Sourozenci Friedbergerovi jsou vážně švihlí, soudě dle jejich hudebních počinů. Ostatně, fanoušci se o tom za poslední čtyři roky mohli přesvědčit celkem pětkrát a teď již po šesté albem Widow City. Kdo vůbec neví, o kom a o čem je řeč, může být rád. Tedy, pokud se má rád. Jestli si však libujete v kubistické změti melodií, neobvyklých efektech a tragikomických zvratech, The Fiery Furnaces vám v tomto ohledu velice rádi poslouží.
The Fiery Furnaces – Widow City
16 skladeb / 59:42, Starcastic
Dvojice Matthew a Eleanor Friedbergerovi se současnou adresou v newyorském Brooklynu patří mezi sortu kapel, která si zavedené žánry vykládá naprosto po svém. Indie rockovou škatuli plnou stále se opakujících hudebních motivů a různých klišé zrestaurovali do takové podoby, že by ji ani vlastní rockové matky nepoznaly. Přehršel efektů, bez nichž se snad ani dvoučlenná rocková kapela nemůže obejít, podporuje především bizarní hry se zvukem jednotlivých skladeb, které jsou schopny se z hezké písničky ve vteřině změnit na noisovou saň.
Posedlost experimenty si říká hard rock
Matthew a jeho mladší sestřička zůstávají i na Widow City věrni svým charakteristickým postupům, změnou je však daleko rockovější zvuk odkazující především na sedmdesátkové dinosaury a la Led Zeppelin. Na škodu to rozhodně není. Kdy jindy nahrát koncepční album inspirované opravdovou legendou, než ve chvíli, kdy u slídilů z NME boduje Pete Doherty či Amy Winehouse. Na úkor stylovému hard rocku ubylo bláznivých myšlenek na zpětné nahrávání již použitých tracků, jako tomu bylo na předchozí desce Bitter Tea, disonancí a ani melodické vyhrávky vložené do nejvypjatějších částí skladeb už nenutí rvát si vlasy. Možná jde jenom o zvyk ze strany posluchače, anebo že by Mathew při skládání dostával rozum? Těžko. Posluchači místo toho lezou na nervy atonální kytarové party a odporně vlídný, vtíravě uklidňující zpěv. Když ve skladbě Clear Signal From Cairo Eleanor ve zvukové nápodobě zaseknutého CD opakovaně pronáší It´s a clear… ve chvílích, kdy psychicky zdravému jedinci není jasné naprosto nic, jsou Fiery Furnaces vážně na zabití. V následujícím kousku však naprosto obrátí a za znění syntetické zvonkohry na pozadí lascivní melodie se v nadsázce pokouší potenciálního fanouška přesvědčit o tom, že nejsou zase tak protivní, jak se občas zdají. Ale. Další píseň, další zvrat a tento větný ekvivalent by mohl být periodicky opakován až do polední falešné noty, která na albu zazní. A Conversky vsadím na to, že to bude opravdu ta úplně poslední.
Nazývejte si The Fiery Furnaces jak chcete, ale prokleté hudební bezvěrce nechte tentokrát stranou. Všechny eskapády v jejich písních jsou sice nepředvídané, nikoliv však nepředvídatelné. Ostatně, když někdo seká desky jako Baťa cvičky, tak by bylo trochu s podivem, kdyby své motivy občas nezopakoval. Hlavní roli v tvorbě této dvojice však hraje experimentátorství a z tohoto pohledu i napošesté bezpochyby válí. Je mi jen záhadou, jak spolu Matthew a Eleanor dokážou vydržet, protože já bych se svým bratrem nedokázala skládat ani ponožky, natož písně na studiová alba.
Napsat komentář