Luboš Xaver Veselý je známým moderátorem pořadů Frekvence
1. Moderoval Křížový výslech, nyní moderuje Pressklub a vlastní show
s názvem Xaver na Frekvenci 1. Má za sebou několik knih a připravuje
další. Mimo jiné jej můžeme vídat jako moderátora společenských akcí.
Jeho pořady prošlo množství různých osobností od umělců přes politiky
až po sportovce. Sám pak je pěstitelem podivných zálib, jako je sbírání
ubrousků, céček a parašutizmu. Kdysi prohlásil, že jeho životním snem je
vlastnit podepsané CD Standy Dolínka, ale u Xavera si nikdy nemůžete být
jistí, co myslí skutečně vážně a co ne. Jeho je životním krédém je
prý: „Nikoho zbytečně neotravovat!”
Ahoj, jak jsi přišel ke Xaverovi ve svém jménu?
Bylo to přání někdejší ředitelky Frekvence 1 Barbory Tachecí. Luboš
Veselý jí přišlo moc obyčejné a mediálně nezajímavé. Těžko jsem si
na Xavera zvykal, ale postupem času se ukázalo, že to jako obchodní značka
docela dobře funguje.
Jak jsi se dostal k práci v showbyzu a rádiu?
Kdysi jsem se aktivně věnoval muzice a od toho bylo jen kousek do médií a
k aktivitám, které souvisejí se šoubyznysem, byť ani nevím, jestli jsem
tak úplně součástí šoubyznysu.
Jak dlouho děláš v branži?
S muzikou jsem se potkal už kolem patnácti a za rozhlasovým mikrofonem
jsem se poprvé octnul někdy v roce 1996. Nejprve v Brně a od roku
2002 vysílám na Frekvenci 1.
Stalo se ti někdy, že bys byl v práci zaskočen, třeba při
rozhovoru nebo moderování?
Samozřejmě, že se to tu a tam stane, ale v rádiu se tyto okamžiky dají
celkem dobře vybalancovat. Když je nejhůř, tak moderátor pustí písničku
a je to. Horší je, když v takové chvíli selže i technika a to se mi
stalo pouze párkrát. Mám ovšem tu schopnost tyto chvíle velmi záhy
zapomínat. Při rozhovoru se spíš stane, že mě zaskočí host nějakou
svojí odpovědí, ale snad už to dělám dost dlouho na to, aby chvíle, kdy
je mi horko, nikdo nepoznal.
Co mi řekneš o svojí sázce s Cyrilem Svobodou?
V Pressklubu, kde byl pan Svoboda hostem, jsme se lehce přeli o to, zda se
lidovci po volbách dostanou do poslanecké sněmovny. Šlo to až tak daleko,
že jsme se vsadili o lahev Becherovky. Já jsem tvrdil, že se to tentokrát
nepovede… a měl jsem pravdu. Nutno říci, že se mi hned po volbách Cyril
Svoboda ozval esemeskou s dotazem, kam má Becherovku doručit.
Co si myslíš o talentových TV reality show?
Přiznám se, že mě to u televize neudrží. Pokud se má výherce
některé z těch talentových soutěží dostat jako umělec do Las Vegas,
přijde mi to dost úsměvné. Viděl jsem téměř všechny velké show v Las
Vegas, zejména ty v produkci Cirque du Solei, a to je skutečně jiná liga,
než co vidím v těch našich talentových show.
Jak se díváš na finalisty těchto soutěží a jejich uplatnění
v šoubyznysu?
Někteří z nich jsou zajímaví, mají jistě dobré nápady, ale zatím
jsem tam nezahlédnul nikoho, na koho bych tzv. vsadil, že by se mohl uchytit.
Krom toho, domnívám se, že v českém šoubyznysu jsou velmi pevně
rozdané karty…
Koho pokládáš za skutečnou nebo skutečné hvězdy českého
šoubyznysu?
Mám tam spoustu kamarádů a těžko se mi to dělí na větší či menší
nebo na opravdové a takzvané hvězdy šoubyznysu. Jsem zatížený osobními
vazbami, tak bych nebyl objektivní. Ono je navíc velmi těžké tyto věci
nějak měřit. Sláva – polní tráva, a kdo je hvězdou ještě dnes
večer, toho zítra může publikum odepsat.
Narazil jsi v poslední době na mladou kapelu, která by tě
něčím zaujala?
Za poslední roky mě mile překvapila skupina Nightwork, jinak musím
poctivě říci, že mám pocit, že se celá tzv. populární hudba točí
v kruhu.
Co posloucháš za muziku, máš nějakou oblíbenou
kapelu?
Nerez, Jaromíra Nohavicu, Bee Gees, Simona and Garfunkela, Beatles, Wabiho
Daňka, Dalibora Jandu, Pavla Dobeše, Folk team, cimbálovky, tu a tam vážnou
muziku.
Jaký máš postoj k hudebnímu nebo literárnímu undergroundu a
mainstreamu?
Ono to není moc téma pro mě. Mám nějaké osobní zkušenosti a vždycky,
když se někdo tváří jako „velmi underground“, je to pro mě varující.
Párkrát jsem zažil takové ty nekonečné intošské debaty a mám na to
lehčí alergii. Mně je jedno, co kdo kam řadí, buď se mi to líbí, nebo
ne, baví mě to, nebo je to nuda, oslovuje mě to, nebo zůstávám chladným.
Neposlouchám Plastic people, nebaví mě hry Václava Havla… otravuje mě
mudrování.
Co rád čteš, oblíbené knihy a spisovatelé?
Mám málo času na čtení, ale mám v knihovně speciální místo, kam si
dávám knihy, které si, až budu na penzi, přečtu. Mám rád životopisné
knížky, povídky, Zdeňka Jirotku, Jaroslava Haška, Václava Hraběte a asi
sto dalších.
Jaké máš plány do budoucna?
Spíš něco pracovního, projekty, knihy atp. Pracovní projekty nechci moc
prozrazovat, snad jen, že mám teď v závěrečné fázi knížku s názvem
Jak se vraždí v Čechách, jsou to opět rozhovory s pachateli závažných
trestných činnů.
Napsat komentář