Chris Corner se má rád, netají se tím
a v každé z jedenácti písní vám to dá patřičně sežrat. Připravte
se, že vás nikdo nebude drbat za ouškem jako panelákového pudla, nikoho
vaše mindráky a komplexy ze školních záchodků nezajímají. Corner jich
má dost sám a je jen na vás, jestli mu budete naslouchat.
Sebestřednost bývá psychology definována jako
porucha osobnosti, kvůli níž si postižený hojí svoje bolístky z mládí,
popřípadě se je snaží skrývat. Definice může být interpretována
i alternativně, v závislosti na tom, kdo se ji snaží rozkódovat a na koho
ji aplikuje. I tak se dá začít s poslechem The Alternative od I AM X.
Druhé album leadera Sneaker Pimps nevytváří žádné alternativní postupy,
jak tomu název mylně napovídá, pouze se rádoby staví do opozice k debutu
Kiss&Swallow. Corner jako dvorní
skladatel sám sobě nakomponoval hudebně nevynikající, přesto zajímavou
jedenáctku, jíž nechybí ubrečenost, nostalgie, radost a
kocovina.
Z každého tracku šlehá skrytá bolest, která se
neobjevuje snadno, přesto je intenzivní. Nenaplněný pud, jak je tu láska
předhazována, pouhá obtíž něčeho tak směšného, čím sex dokáže po
pár dávkách speedu být. Asi tak vypadá noční život v Cornerově černé
duši. Kristus na něj shlíží s popkulturním pohrdáním z obchodních
regálů, přesto mu zpěvák dokáže vpálit do trnů odpovědnost, kterou
v sobě nikdo z nás nenachází (your supermarket Jesus comes with smiles
and lies where justice he delays is always justice he denies). Narcismus
zde vylézá ze svojí ulity, a přestože vidíte až do jeho panenských
útrob, pohledem neuhnete. Odhalená exhibice a samota jako nejlepší parťák
do postele, kterého můžete po ránu hned vykopnout z bytu bez výčitek.
Corner umí obdivovat to, za co se normální člověk stydí. Publikum ho
nezajímá, potřebuje potlesk a vygumované tváře.
And when your devil complains
And tears you up, to start again
And when you’re lying on the stage
And nothing works, just living hurts
Dokáže být prozaický, jednoduchost ale podává
se zvláštní složitostí. If I have to switch the lights off, I wanna switch them off with you. I know
people need love ‚cause them people never play the game.
Hudebně nepředvádí I AM X nic zásadního,
electroclash plus variace na tisíc a jeden způsob. Přesto muzika dotváří
výsledný efekt znamenitě a plní důležitou funkci – neobtěžuje ani
nepřekáží. Unavený vokál se v refrénech dokáže nebývale odvázat,
rozmazleně fňukat, dětinsky žadonit nebo nadávat. Přesně podle
potřeby.
V živém provedení pak působí na vnímání i třetí
složka, vizuální. Estetické ztvárnění projekcí se plahočí na hranici
mezi kýčem, minimalismem, drastikou a nonsensem. Stejně tak i muzika I AM
X. Není to nic, z čeho si sednete na zadek a co byste chtěli za dvacet let
pouštět svým dětem při vzpomínkách na mládí. The Alternative je
postmoderní deska o samotě, lásce, drogách, o Cornerovi a věřte, že
i o vás.
Napsat komentář