Když se řekne jméno Chris Cornell, tak se každému fanouškovi vybaví
skupina Soundgarden. Komu ne, tak snad kapela Audioslave, ve které posléze
působil. A pokud ani to ne, tak snad pár songů z jeho dvou sólových alb.
Chris Cornell je americký rocker, který na své sólové dráze vydal již
dvě alba. Euphoria Morning a Carry On. Jeho třetí album se jmenuje Scream a
dočkalo se mnoha rozporuplných reakcí ještě před svým vydáním.
Chris Cornell: Scream
14 skladeb/ 60:11 minut (Interscope Records)
Skupina Soundgarden vznikla v roce 1984 a
byla to v devadesátých letech jedna z nejvýznamnějších skupin grungové
scény. Jejich asi nejznámějším songem je pro mnohé určitě Black Hole
Sun. Chris Cornell své první
sólové album Euphoria Morning vydal v roce 1999, v pauze mezi působením
v Soundgarden a Audioslave. Valného úspěchu se deska nedočkala, a i když
byl singl Can´t Change Me nominovaný na cenu Grammy za nejlepší mužský
rockový výkon, bylo album považováno za komerčně neúspěšné. Známá je
například také píseň Mission, která byla použita v soundtracku k filmu
Mission Imposible II.
V roce 2001 se zformovala skupina Audioslave a producent Rick Rubin jim
navrhl na post zpěváka právě Chrise. Za zmínku rozhodně stojí
stejnojmenné album nebo deska Relevations. Všechny texty v té době psal,
i přes své problémy s alkoholem a drogami, Chris osobně. V roce 2007 se
však zvěsti o rozpadu Audioslave potvrdily a Chris odešel na sólovou
dráhu. Ta je poněkud klidnější, ale i tak má něco do sebe. Co si budeme
povídat, Chris Cornell má naprosto charakteristický úžasný hlas. Tento
zpěvák má prý rozsah čtyř oktáv, a to už je co říct. V roce
2007 tedy neváhal a natočil další desku s názvem Carry On s producentem
Stevem Lilywhitem. Můžeme na ní slyšet například coververzi Billie Jean od
Michaela Jacksona, nebo píseň You Know My Name, která se stala titulní
písni k bondovce Casino Royale.
Když jsem se minulý rok
doslechla, že mu vyjde nové album, těšila jsem se. Když jsem se následně
doslechla, co má s albem v úmyslu, byla jsem zděšená.
Sólová alba nebyla tak úspěšná, a tak
dostal Chris nápad, že album Carry On prostě a jednoduše zremixuje. Na
návrh Ricka Rubina kontaktoval producenta a rapera Timbalanda a nakonec vznikla
kompletně nová deska. Když jsem se minulý rok doslechla, že mu vyjde nové
album, těšila jsem se. Když jsem se následně doslechla, co má s albem
v úmyslu, byla jsem zděšená. Ještě víc jsem se zhrozila, když jsem si
pustila singl Scream. Po jeho vydání vůbec vzniklo mnoho dohadů. Je to
dobré? Není? Je to úspěšný krok do budoucna? Líbí se to vůbec? Je to
jenom ojedinělá písnička? Ne, celé album je bohužel (alespoň z mého
pohledu) takové. Co se dá taky očekávat od naprosto netypického spojení
těchto dvou osobností. Otázkou je proč?
Celkem Chris s Timbalandem natočili kolem dvaceti písní, ze kterých jich
na novinku vybrali čtrnáct. Album je dlouhé, v tomhle případě snad až
moc. Hlas má Chris i zde samozřejmě úchvatný, ačkoliv se mi jeho
elektronické proměny prostě nelíbí. A nejen to. Na titulu je spousta
elektroniky, odklon do R&B stylu, více automatických bubnů a méně
tvrdých kytar. Kdyby nezačal Chris zpívat, ani bych nevěřila, že je to
jeho album.
I když má deska dost zajímavých prvků a je propracovaná, obávám se,
že fanoušci zapláčou. Ano, najdou se zde chytlavé melodie, a ani bych se
nedivila, kdybych kousky z této desky slýchávala v rádiích o hodně víc
než singly z alb minulých. Kytary už neznějí jako dřív a kromě hlasu to
s předcházející tvorbou mnoho společného nemá. Vlastně vůbec nic.
Musím přiznat, že jsem si mnohdy ani nevšimla, když jedna písnička
skončila a druhá začala. Stejné elektronické pokusy mi prostě splývají.
Ale nedala jsem se odradit a album si pustila vícekrát. Je fakt, že po
druhém poslechu se mi nezdálo až tak špatné, dokonce se mi pár písniček
trochu zalíbilo. Celkem mě zaujaly pomalejší songy jako Never Far Away, Take
Me Alive, Long Gone a Scream. Ale pravdou také je, že je pouze jediná
píseň, která by se dala řadit ke klasickému cornellovskému repertoáru:
poslední Two Drink Minimum.
Přes všechna pozitiva je pro mě deska neočekávaným zklamáním.
Nepochopím, co tím chtěl Chris svým fanouškům říct. Doporučuji si však
album poslechnout víckrát. Sám Cornell ho přirovnává k pinkfloydovské
The Dark Side Of The Moon a albu skupiny Queen A Night At The Opera.
Nepochybuji, že si nějaké fanoušky najde, otázkou je kolik a na jak
dlouho.
{youtube}0T9JId13LRs{/youtube}
Napsat komentář