Brooklynští High Places se k hudbě staví s filozofií princezny Koloběžky. Na čerstvém eponymním debutu hrají hlavní roli nástroje, které nevydávají téměř žádný zvuk, desítky vokálů patřící jedné jediné osobě a skladby znějící spíše jako odpolední jam himalájských šerpů než tvorba dua odkojeného americkým kontinentem. Jejich hudbu-nehudbu si navíc budete moci 6. listopadu „poslechnout“ v Divadle Archa, v rámci doprovodného programu Famufestu.
High Places: High Places
10 skladeb, Thrill Jockey
Letošní rok je pro hudební scénu rokem protikladů. Zatímco se na jejím divočejším pólu zmítají tanečníci pod vlivem trendu 8-bitu, na tom druhém sílí vliv ryze přírodních zvuků s pracovním názvem tribal beat. Fuck Buttons si zjara zahráli na indiány, Lucky Dragons napěchovali album Dream Island Laughing Language dvaadvaceti exotickými studiemi, v nichž rozhodně nešetřili různými zvonkohrami, chrastidly, flétničkami a mystickými zpěvy, a korunu tomu nyní dali právě High Places. Jako by si nonartificiální hudba našla svoji zásadní inspiraci v tvorbě primitivních domorodých kmenů, podobně jako výtvarné umění před sto lety.
Celá tahle přírodní kauza má však docela podstatnou pointu. Mary Pearson a Robert Barber jsou, podobně jako výše jmenovaní kolegové z branže, děti města. Jejich soužití s přírodou spočívá maximálně tak v opečovávání několika květníků na okenním parapetu a vybírání slimáků ze zakoupené hlávky salátu. Ačkoliv jejich skladby zní jako kmenové volání divočiny, ve skutečnosti jsou jejich předním instrumentem elektronky syntezátorů a digitální bicí. Spojkou mezi těmito paradoxy je Maryin křišťálový vokál, který se ztrácí ve vrstvách mlžných ech a je často jediným vodítkem k určení melodické linky. Pop se setkává s minimalismem, naturalita s technicistním světem.
Letos o sobě dali High Places poprvé vědět začátkem roku, kdy pod strohým názvem 03/07 – 09/07 vydali kompilaci dosavadních singlů a nahrávek. Na titulu se sice objevují všechny podstatné zvukové prvky jejich tvorby, ve srovnání s debutem se však o většině skladeb dá hovořit ještě jako o písničkách. Dream pop vedený zvonky, které společně se zpěvem objasňují stavbu skladeb, je na debutu obětován rituálnímu zvuku nástrojů, které jsem při jamování na hodině hudební výuky nikdy nechtěla vyfasovat, neboť mi připadaly podřadné. Dřevěný xylofon, rytmická dřívka, triangl, kravský zvonec a celá škála téměř nepostřehnutelných zvukových vln tvoří společně s bizarními změťmi tónů rytmický podklad pro vokální složku. Běžný hudební nástroj je v produkci High Places stejně ohroženým druhem jako panda v přírodě a jeho případné působení je na desce pečlivě skryto. Odvážnou výjimkou potvrzující pravidlo je snad pouze závěrečná skladba From Stardust to Sentience, odměna na závěr sofistikovaného exotického poslechu.
High Places nejsou žádní podvodníci, jak by se mohlo na první pohled či poslech zdát. Až se vás bude snažit dětsky rozverný hlas přesvědčit o tom, že na obloze viděl letící mrak, stejně nakonec uvěříte jeho nejčistším zájmům. Jejich debut je jen přirozenou reakcí na stále sílící reklamní výzvy o návrat k přírodě, ačkoliv její nezkaženou formu dnes známe už jen z přírodopisných seriálů. Nedělám si iluze, že by někdy byl o jejich BIO-pop větší zájem než o obyčejný, desetkrát lacinější pop, ale v neustávající záplavě nu-rave titulů jde alespoň o svědectví, že elektronika se dá využít i zdravějším způsobem.
Napsat komentář