Skupina In Extremo pochází z Německa a je na scéně přes deset let.
Její styl se dá nazvat folkmetalem, ale já se spíš přikláním
k označení folkrock. Ani to vám mnoho neřekne, pokud si je osobně
neposlechnete. In Extremo jsou sedmičlenná skupina, která ve svých
vystoupeních nápaditě kombinuje středověké nástroje s rychlou rockovou
hudbou elektrických kytar. A zní to opravdu dobře. Jazyk, kterým zpívají,
není jen němčina, ale také latina, francouzština, angličtina nebo staré
již nepoužívané jazyky.
Když jsem se s nimi rozhodla udělat na festivalu Masters of Rock rozhovor,
ještě jsem netušila, jak složité to bude. Nejdřív mi vypověděl službu
mobilní telefon, takže nebylo jak kontaktovat jejich tour managera. Ale to je
jiná kapitola. Nakonec jsem měla štěstí a pomoc jistého pána v backstage
mi ke krátkému rozhovoru dopomohla.
Rozhovor po vzájemném představení proběhl s kytaristou Kay Lutterem
a dudákem Dr. Pymontem. (Kay – K, Dr. Pymont – P)
Tak jakou jste měli cestu?
K: Fajn, bez problémů.
P: Jo, cesta do České republiky je po dálnici dobrá, ale ne cesta po
ulicích. Když jedeš autobusem, tak cítíš každý hrbol. Ale jinak to bylo
v pohodě, ráno zkrátka brzo vstaneš a vyrazíš.
Proč název In Extremo?
P: In Extremo znamená „na konci“, kdy každý zpěvák oslavuje, něco
v tomto smyslu. Je to v latině. Stejně tak to může znamenat takový
počátek. Je to zkrátka něco jako světlá cesta celým jeho životem.
In Extremo bylo založeno v roce 1995, oficiálně v roce
1997. Takže se znáte docela dlouho. Jak spolu vycházíte?
K: Ano, to je pravda. Pořád jsme přátelé.
P: Přesně tak, znali jsme se už před rokem 1995. Já například dělám
středověkou hudbu od konce osmdesátých let. V době pádu Berlínské zdi.
Nedlouho potom jsem potkal Michaela (pozn.: Michael Rhein alias „Das letzte
Einhorn“ je zpěvákem této skupiny) a hráli jsme ze začátku jen
středověkou hudbu na starých hradech, středověkých trzích a tak… V tu
dobu byl zpěvákem rockové skupiny Noah a byl to tehdy jeho nápad sloučit
dva styly hudby, rockovou a středověkou, se všemi těmito nástroji jako jsou
dudy, harfa, niněra…
A zní to víc než dobře
P: To jo, po nějaké době jsme natočili krátkou nahrávku jen s pěti
kousky. Měli jsme malou nahrávací společnost, která se pod nás podepsala,
a to byl v podstatě začátek In Extrema.
K: Popravdě jsme se znali už dlouho předtím. Já se třeba znám
s Michaelem už od roku 1984 (smích).
Minulý rok jste v květnu vydali své poslední album Sängerkrieg,
později jeho akustickou verzi, ale váš styl se tak trochu s tímhle albem
změnil, zdá se mi víc rockovější.
K: Opravdu?
P: Ono každá nahrávka je jakýmsi odrazem času, ale Rasend Herz
(album z roku 2005) je například textově i hudebně veselejší.
Sängerkrieg je… víte co to slovo znamená? V němčině?
Já vím, ale můžete to říct čtenářům.
P: Sängerkrieg je taková válka zpěváků. Opravdu se to v historii Německa
stalo na hradě Wartburg v 11. století. A my jsme našli takovou šílenou
cestu, jak o tom zpívat. Jak o tom říct, protože dnes je všude hodně
hudebních soutěží a spousta muzikantů spolu bojuje ve stylu: „Hey! Jsem
lepší než ty!“ A… je to šílené. Chtěli jsme to dát najevo naší
hudbou, ale pokud rozumíš textům, tak chápeš, co je tam za vtipy v tomto
slova smyslu.
Myslíte, že je to doposud vaše nejlepší album?
K: Každé poslední album je nejlepší album, to ti řekne asi každá
skupina.
P: Jo, ale prodej tohoto alba byl v Německu dlouho na prvním místě, což
je fajn.
Co plánujete do budoucna po tomto turné, chystáte se nahrávat
něco nového?
P: Ne, do konce roku určitě ne. V létě máme hodně festivalů v Německu,
a poté máme na konci tohoto roku připravené unplugged turné, kde budeme
v Německu hrát různé In Extremo písně v unplugged verzi na více
klasické nástroje, akustické kytary, basy, flétny.
K: Budeme hrát na malých místech, například v kostelech, kavárnách,
malých klubech.
Také jste nedávno vydali nové DVD Am goldenen Rhein, ale viděla
jsem z ukázek, že Michael má něco s rukou?
P: On měl jenom takovou nehodu s ohněm na pódiu. Byl to velký plamen a
v momentě, kdy ten plamen vyšlehl, tak se Michael pohnul přímo tím
směrem.
K: Akorát jsme začali turné v Holandsku, které bylo bez ohňů a tohle byla
první velká show v Německu s pyrotechnikou (smích). Úplně na to
zapomněl!
On už nehodu s ohněm měl, že?
P: Měl, ale to už je asi deset let. Je to normální (smích), ale fakt! Pokud
tuto práci děláš, tak s tímhle typem nehod musíš počítat, no.
Říká se, že si své středověké nástroje vyrábíte sami, je
to pravda?
P: Je, kromě harfy. To ani není možné, protože ta je hodně komplikovaná.
Vyrábíme jen dudy.
Ale to musí být složité.
P: Je to velice zajímavý nástroj, ale pro mě není obtížné ho vyrobit,
protože akorát musíš udělat díru do dřeva a dát to všechno dohromady.
To je všechno. Není to žádná věda.
K: Jasně, jenom do toho pak musíš foukat (smích).
Můžete mi říct něco víc o psaní písní? Vím, že nemáte
jenom své vlastní, ale necháváte si staré historické texty překládat, a
pak je předěláváte.
P: Ze začátku jsme sbírali veškeré historické texty a měli jsme
přátele, kteří nám je překládali. Někdy si uděláme překlad do
němčiny a zpíváme to pak také německy, ale je moc zajímavé zpívat
v jiných jazycích nebo starších dialektech. Například píseň Vänner
och Fränder. To není normální švédština, kterou se dnes mluví, ale
starý dialekt. Myslím, že je to zajímavý, normálně skupiny zpívají jen
německy nebo anglicky.
K: Víš, některý písničky ani nemůžeš překládat do němčiny, protože
jejich význam pak…
P: … ztratí ten správný smysl… Latina, například, je mezinárodní
jazyk, třeba píseň Ave Maria není možné předvádět
v němčině, zpívá se v latině, a i tak všichni ví, o co jde.
Co je pro vás důležitější, napsat skvělý text, nebo se
zaměřit více na hudební stránku?
P: To není možné říct, každá část je pro nás důležitá stejně,
texty i hudba.
Teď máte spoustu koncertů v Německu, ale míváte je také ve
Španělsku, Moskvě, dokonce Číně. Proč nemáte více koncertů zde v ČR?
Nejsme od vás přece tak daleko.
P: Ten první důvod je velice komplikovaný, přivést skupinu jako IE
z Německa do cizích zemí, je toho moc. Máme kolem sebe mnoho věcí a lidí
a myslím, že peníze jsou také důležité, nikdo nepracuje zadarmo.
K: Problém je, že když jedeme na koncert, tak je nás 21 lidí, a to je
hodně drahé.
P: A my nemůžeme platit všechny účty. V každé zemi to také není
perfektní. Když jsme ve Španělsku, tak tam letíme letadlem plus si musíme
nechat dovést všechny věci, co potřebujeme na jeviště, a to je hodně
drahé. Taky tam hrajeme jen v malých klubech bez ohňové show.
K: A samozřejmě potřebujeme pozvánku, managera, který nás sem pozve.
V České republice je to jenom Pragokoncert. Jednou jsme hráli
i v Praze.
To bylo, tuším, v Rock Café…
K: Jo, malý klub. Možná tady není pro nás jen ten pravý trh.
Ale fanoušků tu máte dost.
K: To je možné, ale nahrávací společnost říká, že jsme tu prodali jen
250–300 nahrávek. Nedostáváme peníze ze zemí, kde se prodá jen
300 kusů. Například v Mexiku se toho v letech 2000–2002 prodalo 8 000
až 10 000 kusů, proto jsme tam jeli. Taky nejezdíme do Ameriky, nemáme tam
úspěch.
Festivaly jsou lepší,
tam můžeš předvést celou show, je tam víc lidí a víc
energie.
Preferujete hraní na festivalech, nebo v malých
klubech?
P: Samozřejmě festivaly jsou lepší, tam můžeš předvést celou show, je
tam víc lidí a víc energie.
Ale v malých klubech jste zase blíž svým
fanouškům.
P: Pro mě a v podstatě celou skupinu nejsou malé kluby ideální na hraní,
protože tam není moc místa pro veškerou naši techniku.
Nedávno jste hráli na festivale v Hockenheimringu spolu
s Metallicou a dalšími skupinami, jaké to bylo?
K: Ano, to bylo minulý týden. Bylo to skvělé.
P: Byl to opravdu velký festival, 42 000 lidí. Ale líbilo se mi obsazení,
tak trochu šílené. Prodigy, Die Toten Hosen, Metallica, naprosto rozdílné
kapely na jednom festivale.
Máte moc pěkné internetové stránky a skvělé oficiální fan
stránky, chodíte se na ně občas dívat?
P: Jo.
K: Musíme to dělat.
P: Bylo nám nařízeno, abychom to dělali (smích).
No, některé skupiny tohle vůbec nedělají.
P: Já si myslím, že je to důležité, být prezentován na internetu.
K: Musíš si taky občas přečíst, co si o tobě lidi myslí, je to
důležité.
Typická otázka, jaké je turné? Nějaké speciální
momenty?
P: Dobré, je to fajn, být na cestách. Naposledy jsme byli doma tři měsíce,
a pak to bylo pro mě docela divné, jít hrát. Ale být na cestách
s přáteli, pít, bavit se, je fajn.
K: Jsme muzikanti, musíme být na turné (smích). Chvíli jsi doma, ale pak
prostě musíš jet.
Musíte být svými turné pořádně zaměstnaní, máte čas si
zajít na nějaký koncert?
K: Jistě, naposledy jsem byl v úterý na Goranu Bregoviči. Dělal hudbu pro
film Arisona Dream a pro německý film Černá kočka bílý kocour.
P: Jo, to je opravdu skvělý film.
K: Taky jsme všichni nedávno byli na Heaven and Hell. Můj vkus je velmi
složitý.
Když jsem se podívala minulý rok na vaše stránky, tak jste byli
na turné skoro celý prosinec, málem i na Vánoce. Co na to vaše rodiny,
těm to nevadí?
K: Ne, nevadí. Na Vánoce jsme byli doma, ale pokud děláš hudbu, tak
nejlepší den je den po Vánocích.
P: Jasně, protože každý má prázdniny a dovolenou a lidi nechtějí být
doma s rodiči, je lepší jít ven na koncert.
K: Většinou v tu dobu hodně lidí cestuje, jede navštívit rodiče, a po
dni nebo dvou se začnou nudit, tak jdou na koncert. Míváme každý rok na
Vánoce o 30 % větší návštěvnost. Nevím proč, ale je to tak
(smích).
Co dnes budete hrát? Věci ze Sängerkrieg, nebo starší
věci?
P: Nemáme moc času, budeme hrát jenom hodinu, takže je možné zahrát jenom
11 nebo 12 písní.
K: Tady se můžeš podívat na setlist (pozn.: dohromady zahráli 14 písní,
více notoricky známých než z posledního alba).
Je nějaká píseň z vaší kariéry, která je vaše
nejoblíbenější? Nebo naopak nějaká, kterou nesnášíte?
P: Každý má nějakou oblíbenou písničku a není možné říct: „Tak
tuhle nenávidím!“ Ale my oba nemáme rádi En Esta Noche (smích).
K: (smích)
A to proč?
P: No… myslíme si, že je tak trochu jednoduchá, ale to neznamená, že
bychom ji opravdu nesnášeli!
K: Taky když něco hraješ dlouho, tak na to pak máš jiný názor, něco jsme
hráli už mockrát. A pak máme písničky, o kterých jsme ani neuvažovali,
že bychom je hráli na koncertech.
Vy jste na pódiu tři dudáci, nehádáte se občas, kdo bude hrát
jakou část?
P: Ne, v tom nemáme problém, protože si myslíme, že je dobré, když
hrajeme některé části všichni tři, a zní to skvěle; některé části
musí být tišší, a jiné jsou zase jenom pro jedny dudy
K: Každé dudy mají také jiné ladění.
P: Jo, některé jsou v A, druhé v Éčku, Déčku a tak.
Jaké jsou vaše ambice do budoucna, je něco, čeho byste chtěli
dosáhnout, o čem sníte?
K: Chtěli bychom hrát více v cizině, jako například zde, ale není to tak
snadné. Není to jen o hraní…
P: … ale o tom všem obchodu kolem toho. My jsme muzikanti a jenom hrajeme a
zpíváme, ale ten blbý obchod kolem toho, to už není naše starost. Větší
nahrávací společnosti nemají zájem dělat dobrou práci pro každou zemi.
Nemají v každé zemi dobré agentury a pracovníky, kteří tuto práci
dělají stejně dobře pro všechny typy hudebních skupin.
K: Například my máme kontrakt s Universal music. Je to největší
nahrávací společnost na světě, ale je rozdíl v tom, ve které oblasti
působí. V Rakousku, Německu a Švýcarsku se prodá nejvíc kusů, proto
není v jejich zájmu působit v Norsku nebo Španělsku.
Poslední otázka, jaká je vaše představa perfektního
dne?
P: Dlouho spát, dobře jíst a hodně souložit.
K: Nemůžu říct, jaký je perfektní den, jenom můžu rozeznávat dobrou
budoucnost a špatnou. Musím každý den pracovat, ale někdy pracuješ a
pracuješ bez smyslu, a to je špatné.
Díky moc za rozhovor a užijte si show
Napsat komentář