Američan Steven Ellison (aka Flying Lotus) je jeden z nejzajímavějších
umělců naší doby a jeden z těch mála šťastlivců, kvůli nimž se
zavádí nové pojmy v žánrovém kulinářství. „Wonky“ je tím
magickým slůvkem. Jedná se o delikátní zahradní salát, složený ze
zvuků, jejichž kořeny jsou rozmáchlé v abstraktním hip hopu, dubstepu,
„švihlé“ elektroniky nebo jazzu. Ellison, coby první umělec z L.A.
podepsaný pod Warpem, dokázal, že i v dnešní době lze být originální,
ale přitom neuvěřitelně strhující.
Letos je tomu dvacet let, co Steve Beckett společně s Robem Mitchellem a
Robertem Gordonem založili v anglickém Sheffieldu elektronický label Warp.
Ten byl především v devadesátých letech prorokem nových trendů, pokud
jste sáhli po nějakém interpretovi z jejich katalogu, měli jste téměř
stoprocentní jistotu, že jednak neuděláte hloupost a jednak půjdete
krůček před ostatními. S novým tisíciletím začal Warp podepisovat
i s umělci z indie kytarové scény, a i když se nejedná o vyloženě
tuctové věci, kapely jako Maximo Park nebo Born Ruffians mi hlava příliš
nebere. Když už se zdálo, že panu Beckettovi a spol. selhává čuch na
neotřelé a přitom progresivní talenty, přišly podpisy od interpretů jako
Flying Lotus, Hudson Mohawke a dalších. Žánrově těžko zařaditelná
jména znovu ukázala, že Warp nikdy kvalitativně neupadl, spíše se
s přelomem letopočtu tak trochu zakuckal.
Ellison se poprvé dostal více do
povědomí, když dělal hudbu pro kabelovou televizi Adult Swim, která se
zaměřovala na animáky pro dospělé. Už tam byl znát jeho trademark, kdy
hip hopové beaty nakládal na ospale futuristické plochy ruchů, které jako
by reflektovaly dnešní komplikovanost bytí. Jeho spojení s Adult Swim bylo
snad osudové, protože „jsem na televizi vůbec nekoukal… teda vlastně
jen na pořady z Adult Swim,“ řekl v jednom rozhovoru.„Tenkrát
to bylo poprvé, co jsem něco někam poslal, prostě jsem nahrál demo a poslal
jsem jim to na mail, ani jsem nečekal, že by z toho mohlo něco bejt. Za čas
mi ale odepsali, že by byli rádi, kdybych s nima spolupracoval,“
dodává.
Jako milovník komiksů (Marvel) si do začátku snad nemohl přát lepší
práci. Název Flying Lotus je
jakési alter ego Stevena Ellisona – super hrdiny. „Když sním, první
věc, co chci udělat, je létat kolem světa a vidět ho z různě odlišných
náhledů/perspektiv. Létání je taky jediná schopnost, kterou bych chtěl
coby superhrdina mít.“ Jeho práce si všimli lidé z Plug Research,
kde své věci vydali mimo jiné i podivín Dntel nebo Deadelus. Třetího
října roku 2006 vychází Ellisonův instrumentální debut nazvaný 1983,
což je i rok, kdy se narodil. „Tím že nevložím slova do svých
písní, dávám prostor lidem, aby si moje písně sami zvizualizovali.“
Jeho atmosférická hudba je ideální nástroj pro tvorbu masivně
abstraktních obrazců. Kritiky byly spíše vlažné, nicméně potenciál
jednočlenného projektu Flying Lotus byl slibný.
„Já potřebuju label,
jako je Warp, ale oni mě potřebují taky.“
A to věděli i ve Warp Records. Beckett a spol. na sebe nenechali
příliš dlouho čekat a v únoru následujícího roku nabídli Ellisonovi
spolupráci – „jo, byl jsem z toho fakt moc nadšený, ale všechno je
to o práci, takže jsem hned začal dělat na nových věcech.“ Prvním
albem pro Warp bylo EP s názvem Reset. Kromě faktu, že se na něm objevil
i song, který Flying Lotus nahrál ještě pro Adult Swim, šlo na něm snadno
identifikovat pozvolnou změnu zvuku, jejíž konečná fáze evoluce byla
prezentována na jeho druhém LP Los Angeles. „Myslím, že jsem takové
přemostění určité mezery. Do své hudby míchám elementy jak z ambientu,
tak z hip hopu a pokouším se tyto dva světy spojit. Nemyslím, že by byly
odlišné, pro mě to je všechno hlavně o bassách.“ 
Los Angeles vyšlo v červnu roku 2008, a jestli chce někdo dělat
žebříčky nejlepších alb nové dekády, měl by s tímto napevno
počítat. Tak jako na Reset EP se i tady objevily vokály – jmenovitě
Dolly, Gonja Sufi a Laura Darlington. Velká část alba je instrumentální,
ale „chtěl jsem udělat desku, která by vzala lidi na kinematografickou
projížďku, jež by byla velká jako město samotné.“ Samotný titul
„Los Angeles“ není náhodný, protože „jsem chtěl svojí muzikou
vyprávět příběh o městě, kde žiju. Celé to je o zamilovaných
dopisech a nenávistných mailech. Život v L.A. je série rozporů, které
vás obklopují, a já chtěl na to album nacpat jak ty dobré věci, tak i ty
špatné.“
Sedmnáctitrackové album, které je
temnou futuristickou zpovědí, se zdá být na první poslech možná příliš
komplikované. Vyplatí se ale k jednotlivým zvukům přistupovat
s chirurgickou citlivostí nebo se vám může stát, že se v tom jednoduše
utopíte – tak jako v celém Los Angeles. Steven Ellison, hrdě
podporující Baracka Obamu nahrál desku, na jejíchž tónech můžete plout
nad tím komplexem shnilých skulptur, tak jako to dělá on ve svých snech.
V celém tom jeho „wonky“ soundu je cítit zkouřeně jazzový feeling,
který nepochybně zdědil po své tetě Alice Coltrane (zemřela
12. 1. 2007). Když si pustíte jeho skladbu Testament, nebude vůbec hloupé,
jestli se u toho jednoduše dojmete.
Poslední release, který pod hlavičkou Flying Lotus vyšel, je L.A. EP
3×3. Ukončil tak sérii EP ( L.A. 1×3 – 3×3 ), která volně navazuje na
album Los Angeles. Nemá možná tak koherentní zvuk, což je dáno i řadou
remixů, ale kvalitativně vše zůstává na vysoké úrovni. Až Steven
Ellison nahraje špatnou desku, sežeru si pravou tenisku.
Testament {youtube}fDjFLT-KaUg{/youtube}
Napsat komentář