Dřevo tu s námi je už od počátku věků. První jeskynní muž si nad
ohýnkem vařil a u ohýnku se ohříval. Dnes většina z nás na vaření
používá plyn nebo elektřinu, ale topíme stále ještě dřevem. Obvykle
tvrdým. Ale co to vůbec znamená? Pro začátek si objasníme jeden mýtus.
To, zda je dřevo kvalifikováno jako tvrdé, nebo měkké, nemá vůbec nic
společného s jeho tvrdostí. Například balzové dřevo, přestože je
jedním z nejméně „hustých“ (a tedy nejměkčích), je považováno za
tvrdé. Naopak dřevo tisu, které je mnohem těžší než některá tvrdá
dřeva (včetně dubu), je považováno za měkké. Jste zmatení?
Tvrdost je obyčejně určována vtlačením kuličky do vzorku dřeva, pak
se vypočítá výsledek z průměru vzniklé jamky. My si to ale vysvětlíme
jednodušeji. Rozdělení dřeva na tvrdé a měkké je závislé na semenech
stromu, ze kterého dřevo pochází. Pokud jsou semena stromu něčím krytá,
bude mít strom tvrdé dřevo. Jestliže jsou stromy tzv. nahosemenné (semeno
není ničím kryto, když spadne na zem), jedná se o měkké dřevo.
Příkladem nahosemenných stromů je většina jehličnanů, kterým
semínka vypadají z šišky. Mezi krytosemenné můžeme zařadit všechny
ovocné stromy (semena jsou uvnitř ovoce) nebo například dub (semena
v žaludech).
Na topení je lepší tvrdé
Jako palivové dříví se častěji používá tvrdé dřevo (dub, javor,
jasan…). Hoří totiž pomaleji, spálíte ho méně a nemusíte neustále
hlídat, zda není třeba přidat do kotle. Na druhou stranu je zpravidla
dražší než měkké.
Měkké dřevo má kromě nižší výhřevnosti ještě jednu nevýhodu.
Dřevo jehličnanů hoří při velmi vysokých teplotách a tím se zvyšuje
pravděpodobnost požáru.
Až si budete vybírat palivové dříví, nenechte
se tedy zmást jenom cenou, dívejte se, z jakého stromu pochází. Dodavatel
vám buď přímo řekne, z jakého je stromu, nebo podá informaci o tom, zda
je tvrdé, nebo měkké. Poznáte to i dle cenovky – tvrdé bude o něco
dražší a více žádané.
Napsat komentář