Když se osmatřicetiletá
začínající spisovatelka Catherine O’Flynnová snažila vydat svou prvotinu
s názvem Co se ztratilo, dlouho to vypadalo, že neuspěje. Oslovila
patnáct nakladatelů a pět agentů, ale všichni ji odmítli. Ne snad proto,
že by její kniha nebyla dost dobrá, ale proto, že nezapadala do žádné
žánrové škatulky. O’Flynnová se však nevzdávala, a když konečně
našla nakladatele, situace se zcela obrátila. Za svůj debut posbírala
několik literárních ocenění a již nyní se podle něj natáčí
celovečerní film.
Děj knihy se točí kolem obchodního domu Zelené doubí. Ten vyrostl
počátkem osmdesátých let na kraji města a od té doby způsobil zásadní
změny v životě všech, kteří s ním měli co do činění. Příběh
začíná ve chvíli, kdy si čerstvě osiřelá desetiletá Kate Meaneyová
začne kompenzovat bolest ze ztráty rodičů hrou na detektiva a vyzbrojena
knihou pro malé detektivy, kterou dostala od svého otce, denně dochází do
střediska, aby ochránila tamější banky před potenciálními lupiči. Poté
ale záhadně zmizí a ani o dvacet let později, kdy se odehrává druhá
dějová linie knihy, není její případ objasněn.
V té době se již Zelené doubí
zvětšilo o další tisíce čtverečních metrů a také o tisíce
ztracených duší, které se uvnitř tohoto monstra snaží nalézt útěchu a
zapomenout na nepříjemnou realitu tam venku. Jednou z nich je i Lisa,
zástupkyně vedoucího obchodu s hudbou, která žije svůj život, jako by se
jí děl a ona musela jen poslušně šlapat tak, jak ji vleče, stejně jako
Kurt, příslušník ostrahy, který se ani po mnoha letech nevyrovnal
s tragickou ztrátou své přítelkyně. Oba dva jednou zcela náhodou svede
dohromady pátrání po Kate a získají tak šanci svůj život konečně
smysluplně naplnit, pokud se dokáží vymanit z pout rutiny a bezvýchodné
vyhaslosti vlastních přání a touhy.
Na celém příběhu je velmi zajímavá „postava“ nákupního
střediska. Obchoďák, který nám O’Flynnová představuje, se totiž do
určité míry chová jako živá bytost, jež má své vlastní záměry a
smysl existence, který se snaží naplnit. Doslova pozře své zaměstnance a
vysaje z nich všechen život, až upadnou do letargie, takže celý svůj
život marní v jeho zdech sněním, že již brzy odejdou a najdou si práci,
která je bude naplňovat. Ovšem časem i to snění o lepším životě
ustane a zůstane jen nekonečná niterní prázdnota a osamění, které
v nich zaživa pohřbívá jakoukoli jiskřičku naděje.
Celá kniha je do určité míry sondou do dnešní společnosti posedlé
konzumem a nákupní horečkou. Nákupy nahrazují vztahy, nahrazují jakýkoli
vyšší smysl života i obyčejné lidské potřeby.
K dispozici má ale Zelené doubí, tak jako většina lidí, také své
pochlebovače. Krom životních ztroskotanců totiž ve svých útrobách
skrývá fanatiky, kteří jím jsou doslova posedlí a ve službě tomuto
novodobému bohu neváhají udělat cokoli, třeba i jít přes mrtvoly.
A k tomu má samozřejmě také armády zákazníků, kteří obchod
zaplavují v přílivových vlnách závislých na programu slev.
O’Flynnová myšlenky zákazníků
i zaměstnanců řadí jako nezávislé vsuvky mezi hlavní linii vyprávění,
čímž vytváří zcela autentický dojem, že obchoďák pulzuje jakýmsi
pokřiveným životem všech, kteří jsou s ním spojeni. Celá kniha je tak
do určité míry sondou do dnešní společnosti posedlé konzumem a nákupní
horečkou. Nákupy nahrazují vztahy, nahrazují jakýkoli vyšší smysl
života i obyčejné lidské potřeby.
O’Flynnová však nekritizuje, pouze tímto beletristickým stylem podává
poněkud melancholickou, a o to víc reálnou zprávu o stavu dnešního
světa a společnosti. I v tomto je její přístup velmi originální,
nehledě na to, že prvních sedmdesát stran se čtenáři může zdát jako
dětská kniha stylu Správné pětky. Nedejte se mýlit, protože
v knize má vše svůj smysl a postupně dochází k rozpletení příběhu
velmi nečekaným způsobem.
Hodnocení: 85 %
Ukázka:
Když si jednoho dne uvědomil, že získal závislost na spánku, nijak
ho to nerozhodilo. Zato zjistil, jak je pro něj těžké rozlišovat mezi sny,
skutečností a vzpomínkami. Dostal strach, že kvůli spánku zapomíná na
opravdovou Nancy. Sny ho uměly napálit: vydávaly se za vzpomínky, hrály to,
že pocházejí z minulosti; někdy obsahovaly další sny. Pozdě mu došlo,
že sny jsou plíživý encefalitický virus, kterému dovolil, aby se mu
infiltroval do mozku, a který se teď šíří a propojuje a požírá
pravdu – maže fakta. Už teď byly veliké části pryč. Seděli kdysi
s Nancy opravdu v baru plném lidí a snažili se nepozorovat dva, kteří se
v koutě milovali? Opravdu jednou spatřili velikánský kus ledu, jak se za
slunečného dne leskne na zemi v lese? Vážně se mu od doby, kdy Nancy
poznal, pořád vracel ten sen, ve kterém byla oblečená v červeném? Anebo
se mu o tom včera zdálo poprvé a součástí toho snu byla i vzpomínka na
to opakování? Zhrozil se, že na tyhle otázky nedokáže odpovědět, a tak
po prospaném roce zašel k lékaři.
Catherine O’Flynnová, Co se ztratilo, Kniha Zlín, Zlín, 2008, přeložil Richard
Podaný.
Napsat komentář