Klára Vytisková: česká Amy Winehouse s Andělem
Kapelu Toxique, držitele ceny Akademie populární hudby v kategorii Objev roku, si nespletete. Na svých koncertech divákům připravuje nebezpečně nakažlivou pastvu pro smysly. Pokud zavřete oči, slyšíte Amy Winehouse. Po letmém mrknutí na pódium spatříte dívčí pokojíček s gaučem a horami oblečků, mezi nimiž se promenáduje zpěvačka, jejíž smyslně nakřáplý vokál lehce proplouvá úskalími stále překvapujících melodií. Frontwoman kapely Toxique Kláru Vytiskovou jsem zastihla na křtu debutového alba formace KOFE-IN v opavském Café Evžen.
Ke kapele Toxique neodmyslitelně patří pokojíček na pódiu a pestrobarevné šaty zpěvačky. Skupina však celou image bere s nadhledem, jak přiznala Klára: „Vzniklo to spíš z recese. Jeden z prvních koncertů jsme hráli blízko mého bydliště. Na půdě máme spoustu hadrů a krámů. Napadlo mě, že budu během koncertu často měnit kostýmy, tak jak je zvykem u zpěvaček světových kapel. My to ovšem děláme s minimálními náklady.“ Nejen pestré šaty, ale také barvitá hudba se Akademii populární hudby zalíbila natolik, že Toxique zvolila Objevem roku.
Co se změnilo od získání ceny Anděl Akademie populární hudby? Kolik rozhovorů jste od té doby musela poskytnout?
Je to pár týdnů, takže zatím nepozoruji žádné velké změny. Samozřejmě, máme o pár koncertů a rozhovorů víc, ale celkový dopad bude markantní až za delší dobu.
Teď už jste „okřídlenými Toxique“. Přibyla vám křídla i v tom, že si ve srovnání s minulým rokem můžete za vystoupení říct částku se dvěma nulami navíc?
Sice si můžeme zkusit říct o větší částku, ale víme, že existují kluby, které nám nemohou dát tolik, takže to necháváme na individuální domluvě a nelámeme to přes koleno. Spíš se věnuju skládání muziky, a finančními záležitostmi se nezabývám, ale je jasné, že když je člověk provařený, cena za koncert se může zvednout.
Nezačíná vám být popularita nepříjemná?
Vlastně nevím, co to ta popularita je. Sem tam mě někdo pozná na koncertě nebo na ulici, polichotí to, ale to je všechno. Všichni zůstáváme nohama na zemi, protože nejsme žádné rychlokvašky. Dlouho jsem hrála v klubech s jinými kapelami, takže mě trocha zájmu nepoloží.
Váš aktuální klip k písni Honey vypadá, že byl natáčen téměř v jednom záběru. Je to pravda, nebo jen trik?
Klip jsme točili skoro v jednom záběru u mě v obýváku. Režisér přinesl kotel buřtguláše, debatovali jsme a šli natáčet. Původně jsme chtěli mít celý klip na jeden záběr, ale jsou tam asi dva střihy.
Je to efektní…
To asi dělají ty zlaté šaty.
Nazpívala jste dvě písně na debutovém albu kapely KOFE-IN Osobní vesmír. Jak spolupráce vznikla?
S kapelou KOFE-IN jsem se loni seznámila na Kravařském Rockfestu, kde jsme hráli s Toxique. Oslovili mě a já neměla důvod odmítat.
Na jejich albu zpíváte dvě písně, není to málo?
Když člověk hostuje, jedna až dvě písně jsou maximum. Abych jich zpívala víc, musela bych se stát členem kapely.
A neuvažovala jste náhodou o této změně?
To by jejich frontman neunesl!
Proč zpíváte téměř výhradně anglicky?
Zpívám i v češtině, zrovna se učím dvanáct českých textů, které budu prezentovat v rámci série koncertů nazvané Pocta Zuzaně Navarové. Texty pro Toxique mě napadají v angličtině, ale češtině se vůbec nebráním. Chci, aby byl v písni nějaký příběh, který jsem zažila, proto si texty píšu sama. A pokud mě budou napadat česky, budu tak zpívat, zatím mě ale napadají anglicky.
Právě probíhá Jarní DeTox Toxique Turné. Kde čerpáte energii a „dobíjíte baterky“?
Působí na mě jaro, sluníčko, sedmikrásky. Bývá mi líto, když v téhle inspirativní době jedeme někam na koncert a musíme sedět v autě. Chtělo by to kabriolet!

