Kalifornská čtyřčlenná skupina Papa Roach vznikla v roce 1993 a
kritiku zaujala již svým druhým albem Infest. Jejich styl se dá zařadit do
široké škatulky od dobově velice oblíbeného nu-metalu, hardcoru,
alternativního rocku až po punk-rock a tak dále. Alba byla postupem času
lepší a lepší, a skupina směřovala k rockovému mainstreamu. Ale dobrému
mainstreamu.
Papa Roach – Metamorphosis
12 skladeb/ 46:30 minut; Interscope
Členy skupiny Papa Roach jsou zpěvák Jacoby Shaddix,
kytarista Jerry Horton, basák Tobin Esperance a bubeník Dave Buckner. Ten
však ze skupiny nedávno odešel a před nahráváním nového alba byl
nahrazen Tony Palermem.
Album se mělo původně jmenovat Days of War, Nights of Love, ale nakonec se
kapela rozhodla pro název Metamorphosis. Že by nadešla změna? Nová a
lepší? Změna přišla, ale lepší rozhodně ne. Minulé desky jako Getting
Away With Murder a The Paramour Sessions se sice zdají natočené účelově a
nepochybuji, že se prodávají lépe než předchozí dvě, ale i přesto se
velice dobře poslouchají. Kluci jsou v podstatě hitmakeři. Písně jsou
melodické, vyvíjejí se, mají příjemně chytlavé refrény a hlavně jsou
dobře zapamatovatelné. I když všeho moc škodí a posluchače to časem
omrzí. Právě proto mě zajímalo, jak to dopadne, když Papa Roach slibovali,
že nové album bude rockovější a rozhodně tvrdší než alba předchozí.
A měli pravdu. Bohužel, ač se někomu zdála jejich minulá tvorba až moc
mainstreamová, tohle album má nanejvýš hit jeden, a to ještě
s přivřenýma očima…
Papa Roach se nám
snaží vecpat do uší, jak moc jsou rockoví a tvrdí hoši. Jenom se jim to
trochu nepovedlo.
Skladby na albu mi velice splynuly. Stylem
se Papa Roach usadili do hard rocku a tváří se, že tohle je konečně ono.
Sám Shaddix se vyjádřil, že je konec rapovým pasážím a nastal čas
pořádně rockovat. Už jako malý kluk chtěl být rockerem, tak si konečně
splnil přání. Jenomže po prvním poslechu si pamatuji pouze dvě písně,
které mě zaujaly. Zbytek byl docela fádní. Novinka postrádá vynalézavost
a tvořivost. Skupina se každou svou deskou snažila nějakým způsobem
probojovat do povědomí fanoušků a pomalu jim to šlo. Ale po tomhle albu
bude ještě horší si je zapamatovat. Zkrátka a dobře, je to jeden krok
vpřed a dva zpátky… no, možná tři. Jako by skupina svou radikální
změnou ztratila identitu. Otázkou je proč?
Jedinou výraznou písničkou je Hollywood Whore. Dále můžu jmenovat
pomalejší Carry On nebo poslední písničku State of Emergency. Vychvalovaný
singl Lifeline také není špatný, má rychlé tempo, efektní kytarové
kombinace a procítěný zpěv. Vše co klasický hit potřebuje. Ale i přesto
mě nijak nepřesvědčil. Kytary mi v písních splývají a v jejich rifech
není nic zajímavého. Hlas Shaddixe je také pořád ve stejných mezích a
oproti minulým deskám je dost ukřičený a chraplavý. Přitom si stačí
pustit The Paramour Sessions a zjistíte, že zpívat umí.
Papa Roach se nám snaží vecpat do uší, jak moc jsou rockoví a tvrdí
hoši. Jenom se jim to trochu nepovedlo. Pokud se s nimi setkáváte až teď,
nenechte se odradit a rozhodně si pusťte starší alba, která vám o nich
řeknou přece jen více. Sama jsem zvědavá, jaký bude jejich další vývoj.
Ještě dodám, že se skupina objeví 7. června v pražském
klubu Roxy.
Papa Roach: Hollywood Whore
Napsat komentář