Lucie Rozsnyó vystudovala klasický zpěv na JAMU v Brně pod vedením Anny
Barové. Své další vzdělání získala na studijní stáži na Universität
für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Claudie Visci, pracovní
stáži v Zürcher hochschule der Kunste v Curychu a na studijní stáži na
Anton Bruckner Privatuniversität v Linci u Kateřiny Beranové. V současné
době dokončuje postgraduální studijní program Interpretace a teorie
interpretace na JAMU v Brně u Ivo Medka. Další pěvecké zkušenosti
získávala jako stipendistka na četných mezinárodních pěveckých kurzech.
Na mezinárodní pěvecké soutěži Leoše Janáčka získala 1. cenu a
současně obdržela ocenění za nejlepší interpretaci české soudobé
skladby.
Vystupuje na různých hudebních festivalech, kde většinou interpretuje
skladby soudobých autorů. Například v opeře Macbeth od Michala Košuta
ztvárnila hlavní roli Lady Macbeth, a to na festivalu Moravský podzim
v Brně a na Přehlídce evropské soudobé hudby v Praze. Později vystoupila
také v Košutově oratoriu Nostradamus. Na Mexickém festivalu v Brně
vystoupila v hlavních rolích v operách Apoidea (José Miguel Delgado) jako
Reina a Princessa a La Llorona (Omar Rojas) jako La Llorona. Účinkuje také na
festivalech Setkávání nové hudby Plus v Brně, Forfest v Kroměříži,
Mladá Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Janáčkův Máj a na festivalu
Muzyki nowej v Polsku.
1. Jak jste se ke zpěvu dostala? Co bylo tím prvním impulsem jít
touto vaší cestou?
Začala jsem zpívat dřív než mluvit, jak dodnes tvrdí moje maminka.
U nás doma zpívali všichni. Zpívalo se při jakékoliv práci či zábavě.
Zpěv se tedy dostal dřív ke mně než já k němu. Když tak přemýšlím,
co bylo prvním impulsem, tak to rozhodně bylo přijetí na JAMU v Brně.
Začalo to však úplně nevinně. Na začátku 4. ročníku na střední
škole jsem se poprvé dozvěděla o Janáčkově akademii múzických umění,
kde je možné studovat zpěv. To mě naprosto uchvátilo a podala jsem si tam
okamžitě přihlášku. V té době jsem asi rok chodila na hodiny zpěvu na
Lidovou školu umění. Ovšem můj pedagog zpěvu byl stále nemocný.
Poprosila jsem tedy svého učitele klavíru, bývalého dirigenta a
korepetitora Janáčkova divadla v Brně Evžena Holiše, jestli by mě
nepřipravil na přijímací zkoušky. Měli jsme na přípravu ale pouhé dva
měsíce, přesto jsem byla přijata pro svůj talent, k údivu celé své
rodiny a porazila mnohé konzervatoristky. Když se nad tím dnes zamyslím, asi
to byl osud.
2. Jste členkou komorního tělesa ISHA trio. Jak a kdy vzniklo a
na co je zaměřené?
ISHA trio vzniklo v roce 2007 na půdě Janáčkovy akademie múzických
umění. Vzpomínám si, jak jsem úplně poprvé potkala klavíristku Sáru
Žalčíkovu, tehdy ještě jako studentku 1. ročníku skladby, a ptám se
jí: „Nechceš pro mě napsat nějaké hebrejské písně?“ Sára mi pak
opravdu napsala překrásný písňový cyklus Písně dcery sionské
v hebrejštině. Dodnes je hrajeme na koncertech u nás i v zahraničí a
jsou i na našem CD. Sára mi byla bytostně blízká jako člověk i jako
muzikant, a proto jsem se jí v roce 2007 zeptala, jestli spolu nezaložíme
soubor. Byla úplně nadšená a hned mi řekla, že zná úplně úžasnou
flétnistku Janu Pavlíčkovou, dříve Lukášovou, a ta by s námi mohla
hrát. Tak vzniklo ISHA trio, které je zaměřené převážně na
soudobou hudbu.
3. Co pro vás hudba/zpěv všeobecně znamená?
Hudba a zpěv pro mě znamenají spojit se sama se sebou. Být v kontaktu se
svým Já. Zpěv je pro mě láska, vášeň, způsob osobní terapie a cesty
k sebepoznání.
4. Hrajete také na nějaký hudební nástroj?
Momentálně na žádný hudební nástroj již aktivně nehraji. Hrála jsem
na klavír, kytaru a flétnu. Ale v současné době na to nemám bohužel
čas. Se zpěvem si úplně vystačím.
5. Jakou hudbu posloucháte ve volném čase? Dáváte přednost
klasice nebo se u vás najde i CD s rockem či popem?
Ve volném čase jsem v době dospívání poslouchala hlavně rock. Od
dětství jsem doma slyšela hudbu Pink Floyd, Queen, Led Zeppelin, Guns
N’Roses, Kiss, The Doors atd. Já osobně jsem jednu dobu poslouchala také
punk. Dnes si nejčastěji rock pouštím v autě při řízení. Všeobecně
hudbu ráda poslouchám, jak ze studijních důvodů, tak pro inspiraci,
protože v ní neustále objevuji nové možnosti. Cítím sepětí s hudbou
Johanna Sebastiana Bacha, Jana Dismase Zelenky a jiných barokních autorů.
Stále mě fascinuje hudba Hildegardy z Bingenu, která byla mimo jiné
výraznou všestrannou osobností. Velice si také užívám hudbu Johna
Tavenera, Arvo Pärta, Mortona Feldmana či Steva Reicha. Nakonec bych ještě
dodala, že mám přímo vášeň pro hudbu indickou a zpěv rág.
6. Jaké je vaše životní motto? Co byste čtenářům Nekultury
vzkázala?
Moje životní motto pochází od Senecy: „Nic není tak obtížné a
nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal.“ Mě ohromně baví překonávat
překážky a překračovat vlastní stín. Je úžasné nalézat další úhly
pohledu na sebe samotnou a uvědomovat si, co vše je důležité na cestě
k sebepoznání a odbourávání bariér a blokací. Někdy to bolí a je to
nepříjemné, ale zároveň je to oblažující a uvolňující. A to vše pak
přináší velikou úlevu, radost a bezmeznou lásku k životu. A co bych
přála čtenářům Nekultury? To, co říkal Jan Werich: „Když už jednou
člověk je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má
být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Já bych tedy přála každému, aby se stal tím, kým opravdu celou svou
duší je.
7. Co chystáte pro své příznivce v nejbližší
době?
V roce 2013 mě čeká celá řada zajímavých projektů a koncertů, na
které se již těším. Hned začátkem února chystáme s ISHA triem turné
do Texasu (USA), v březnu nás pak čeká koncert v rámci komorního cyklu
koncertů v plzeňské filharmonii, na Moravském podzimu v Brně a jiných
festivalech. Dále budu účinkovat v barokní opeře od Nicoly Porpory
v Praze a v barokním divadle v Českém Krumlově. Dále se chystá koncert
v rokokovém divadle ve Schwetzingenu, který souvisí s tím, že jsem
v roce 2012 v Rakousku vyhrála cenu „ABA Music Award“ (Austria Barock
Akademie, Gmunden). Se svým druhým souborem Ensemblem Fiorello chystáme
několik koncertů, kde propojíme vokálně instrumentální barokní hudbu a
tanec. Bližší informace o dalších koncertech se pak mohou čtenáři
dozvědět na mých webových stránkách www.lucierozsnyo.cz.
Fotografické ukázky z archivu Lucie Rozsnyó, www.lucierozsnyo.cz
Napsat komentář