Taky se vám občas chce do
všeho kopnout? Anebo ještě lépe, do někoho kopnout? Jen málokterý z nás
ale přejde od chuti k akci. A když už přejde, tak to už vážně musí
být. Jenže pak existují tací, kteří nelitují věnovat energii na
vymyšlení důkladného plánu, jak někoho či něco správně nakopnout.
Anebo to dělají od přírody? Ať tak či onak, seznamte se s Rileyho
Sobeckým prasátkem, které všechny tyto požadavky splňuje do
detailu.
Andy Riley není v našich
končinách jméno neznámé. Netřeba zmiňovat seriály, stačí říct pojem
Sebevražedný králíček a každý, kdo aspoň jednou nohou vstoupil
do knihkupectví, musí mít jasno. Když už nic, oranžovou a svítivě
zelenou knížku nelze zkrátka přehlédnout. A nejinak je tomu
i s Prasátkem. Opět svítivě zelený přebal, tentokrát ale v kombinaci
s růžovou vytváří ten správný poměr pro agresi a vlnu vzteku. Je
pravdou, že od tohoto Prasátka byste kytici lučního kvítí nedostali. Není
se čemu divit, když má obličej, jenž připomíná vašeho souseda na
utopencové dietě, kterému jste hodili do obličeje láhev vodky, když vás
ve čtyři ráno přišel upozornit, že ležíte v jeho obýváku – to pak
nejde být jako mílius!
Ať už je Prasátkův důvod k sobeckosti jakýkoliv, jedno je jisté,
servítky si nebere s nikým. Malým dětem rozpouští fénem sněhuláky, za
stařenkami v chodítku se vozí na skejtu, dokonce ani s vlastním druhem
nemá slitování – bez okolků rozbíjí prasátka na peníze či své
kolegy posílá do masokombinátu. A když už někdo pobíjí i své bratry,
nelze čekat, že bude šetřit i takového velikána, jakým je samotný
Ježíš. Těhotné věřící ženy nechť raději odvrátí zrak od stránek
s Betlémem či Poslední večeří. Kam se hrabe Mel Gibson!
Stejně jako Králíček se vyžívá
v důmyslných strategiích – tentokrát nejsou o tom, jak se zabít, ale
jak někoho naštvat. Nelení si udělat zacházku, koupit si príma afro
paruku, za kterou by se ani Tina Turner nemusela stydět, a lístek do první
řady, aby přes něj v kině jó nikdo neviděl. Či si získá
důvěryhodnost diváků při prezidentské debatě jedním dobře směřovaným
pravým hákem. Však i čeští občané vědí, že jedna dobře mířená
facka udělá s politikou divy. S Králíčkem se shodují i ve vášni pro
sport. Ovšem nutno přiznat, že se jedná o zcela jinou vášeň, než jakou
vyvíjí drtivá většina sportovních fanoušků. Sprint, skok o tyči,
fotbal, plavání či trampolína v Prasátkových očích rozhodně nejsou tou
klasikou, kterou známe z televizních přenosů.
Všechny negativní postoje vůči všemu nutí k zamyšlení, zda má
Prasátko vůbec něco rádo. Má – samo sebe, jídlo, cigarety a Martini.
A běda, jak mu někdo na některou z těchto věcí sáhne.
Riley se při tvorbě komiksů vždy rád nechá inspirovat současnou
popkulturou. Proto Prasátko předvádí své móresy třeba Glumovi, Darth
Vaderovi, Batmanovi či samotnému Santa Clausovi. Dámy prominou, ale co
dokáže Prasátko provést muzikálu Mamma Mia!, to by snad žádná
romantická duše neměla nikdy spatřit.
Všechny tyto negativní postoje
vůči všemu nutí k zamyšlení, zda má Prasátko vůbec něco rádo.
Má – samo sebe, jídlo, cigarety a Martini. A běda, jak mu někdo na
některou z těchto věcí sáhne. Nepřejte si vidět, jak se zachová
k barmanovi, jenž si vyžádá zaplacení vypitých drinků, či do čeho/koho
Prasátko típne cigaretu, je-li upozorněno, že v budově platí zákaz
kouření. A už vůbec netřeba zmiňovat nesčetné plány, díky kterým
kohokoliv o své milované pochutiny obere.
Ať už se Prasátkovými úkony necháte pobouřit či inspirovat, jedno je
jisté. Úsměv vám ze rtů jen tak neopadne, neboť Rileyho hlavním cílem
jistě není poskytnout vám návod, jak spáchat sebevraždu či jak někoho
pořádně naštvat, ale rozesmát vás a zpříjemnit vám pár chvil
všedního odpoledne.
Andy Riley, Sobecké prasátko, Paseka, Praha a Litomyšl, 2010, překlad
Denisa Škodová.
Související:
Napsat komentář