hektora diktován neovladatelnou vášní pro
sběratelství (chudák Hektor trpí takzvanou sběratelitidou a pohled na
reklamu s heslem „Tři v jednom!“ ho rozhodně nenechává v klidu).
„Manželský život“ Hektora a Brigity se zpočátku zdá jako
ideální – společně pečují o Cestovní kancelář pro mytomany (ta
zajišťuje falešné zážitky těm chorobným lhářům, kteří se chtějí
pyšnit návštěvou nebezpečných míst, která ale nemají
odvahu/peníze/možnost skutečně navštívit).

Sběratelitida si ale opět vybírá svou daň, a tak Hektor začíná znovu
nutkavě sbírat – tentokráte chvíle, kdy jeho manželka Brigita myje okna.
Tím se dostáváme k „úpadku“, ve kterém se manželské štěstí kalí
množstvím lží, do nichž se chorobou stižený Hektor zaplétá. Brigitina
láska ale hory (a úchylky) přenáší, a tak končí Foenkinosův román
happy-endem „smyslnosti“.

Tolik fabule příběhu anti-hrdiny Hektora. Syžet ale pozoruhodnému
příběhu pouze otrocky nesekunduje. Naopak. Autor si střílí i z mnohých
literárních konvencí. Střídání časových rovin (dnes již etablované)
autor přiznává a provází jím čtenáře tak, jako by ho vedl za ruku,
nikoliv aby reflektoval „roztříštěnost našeho moderního světa“.
Někdy ale čtenáře mate: dá se očekávat, že první osoba v názvu knihy
bude odpovídat vyprávění v ich-formě. Ale Foenkinos naprosto samozřejmě
otvírá knihu větou „Hektor vypadal jako hrdina.“ (Příznačná
ironie hned od počátku.) A er-formy se už drží až do konce –
umožňuje mu ironický odstup nejen k těm několika málo postavám, které
zalidňují svět hlavního hrdiny, ale i k Hektorovi samotnému.

Při charakteristice vedlejších postav předvádí autor schopnost práce
s detailem – kdo by se divil Hektorově sběratelské úchylce, když ho
vychovávali Knír a Polévka (otcova posedlost pěstováním vlastního kníru
+ matčino přesvědčení, že vše vězí v dobře uvařené polévce).

Humor tedy
v Erotickém potenciálu mé ženy nechybí. Originální slovní
humor, vytváření vtipných zápletek, překvapivá a ozvláštňující
slovní spojení, ironické glosování současné společnosti
i literatury – to vše Foenkinos kombinuje s přirozenou lehkostí.
Foenkinosův humor zdaleka není laciný. Jeho styl je svižný a vytříbený,
nabízí se i uvažovat o jisté inspiraci Kunderou, přičemž je potřeba
jedním dechem dodat, že se jedná o inspiraci nadmíru podařenou, ani stopy
po epigonství.

Vypravěč se na své cestě příběhem zastavuje a zaměřuje svou lupu na
jednotlivé situace a jednání, které má potřebu podrobit bližší
analýze, případně román sám sebe zpochybňuje poznámkami pod čarou.
Drobnými esejistickými náznaky ale autor text zbytečně nezbržďuje a se
svými „moudry“ neexhibuje v sáhodlouhých odstavcích.

Kniha Erotický potenciál mé ženy trochu mate tělem –
rozhodně nečekejte pokleslý erotický román. Dokonce nečekejte ani
erotický román. Erotických situací je v novém díle Davida Foenkinose
překvapivě málo. Čeho je tam ale dost? Absurdně-komických situací,
slovních hříček, formálního umu a hlavně Potenciálu!

Ukázka:

Když Hektor a Brigita vyšli z knihovny, tvořili pár . Moc
nechápali, co po nich osud chce, ale bok po boku se postavili tváří
v tvář životu.. Prožívali ty okamžiky před láskou, kdy odhalujeme své
nitro nevinnými samozřejmostmi. Hektor mluvil o své sběratelské minulosti,
Brigita se přiznala, že ji hyzdili pupínky až do sedmnácti a půl, a
nakonec se oba přihlouple smáli jako všichni ti, kdo se chodí přihlouple
smát do veřejných parků; je to jedna z těch vzácných chvil, kdy je
idiocie přednost. Otevíral se před nimi nový život, a aby ta poetická
chvíle byla opravdu jaksepatří poetická, na hněvivě zachmuřené obloze se
jakýmsi kouzlem protrhaly černé mraky. Hektor se díval na Brigitu, a tento
jednoduchý úkon mu přinesl prudký nárůst sebedůvěry. Cítil se tak
samozřejmý jako limuzína před východem z letištní haly. Brigita, obvykle
svázaná zdrženlivostí, se odvázala. Nevěděla, jak ničivý erotický
potenciál v ní podřimuje.

David Foenkinos, Erotický potenciál mé ženy, Argo, Praha, 2009, překlad Danuše
Navrátilová.