Zamířit na koncert IAMX je spíš jako jít do divadla: na pódiu upoutají
pozornost pečlivě stylizované kostýmy, make-up a šílené kreace s černou
lepicí páskou, hudba vzniká v bouřlivém opojení z živého vystoupení
až jako druhotný produkt. Ačkoli je i po letech první album Kiss + Swallow
pořád stejně osvěžující, vsázet napotřetí na stejné karty už je
naopak docela riskantní.
11 skladeb / 46:27 min (61seconds)
IAMX nás poprvé probudili kopancem v podobě singlu Kiss + Swallow. Linka
robotických zvuků, poloanimovaný klip a provokativně jednoduchý text
nenechali nikoho na pochybách, že někdejší frontman Sneaker Pimps, Chris
Corner, připraví na své nové dráze zábavnou show. Corner si pak
s fanoušky mohl podat ruce, protože obě strany stály u zrodu něčeho
nového a unikátního. Zdatný následovník, album The Alternative, potvrdilo
post dravého tygra elektronické hudby.
Invence Chrise Cornera se však na třetí studiovce Kingdom of Welcome
Addiction začala potápět do unavujících souzvuků beatů a synthů už
tolik obehraných z předchozích dvou desek. Schopnost dělat netradiční
taneční muziku IAMX upárat nemůžeme, Corner je ostatně nadaný a
pracovitý hudebník a talentem ještě nikdy nemrhal. 
Jenže tentokrát jako by nás chtěl uspat. Nudné balady jsou zbraně,
které už nefrčí, navíc použil jednotvárnou rytmiku, která posluchače
ukolébá až do stavu nepozornosti. Písně se tak téměř slévají do
jakéhosi třičtvrtěhodinového celku, z něhož se sem tam vyloupnou obrysy
nosnějšího nápadu a přímočaré originality – a ty jsou zpravidla
udušeny v návalu velikášského plánu každého songu. Dříve byli IAMX
hypnoticky minimalističtí. Corner brnkal na piano a z drobných
elektronických zvuků a svého zpěvu skládal linku, která byla čistá a
elegantní jako náhrdelník perel. Na Kingdom of Welcome Addiction spíš
basují, duní a opájejí se velkým zvukem
Na pomyslném vrcholu všeho stojí jeden ze singlů, Tear Garden, kterému
honosné ladění sluší. Je plný hutných bubnů a zkresleného
elektronického piana, a od začátku do konce si zachovává tvář
sebevědomé skladby, která ví, co chce říct. Postupem času se ten pocit
vytrácí. Corner je ztracený, když bolestně bez nápadu sděluje „I am
terrified, I think too much / I am terrified, I drink too much“ už
v šesté skladbě I Am Terrified, jinak tak zajímavé a poutavě křehké.
Podmanivé, zašifrované vzkazy z jejich textů, zdá se, začaly mizet také.
Od slušného začátku upadá album k šedivému konci: You Can Be Happy,
Great Shipwreck of Life a Running nejsou hodny zapamatování.
Když IAMX začínali, přinesli nadílku vonící novotou. Kingdom of
Welcome Addiction je jako mlácení slámy, ze které sice pořád ještě něco
padá, ale není toho moc. Nejde o špatné album, jen o stupeň nudnější
než předchozí desky.
Tear Garden {youtube}J_DWvBfKpyo{/youtube}
Napsat komentář